Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Suchák se stal mým nejoblíbenějším místem pro dovolenou i pro občasné výlety. O dovolené vyrážím odtud na výlety po milovaných Orlických horách. Goli je u personálu v restauraci velmi oblíben.

Psí deníček jsem začala psát někdy v roce 2018, tehdy jako Koraktní deník potrhlé feny - vždycky jsem shrnula příslušný měsíc. Pokud by byl zájem, též mohu předložit. Deníček s Goliášem píšu od Kořina odchodu za Duhu v roce 2020, vždycky jen krátce, kde jsme byli venčit nebo stalo-li se něco mimořádného. . Na Zrzavčí deník teda nemám, ten mi byl skvělou inspirací.

Kimi, škoda, že dovolená v tak krásné krajině propršela. Ale jak říká můj manžel "naštěstí jsme nepromokaví"(tedy ani pejsci nejsou), ale jak níže píše Lika, chodit v pláštěnce, nebo s deštníkem také nejsou ty vytoužené procházky.

Já si honem nevzpomenu, jestli nám kdy (tedy mě v dětství, či s manželem) propršela dovolená, prázdniny. Ale že lilo třeba dva dny, to nebyla vyjímka.

Često jsme z Bavorska jezdili na víkend nebo 3 dny tůry na Šumavu. A tam nám naopak déšť často plány pokazil. Když pršelo (ba lilo) třeba celý první den, našli jsme si jiný program. Mrholení bychom zvládli, ale vytrvalý déšť už bylo moc. Takže když i další nebo i ten třetí den vypadaly stejně, vzdali jsme to a jeli domů. Když je člověk třeba na vlastní chatě, chalupě, déšť tolik nevadí, je ve svém. Zato jen tak sedět v penzionovém pokoji, nuceně v rest. , nebo obhlížet okolí v autě, se stěraci v plné rychlosti - to fakt není nic moc. A my měli domů jen několik hodin - do sucha, do tepla

To je moc a moc smutné, že ti covid vzal maminku

Tak dnes jsem potěšena,trochu ten kraj znám. Tu štreku na Boudu jsem šla taky,měla jsem toho plné zuby, naštěstí jsem ťapkala s jednou "bolímnekoleno",takže jsem jí jako pomáhala. V Králíkách jsem byla vícekrát v rámci potkaného bludného kořene. Kraj je to krásný, taky jsme tam jednou zvířetníkovali a s Věrou jsme tam vozily její dceru na letní tábor a cestou zpět jsme výletily. Nikdy jsme neměly deštivo. Kimi díky za dnešní putování,na dovči je ten stálý déšť morda.

No jo, propršená dovolená není to pravé ořechové, ale zase si člověk odpočine tělesně.

Vlastně dovolenou s opravdu špatným počasím jsem zažila jen jednou, ještě za svobodna, v Městě Albrechtice (však jsem o tom vloni psala), kdy jsme v srpnu mrzli. Jinak hodně, hodně roků jsme na přelomu srpen-září jezdili s partou do Jeseníků a vždycky vyšlo počasí jak víno - slunečno a teplo. Takže když Jeseníky, tak koncem prázdnin.

Kdysi, ještě s Věrou a vnučkou, týden na Horní Bečvě,pršelo nepřetržitě ve dne v noci, měly jsme asi málo vody,páč jsme chodily většinou do hotelu na bazén.

Taky jsem nějakou tu propršenou dovolenou zažila, když má člověk naplánováno a nejde to, není to žádná radost.

Královna propršených dovolených byla moje maminka. Prý si kolegové v práci předem zjišťovali, na kdy si ji plánuje, aby věděli, kdy určitě nikam nejel.

Ale zdá se, že jste to zvládli dobře. I deníček, to obdivuji.

No já se přiznám, že propršenou dovolenou nesnáším a dokáže mi to fakt zkazit náladu, takže obdivuji, že se z mokré dovolené ještě někomu chce psát deníček Podle tohoto se ale zdá, že to zas tak špatná dovča nebyla.

Byli jsme na dovolené v cyklopenzionu v Těchoníně a měli jsme štěstí, že bylo skoro pořád hezky. Takže jsme prošli místní lesy a nějaký ten bunkr a dobrý :)

Jsem zvyklá, že v těch končinách spíše prší, takže si říkám, že všechno je, jak má být Ale výletovat se má i tak, aspoň kousek kolem chaty. Povídání začíná teda smutně - počasí plakalo s tebou

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

opravdu mokré týdny. Někdy se to tak vydaří, že sluníčko nevyleze... Hezký týdeníček z cest