Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ – v říjnu osmiměsíční.

Night je krasavec štíhlý a sošný

Překvapil mě, dorostenec... Myslela jsem, že už se jeho růstová (a hmotnostní) křivka pomalu ohne a opustíme lineární přírůstky. Nestalo se tak. Další měsíc a nabral dalších 8 kilogramů. Na sedmi a půl měsících měl 58 kilo. V kohoutku pomalu dorostl dospělou Betu (a zadek už má výš). Na osmi měsících je jeho výška kolem 82 cm. A to by měl chlapec ještě nějaký čas růst.

Stále je štíhlý. Všechna žebra se mu rýsují. Žere jako kyselina. Vše, co se ocitne v mističce, zmizí. Bohužel občas zmizí i to, co v mističce nebylo. Třeba koláč od babičky položený na stole. Ale to má Night smůlu – tohle mu neprochází. Svoje jídlo si hlídám. A nedám. Tedy dám, ale ne, když žebrá. O to raději vidí trpajzlíky. Obzvlášť ta mrňavka mrňavá ho ráda a často krmí. A vůbec se nebojí, když její ručička zmizí se soustem v hlubinách dozí držky.

Začátek září trávil u Jadranu. Jak už jsem psala minule – byl tam přímo vzorný. Dokonce i kupec se tam na něj našel. Moc mě mrzí, že jsem se nezeptala na nabídku ceny  :)  Užíval si to tam – v moři i na souši. I celou dlouhou cestu zpátky v klidu prospal. Zdá se, že bude už čtvrtým pohodovým a nadšeným dozím cestovatelem v naší rodině.

Konečně přiměřený bazén! A se slanou!

Po návratu pravil, že to, že chodil blbé strmé schody po celou dovolenou, neznamená, že je bude chodit i doma. Měl smůlu – dvakrát jsme ho po návratu vyhnali nahoru „násilím“ a hned si vzpomněl, že schody mu vlastně vůbec nevadí. A chodí se nahoru válet i dopoledne, když je doma sám. Najednou to šlo.

Konečně si mohl užívat zase volného řádění a lítání v lese. A konečně tu začaly růst houby. To s sebou ale přineslo změněné podmínky. Najednou jsme v lese nebyli sami, protože i na nejneočekávanějších místech se zjevovali houbaři. 

Night vyhlíží houbaře

Naštěstí Najt je velmi hezky od lidí odvolatelný, a i když náhodou o člověku věděl dřív než já, tak jeho obří veselé vrtichvostění jasně dává najevo, že nechce nikoho sežrat. A kupodivu to lidi chápou. Naštěstí. Protože už je to opravdu vzrostlá černá obluda.

Fyzickou kondici má velmi dobrou. Čtyřhodinový fakultní výlet se značným převýšením v Jizerských horách prolítal na volno – nezastavil se ani na minutu. Byl poslušný, veselý, neotravující. A na závěr v hospodě předvedl zcela vzorného psa. Prostě padnul vedle židle a měl půlnoc. Takže jsem se mohla dmout pýchou nad dokonale vycvičeným nežebrajícím neobtěžujícím psem  :o)

Night zkoumá listopadku - sežrat, nesežrat?

Začal doma hlodat. Všechno tvrdé. Plastové lahve, dřevo. Přitom kosti na hlodání taky dostává. Zajímavé je, že Beta ve stejném věku okousala ratanovou opěrku na křesle. A byla v té době děsný bobr – každý den měla připravená nová polena. Koberec ani boty ji nezajímaly. Najt taky hlodá. Každý den. Doufám, že taky zůstane jen u těch lahví a polínek. Jako by se vrátil do štěněcích dní.

No a tak jako Betka byla kosatkou dravou, tak ani Najtík nechce zůstat pozadu. Umí se hodně rozjet. A jak roste, rostou i jeho možnosti. Není výjimkou, že bláznící pes mi proletí nad hlavou – všechny čtyři tlapy má vysoko ve vzduchu. Dalším oblíbeným kouskem je poskakování ala klokan. Zadní zůstávají na zemi, ale přední se odrážejí opakovaně vysoko do vzduchu. A mokrý oslintaný čenich většinou skončí u někoho na tváři.

Night se kamarádí

Díky své přátelské povaze má dost psích kamarádů, ale hodně lidí k němu své psy nepouští. Bojí se. Někdy oprávněně (mrňavci, důchodci, nemocná psiska), často zbytečně. Najtí velikost, barva a hlavně neznalost lidí v oblasti základů psí komunikace mu řadu kamarádů berou. A on by si tak pohrál a pohonil se a poškádlil... Má smůlu. Musí si zvyknout, že mamuti mají málo kámošů. I proto má dovolen lov na paničku či páníka. Protože taková pořádná hra „na sežrání“ je ta největší psí psina.

Night je hračička, stále ještě štěně

Mám pocit, že občas někde potichoučku slyším přicházet pubertinku... Ne – zatím na nás na nikoho ani náznakem nezkusil zavrčet . To Aronka i Betka už v tomhle věku zkusily. Xerxes nikdy, to byl můj zlatý brouček. Ale zatímco před pár týdny Najťoun nadšeně sedal a lehal na povel, tak nyní někdy poslechne, někdy maličko váhá a někdy místo sedni udělá HOP a vletí mi do náruče. Většinou je tento cvik doplněn útokem otevřenou tlamajznou na můj nos. Smysl pro humor má značný...

Uvidíme, kam až poroste. Bojím se bojím, že nás ještě dost centimetrů čeká...

Foto: Xerxová