Pro tentokrát jsme se s tetou rozhodly pro jednodenní výlet na Šumavu, konkrétně na Kvildu a okolí. Vyrážíme brzy ráno, odjezd autobusu od Masarykova nádraží v Praze je stanoven na 6:00. Na Jižním Městě nabíráme ještě zbylé výletníky a poté už pokračujeme směr: Čimelice, Strakonice, Volyně, Vimperk a do cíle cesty: Kvildy. Zájezd je zaměřen hlavně na milovníky zimních sportů, pro lyžaře na sjezdovkách nebo běžkách; ti hned po vystoupení z autobusu a připnutí lyží vyrážejí na své trasy.

Sněhové duchny

My s tetou pokračujeme do obce Kvilda, konkrétně do Informačního střediska, nechat si poradit nějakou pěší túru po okolí. Z nabízeného vybíráme 7km trasu z Kvildy na Bučinu a stejnou cestou zpátky. Ještě než se vydáme na vlastní výlet, rozhlížíme se po informačním středisku. U vstupu je „recepce“ s nabídkou informačních letáků, ale i pohledů, knižních záložek, magnetek a zajímavých publikací o zdejší přírodě. Prostor v přízemí je upraven jako velkoplošná grafika lesa. Jsou zde ukázky zvěře žijící v šumavských lesích a na zdejších lukách, pod lupou si návštěvníci mohou prohlédnout některé zástupce hmyzí říše. Jsou zde interaktivní prvky, zabudovaná obrazovka, fotogalerie, dětský koutek a centrální odpočinková zóna. V patře je pak kinosál, knihovna a studovna. Nechybí ani sociální zařízení.

K historii obce – zápis v zemských deskách z roku 1569 uvádí, že k Velkému Zdíkovu patří i „ves Kwildy“, což je první známý případ použití tohoto českého názvu a také nejstarší písemný doklad o existenci obce. Postupně se obec stala svým hospodářským potenciálem nejvýznamnější obcí centrální Šumavy; střediskem průmyslu, řemesel, obchodu ale i střediskem společenským a církevním.

Věž kostela sv. Štěpána

V obci jsme si všimly krásného kostela sv. Štěpána, jehož přední stěny jsou pokryty šindelem. Původně zde byla postavena v r. 1709 kaple sv. Štěpána či Mariánská. V r. 1765 bylo pražskou arcibiskupskou konsistoří vyhověno žádosti věřících obce a poskytnuto svolení ke stavbě kostela vč. hřbitova a usazení kaplana.

Tehdejší majitel panství Velký Zdíkov Arnošt Vilém Malovec, do jehož panství Kvilda patřila, nechal ještě téhož roku vystavět ve středu obce dřevěný kostel. Požehnán a zasvěcen památce Nalezení těla sv. Štěpána byl v listopadu 1765. Pod kvildskou farnost pak spadaly další obce a osady např. Horská Kvilda, Františkov, Výhledy, Antýgl, Korýtko, Zlatá Studna, Filipova Huť, Preisleiten a Modrava.

Při požáru v r. 1889 shořel nejen kostel, škola, ale i dalších 18 domů. V r. 1892 započala stavba kostela nového, kamenného, pod patronací Jeho Excelence Františka hraběte Thuna-Hohensteina, a za dva roky poté byl kostel vysvěcen. U kostela byl založen i hřbitov, kam se pohřbívalo dvě stě let. V r. 1978 byl hřbitov nešetrně zlikvidován. Až v r. 2004 byly náhrobky vráceny na kvildský hřbitov a vytvořeno pietní místo.

Kočka v pekárně na Kvildě

Pokračujeme po silnici dál kolem místní pekárny, chaty U Krále Šumavy až k rozcestí, kde se dáme silnicí vpravo a dál podle značení na sloupcích. Silnice je dobře protažená, rovnoběžně s ní jde stopa pro běžkaře, jinde pak tuto kříží stopy jiných tras. Rozhrnutý sníh nám dosahuje k hrudi, nádherně se třpytí a odráží tak slabé paprsky slunečního světla. Všude kolem panuje klid lesa, vlevo stromy, vpravo stromy, mezi nimi cesta vpřed. Na cedulkách sledujeme, jak nám cesta krásně ubíhá.

Najednou jsme z lesa venku a pokračujeme v cestě nejspíš mezi poli nebo lukami až ke kapli sv. Michala, jenž je součástí zaniklé obce Bučina (Buchwald) v těsné blízkosti česko-bavorské hranice v nadmořské výšce 1162 m. Obec byla založena jako dřevařská osada kolem roku 1770. Před druhou světovou válkou zde žilo 320 obyvatel (29 Čechů). Po druhé světové válce byla obec vysídlena a v padesátých letech 20. století většina stavení srovnána se zemí. Jako připomínka Železné opony na západní hranici socialistického Československa slouží replika drátěného hraničního zátarasu a strážní věže.

Klid a ticho lesa

Při pohledu z Bučiny do kraje se nám naskytne panoramatický výhled na Šumavu, Bavorský les až k Třístoličníku. Pokud budete mít štěstí a počasí bude přát dobré viditelnosti, můžete vidět zřetelně i alpské vrcholy.

Po právě absolvované túře se můžete na chvíli posadit, zahřát a také si pochutnat na dobrém jídle v restauraci, vzdálené jen pár metrů dál od strážní věže. Přesně to jsme udělaly s tetou, po chvíli oddechu jsme se pak vydaly na zpáteční cestu, která se nám již zdála kratší než při cestě tam.

A znovu v Kvildě – zašly jsme ještě do místní pekárny, je známá svými pekařskými slanými i sladkými dobrotami. Je zde propojena cukrárna s kavárnou, pekárna i vedlejší pivovar. I zde jsme ochutnaly koláče a nelitovaly.

Scéna jak z Krále Šumavy, Kvilda

A jako třešinka na dortu – během čekání na odjezd jsme si všimly lyžařů, kteří vypadali jako z filmu Král Šumavy… na Internetu jsem se dočetla o Klubu vojenské historie se sídlem ve Volyni, jehož členové pořádají různé akce, zaměřující se na vojenskou historii.

Zimní výlet do Národního parku Šumava mohu všem jen doporučit. A pokud byste měli zájem dozvědět se o tomto kraji více, můžete navštívit i muzeum v budově obecního úřadu, kde je umístěna stálá expozice o historii Kvildy a Bučiny.

A ještě jedna zajímavost závěrem: obec Kvilda je nejvýše položenou obcí České republiky, leží v nadmořské výšce 1064,8 m n. m.

Foto autorka, a text je doplněn fotografiemi ze stránek www.sumavanet.cz a informacemi ze stránek Informačního střediska Kvilda; a z publikace od Jaroslavy Vávrové: Kapitoly z minulosti Kvildy, červenec 2005

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!