Loni na podzim jsme měli naplánovaný výlet do Frýdlantu nad Ostravicí – přesně na tu dobu, co přišly povodně. Takže jsem rušila ubytování. Pán se divil, u nich prý se celkem nic neděje. Jenže my měli jet vlakem přes Ostravu a tam se dělo.

Takže jsme to přesunuli na letošní květen s představou, že bude tak, jak onehdy ukazovali v předpovědi počasí, že bylo v květnu v posledních pěti letech. Tedy v průměru 22 – 25 stupňů.

Ještě jsme si k tomu přidali krátkou přestávku v Ostravě, když už tam musíme přestupovat. Taky už tam bude otevřená nová galerie moderního umění přestavěná z bývalých městských jatek – dokončovali ji, když jsme tam byli minule.

A tak jsme strávili necelých deset dní na severovýchodě republiky, v místech, kde bylo touhle dobou nejvíc zima a nejvíc pršelo.

Ale pěkně popořadě. V Ostravě jsme si objednali ubytování poblíž Dolní oblasti Vítkovice (už jsme tam jednou byli, psala jsem o tom tady). Mimochodem to „dolní“ neznamená „dole“ ale „důl“. Je to úžasná industriální památka, obrovská, která žije a vyvíjí se. Tentokrát jsme bydleli trochu mimo samotný areál, což jsou místa s ne úplně ideální pověstí, ale minule jsme tamtudy chodili a bylo to v pohodě. Letos taky.

V Landek Parku

Přijeli jsme odpoledne a to byl poslední den, kdy nepršelo. Takže následující den jsme vyrazili do Hornického muzea Landek Park. Je to veliký areál – prý největší muzeum v republice, resp. něco mezi muzeem a skanzenem. Jsou tam ale i sportoviště, restaurace, ubytování... My měli koupenou nejdelší prohlídku (viz déšť) – sfárání do dolu a báňské záchranářství.

Přiznám se, že báňské záchranářství jsme chtěli hlavně kvůli tomu dešti, ale ukázalo se jako úžasně zajímavé, asi hlavně díky průvodci. Jako skoro všude to byl záchranář v důchodu, chytrý pán, který to provázení uměl prodat – říkal mimo jiné, že báňští záchranáři nepracují jen v dolech, ale všude, kde jsou potřeba. Pochlubil se, že jejich „ponorka“ našla ty známé sudy v přehradě Orlík. Žádná jiná u nás se v té době se tak hluboko nepotopila.

Konečně jsem se ho při té příležitosti zeptala na věc, která mi už léta ležela v hlavě: proč se v dolech používali kanárci jako systém včasného varování. Tedy ne proč, to je jasné, ale proč kanárci a žádní jiní ptáci. Prý jiní ptáci tak dobře nefungovali…

Sfárání do dolu bylo zase úplně jiné. Tentokrát s námi chodil vysloužilý havíř, který nás předem ujistil, že se nemusíme toho sfárání bát – náš důl bude na úrovni sklepa. A pak už na nás sypal různé perličky – třeba že ty figuríny havířů v dole pořídili, když se zavíral ikonický ostravský obchodní dům Ostravica. Byly to panny, na kterých se předvádělo ve výlohách šatstvo, a ležely vyházené na chodníku.

Dolní oblast Vítkovice, Velký svět techniky

Druhý den (zase pršelo) jsme chtěli jít do Velkého světa techniky, což je obrovitánské technické muzeum, na které doporučují rezervovat si tak čtyři hodiny. Jenže byla sobota a měli tam nějakou akci pro děti a ve velikém předsálí bylo asi tisíc dětiček předškolního věku (uznávám, že jich muselo být míň, ale vypadalo to tak). Nakonec jsme to vzdali a jen tak v mírném dešti courali mezi těmi plechovými obry venku.

Večer jsme zašli do restaurace, kterou jsme hned v den příjezdu objevili – a měli pro nás překvapení. Hrála tam (zjevně nikoliv poprvé) skupina čtyř trampů písničky z dob našeho mládí – od Greenhornů, Nedvědů a tak podobně. Bylo to moc milé.

Mural cestou na nádraží

A další den už jsme se stěhovali do Frýdlantu.

Jo, galerii Plato (bývalá jatka) jsem zevnitř neviděla, protože zrovna chystali novou výstavu.

Foto: Zana. Další fotky jsou tady na Rajčeti. Moc jich není, v dešti se špatně fotí.