Těmito jmény označujeme hmyz, který většina lidí považuje za odporný, nečistý a vůbec nežádoucí v prostorách, kde se člověk pohybuje a nebo přebývá. Proto asi v českém jazyku dostal tato svoje jména. V angličtině cockroach a nebo španělštině la cucaracha podobný významový nádech tento název nemá.

Ze 4600 druhů hmyzu Blattodea, které nám jsou známy a mezi které švábi patří, jsou jen 4 klasifikovány jako škodlivý hmyz a 30 se vyskytuje v lidském habitatu. Takže ve své většině jde o hmyz neškodný, v přírodě se vyskytující a ve svém habitatu nadmíru užitečný. Mezi škodlivý hmyz patří: Periplaneta Americana - americký, Blattella germanica - německý, Blattella asahinai – asijský a Blatta orientalis - orientální.

K tomuto povídání mě vyprovokoval článek v časopisu Australian Geographic a také vzpomínky na pochoutky v lidové jídelně v Thajsku v Bangkoku, které tam před dvaceti lety nabízeli.

Švábi se proháněli po zemi o hezkých pár milionů let před savci, opicemi a nebo dokonce lidmi. Nejstarší zkameněliny jakýchsi předchůdců švábů čili „blattopterans“ nebo „roachids“, jsou 354–295 milionů let staré. Moderní švábi pochází z doby křídové tedy před 145 - 66 miliony lety.

V převážné většině to je hmyz noční a vykonává práci hygienické policie. Živí se různými zbytky potravy a mrtvolkami, jak hmyzu tak i vyšších živočichů a někteří i kypří půdu. Jsou neobyčejně rychlí a prchají, už když zaznamenají člověkem vynalezenými přístroji téměř neměřitelnou změnu tlaku vzduchu. Dokáží přežít radioaktivní záření tisíckrát vyšší, než je smrtelná dóza pro člověka. Když nedopatřením přijdou o hlavu, tak dovedou ještě skoro týden pobíhat bezhlavě po okolí, než zemřou hlady. V době páření vylučují do ovzduší feromony jako řada jiného hmyzu. Někteří, když se cítí ohroženi, vystřikují na protivníka opravdu nelibě vonící sprej. Informace si navzájem předávají chemicky, například kde je jídlo, voda a nebo i úkryt. 

Chování mají davové, něco jako roj včel či mravenci. Jsou přeborníky ve výrobě methanu. V poměru k hmotnosti vyrábí švábi ze všech živoucích zvířat a hmyzu nejvíce methanu na světě. Švábi jsou blízcí příbuzní termitů a kudlanek. Jsou jaksi ze společné rodiny. Velikostí se mezi sebou značně liší, od 3 mm dlouhého Nocticola až po macka, který si vyhrabává až metr hluboké nory. Tento australský bušový šváb, Macropanesthia rhinoceros patří při svých 8 cm délky a 33 g váhy mezi největší hmyz vůbec. Švábi jsou vítanou potravou pro obratlovce, jako ještěrky, žáby a ptáci a také bezobratlé, jako velké jedovaté stonožky, škorpióni, draví brouci a pavouci.

Nyní, jak jsme se se šváby, kterých tu pokud známo žije 530 druhů, potkali v Klokánii. 90 % zdejších druhů je endemických a tak jsou klokaní specialitou. Berte prosím následující s rezervou, tehdy jsme vše kolem nás viděli jako Kamenáč Bill.

Stalo se koncem šedesátých let, kdy jsme jako zatím bezdětní manželé bydleli v pokojíku ve čtvrti Rozelle, což je „inner suburb“ v Sydney. Krásný vlahý večer nastávajícího léta a city, na kterou jsme měli výhled, zářila statisíci světly. Ne, nebydleli jsme v tom, co je tam nyní, moderní, drahé a ,trendy’ byty v ceně prudce přes milion klokaních dolarů. Tehdy to byl slum, pokojík byl v prvním patře, společná koupelna v přízemí domečku a hajzl s prádelnou na dvorku. Ten hajzl se ani při nejlepší vůli nedal nazvat záchodem. Pochopitelně že byl také společný jako všecko ostatní mimo našeho pokojíku, kde jsme měli dřez, vařič, stůl, 2 židle a postel, vše pronajaté s tím pokojíkem.

