Týden první – 2021

Předloni, ještě s mamkou, jsme si objednaly pobyt na Kramářově chatě na Suchém vrchu. Kvůli covidu byla ale chata v létě zavřená a v listopadu si covid vzal i mamku. Na chatě zůstala zaplacená záloha a loni se mě ptali, zda ji chci vrátit nebo přijedu.

28. 8. 21

Vyrážíme na Suchák. Dojezd ve čtyři. Nejdřív jsem odnosila na pokoj tašky, nakonec jsem vybalila Goliáše a šli jsme venčit kousek po modré. K večeři jsem si dala řecký salát – okurky, rajčata, zelené a černé olivy, balkánský sýr, rozpečená bageta. Obrovská porce, trvala mi skoro hodinu. Seděla jsem u okna, byl nádherný výhled do krajiny, západ slunce – pozlacené mraky.

29. 8. 21

Ráno kousek po silnici, pak bohatá snídaně. Podlaha na pokoji jsou parkety, Goli se klouže a každý krůček je dost hlasitý. K obědu kuřecí steak, rajčatový salát. Příjemní spolustolovníci, starší manželé s dcerou z Prahy, ale každoročně prý jezdí do Jablonného, a znali i pár lidí z Letohradu. Kolem třetí přestalo pršet, tak to zkoušíme po červené směr Bouda, ale cesta je samý balvan, spíš pro sportovce než pro chromé stařenky, takže to zakrátko vzdáváme a jen obejdeme chatu.

30. 8. 21

Výlet na Boudu, cesta tam celkem příjemná, slunečno. Bunkr jsem jen obhlédla, pak jsem se uchýlila do občerstvení – tam milý pán, popovídali jsme si o bunkrech, zavzpomínala jsem na svou účast v době, kdy tam byl Jakub. Když jsem se přiznala, že jsem poněkud přecenila své síly, slíbil mi zařídit odvoz, až přijde kolega z prohlídky. Pak se spustil déšť a dostavivší se kolega mi sdělil, že nás neodveze, protože lesem má povolení jen z Těchonína na Boudu. Kdyby byl ochoten po silnici, zaplatila bych to, ale byl nepříjemný a neochotný. Takhle jsme se s Golim vydali do deště a šlapali 3 km do kopce. Přišli jsme na chatu, já ani nit suchou a Goli jako právě vytažený z vody.

31. 8. 21

Celý den s malými přestávkami prší. Ráno krátká procházka po silnici, odpoledne kolem horního parkoviště a kolem chaty. Čekání na Jakuba, školil někde u Brna děti o chování u vody a o záchraně z vody. Přijel až o půl deváté, dal si večeři a pálil domů – zítra odjíždí do Prahy na hasičské závody na divoké vodě (Trojský kanál).

1. 9. 21

Dopoledne přijely kamarádky, tak jsme se hned uchýlily do restaurace a vydržely tam skoro do dvou. Holky pak spěchaly domů, že mají nějaké povinnosti. Já jsem si odpoledne zajela do Červené Vody koupit nějaké nezbytnosti, žel, na noviny jsem zapomněla. S Golim jsem se prošla ke sportovní hale, kolem tenisových kurtů k radnici a zpět k autu.

2. 9. 21

Dopoledne do Jablonného pro kamarádku Zuzanu, pak výlet do Králík, oběd u v restauraci U Lípy. Pak jsme se vydaly do Českého památníku celnictví. Prohlídku jsme udělaly krátkou, protože Goliáše jsem musela nechat pod schody uvázaného u zábradlí. Po prohlídce jsme si v sousední cukrárně daly skvělou zmrzlinu, kopečkovou, tak obrovské porce jsem ještě nezažila. Po návratu na chatu krátká procházka směrem k Bradlu.

3. 9. 21

Balení, placení, chválím úžasně vstřícný personál. Cesta domů výletně přes Červenou Vodu a Králíky do Jablonného, oběd u Luxů, výborný. Seděly jsme venku, dovnitř nás s Golim nechtěli pustit, ale při placení se obsluha podivovala, jak je pejsek klidný a hodný. Po výborném obědě už jsme neměly sílu dát si něco vedle v proslulé cukrárně a namířily jsme rovnou domů.

Pohled ze Suchého vrchu. Foto: SchiDD commons.wikimedia.org

Týden druhý – 2022

25. 9. 22

Odjíždíme na dovolenou, takže Deníček s Goliášem bude mít pauzu.

Pauza být nemusí, dělala jsem si poznámky, tak deníček se sem píše dodatečně.

Celý týden se dá charakterizovat jako „Mokro na Sucháku“. V neděli jsme šli kus po cestě směr Bouda.

26. 9. 22

Králíky. Do PENNY pro věci, které jsem nepobrala. Venčení pak zadem za COOP až ke škole a po druhé straně zpět.

27. 9. 22

Mlýnický Dvůr, obhlídka skiareálu Bukovka. Proti dobám, kdy jsem tam jezdila na kontrolu volební místnosti, obrovský rozvoj. Cestou zpět jsem se rozhlížela v Bílé Vodě, zda bude k vidění klášter popsaný v knize Bílá Voda, z auta jsem neidentifikovala, zastavit a vystoupit se mi nechtělo, protože pršelo. Vyjela jsem tedy z Dolní Orlice na Hedeč a prošli jsme se kolem kláštera – nádherné vyhlídky na všechny strany. Na zpáteční cestě před Červenou Vodou nehoda (smrtelná – řidička narazila do stromu, vrtulník odletěl prázdný). Kolona, na jejím začátku náklaďáky, osobáky se postupně otáčely a jely zpět do Králík. Otočila jsem to taky, z Králík směr Jablonné, oběd u Luxů, pak přes Orličky zpět na Suchák. Až doma jsem pak zjistila, že bestseller Kateřiny Tučkové se odehrává v jiné Bílé Vodě.

28. 9. 22

Králíky, zapomenuté pamlsky, tak zastávka na Benzině, naštěstí měli v sortimentu pamlsků na výběr. Pak cesta na Hůrku a pokus o pěší výstup k pevnosti, úzká blátivá pěšinka mezi plotem a kravskou pastvinou, když jsme se konečně vyšplhali na lepší cestu po hřebeni, začalo pršet, takže klouzavka po pěšince zpět. Pak jsem si vzpomněla, že kousek dál po silnici by měla být cesta pro auta (po té jsem asi jela vloni), ale kvůli dešti jsem to vzdala.

29. 9. 22

Celné. Původně měl být sraz s bývalou spolužačkou Ajkou, která se na stáří usadila v Těchoníně. Napsala mi, abych přijela dřív, než jsme se domluvily, že musí odvézt maminku k příbuzným. Protože přijel na oběd Jakub, nestihla jsem se vypravit dříve. Na Celné jsem ale jela stejně a prošli jsme mou oblíbenou trasu.

30. 9. 22

Konec na Sucháku, do 10 hodin nutno opustit pokoj, takže doma před polednem, na žádný výlet se mi nechtělo, protože zase pršelo.

Ilustrační obrázky z místa najdete zde: www.suchak.cz