Jak jsem se už zmínil, výhled z okna byl na ozářenou city, co byla hned přes záliv. Byl čas zalehnout a jak jsme rozestýlali, tak najednou se ozve mocný, hluboký bzukot, pak CRRRASH a do rozestlané postele se zřítil skoro deseticentimetrový šváb. Tykadla ještě dalších deset centimetrů. Nastává honička a hra na schovávanou. Ta bestie je rychlá jako blesk a navíc občas popolétne. Do okna se však netrefí a tak obvykle za rachotu krovek a křídel havaruje v pokoji. Po chvíli vzrušujícího honu na vetřelce se nám ho podařilo chytit. Po prohlídce tohoto nádherného exempláře hmyzí verze bombardéru typu B 52, jsme ho vyhodili z okna. Milej šváb roztáhl svoje křídla a za hlasitého bzukotu odletěl do tmy. Rozpětím konkuroval četným netopýrům, co v tuto dobu zrovna sháněli večeři (nebo pro ně vlastně snídani). Nemyslím, že by měli zálusk na našeho nedávného hosta.

Ve stejnou dobu jsem dobýval skývu chleba jako pomocník v kuchyni. Nebyla to kuchyně ledajaká, ale velkovývařovna v cvokhausu, kde bylo tehdy hospitalizováno kolem 3000 cvoků.

Kuchyně byla hala s dlouhou řadou třípatrových trub na pečení na jedné straně, uprostřed bylo 16 velkých nerezových kotlů na vaření a na druhé straně byla řada nerezových friťáků velikostí prádelního dřezu. V přilehlých prostorách byla přípravna zeleniny a další místnost byla přípravna masa.

Začínalo se brzy ráno, když byla ještě tma. Kdo přišel první, tak rozsvítil světla a to byl signál pro hodující šváby k ústupu do úkrytu. Zní to neuvěřitelně, ale byl to rachot. Když se ve ztichlém prostoru najednou rozběhne pár tisíc švábů velikosti dobře živené myši, tak to je pěkná mela. Navíc, v tom frmolu, mají občas kolizi jak mezi sebou, tak s okolím. Když toto ranní divadlo začalo nabývat fantastických rozměrů (to pak vypadalo, že utíká celá podlaha), tak zhruba jednou za měsíc byl večer povolán odborník. Ten všechny prostory zajedoval. My jsme přišli následující den o hodinu dřív a jali se odstraňovat mrtvolky. 

Vymetalo se, zametalo se, vybíralo se a vynášely se vrchovaté kýble (10 l kbelíky) mrtvých švábů. Málokdy bylo kýblů méně než 20. A toto se opakovalo zhruba každé 4 týdny. Tak jsem si za 9 měsíců v té kuchyni na tyto tvory zvykl, že je teď považuju za zcela normální domácí zvířátko, které mi tu u nás v Blue Mountains chybí. Tady jsou jen občasní malí švábi bušoví, kteří do baráku zabloudí jen omylem. Navíc je toto zvířátko na rozdíl od městských oblud půvabné jak tvarově tak i barevně a navíc ve svém prostředí užitečné.

Jinak je šváb ve své většině macatý a tvořen téměř čistým proteinem. Tento fakt neušel lidem v přelidněné Asii a tak v četných zemích si na tomto hmyzu pochutnávají. Poprvé jsme tento kulinární zázrak spatřili v Thajsku v Bangkoku na naší cestě do Himalájí. Prodávali je jak na trhu, tak už fritované v jídelně. A nejen šváby, ale i velké pavouky, škorpióny, kobylky a jiný hmyz. Pěstují si je tam na farmách k tomuto účelu určených. Takže kdo by měl zálusk na zdravou stravu plnou proteinu, tak nevynechat křupavý hmyz, prosím.

Psáno 4/8/2015

Obrázky najdete zde na Rajčeti.