28.3.2024 | Svátek má Soňa


PSI: Jak roste dogák Night – část sedmá, listopad 2014

3.11.2014

Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ - v listopadu devítiměsíční.

Zítra je mi devět měsíců

Tak poprvé nemáme k dispozici aktuální hmotnost. Štěník malý se chodil očkovat, v létě jsme se na veterině zastavovali pro odčervení či „kloubní výživu“ a vždycky jsem poprosila o zvážení. Jsem moc ráda, že se teď na veterině zastavovat nemusíme – ale zase mi chybí ta kilíčka do statistiky... Musí nám stačit výška – a ta poskočila na 85 centimetrů v kohoutku.

Připomínám, že dospělý dogák musí mít minimálně 80 cm. A v poslední úpravě standardu je u výšky dog nově poznámka, že 90 cm by nemělo být překročeno. No bojím se bojím, že tuto doporučenou maximální mez bude chlapec atakovat... Neboť zadní nožky jsou stále delší než přední a boule na tlapátkách jasně ukazují, že růst zdaleka neskončil.

Minulý víkend ho viděli dva velcí znalci plemene. Chovatelé, kteří dogám, jejich chovu, i posuzování na výstavách věnovali spoustu let svého života. A oba se nezávisle na sobě shodli, že náš dorostenec je v dobré kondici. Má hluboký hrudník, je slušně nasvalen a že BUDE VELIKÝ... No a ještě oba zaujal svojí povahou. Pohodový, vyrovnaný, přátelský, veselý.

Na evropské výstavě psů s kamarádem

Psisko má vynikající fyzičku. Chodíme na poměrně dlouhé výlety do hor. Tři nebo i čtyři hodiny v terénu psisko rozhodně nezničí. Stačí chvilka odpočinku a opět je připraven ke každé lumpárně. Zvládá strmé stráně, chůzi mezi kamením, zdolávání překážek v podobě potoků či padlých stromů. Miluje každou kaluž, nově odhalil závěje suchého bukového listí. Noruje v něm, lítá, válí se. Prý je to skoro stejná švanda jako ve vodě.

S rostoucím věkem se stává „oprásklejší“ . Jednak začíná hlídat u plotu. Ne – zatím neštěká, ale důležitě pobíhá kolem a dusotem upozorňuje na svoji přítomnost. Taky zkouší, co si může dovolit na nás. Co řekneme na průlet šedesátikilového hovada kolem hlavy. Co s námi udělá, když do nás lehce drcne. A co to udělá, když drcne víc... No – co by to udělalo. Dostane facana...

Když je doma sám, je hodný. Spí. Když jsme doma, vyžaduje pozornost. Dokonce nově začal kvílet, když na chvilku zmizím (třeba na záchodě). To jako malý nedělal. Pokud zjistí, že nás opravdu od počítačů nezdvihne, začne si hrát sám. A to znamená likvidaci všech dostupných dřev a plastů, a když dojdou „tvrdé hračky“, začne párat plyšáky. A po očku kouká, jestli bych se třeba nechtěla od práce zvednout a jít se honit či pošťuchovat.

„Ke mně !!"

Krátká citace osm let stará o devítiměsíční Betce: Měsíc únor by šlo nazvat měsícem bobra. Naše hodná holčička začala okusovat nejen stromky, keře, větve, klády, ale bohužel i ratan na „svém“ dvojkřesle... Už jsem klesla tak hluboko, že jí domů dovoluji nosit poměrně velká polínka, a ona je postupně štěpkuje.

A ještě jeden odstavec zaslouží ocitovat, neb se situace opakuje: Další problém nám nastává v kuchyni – už dosáhne na lince až dozadu, nic se před ní neutají. A tak řeším logistické problémy – kam dát vál, na kterém suším nudle, kam odložit plech s chladnoucím koláčem, kam si položit namazaný krajíc chleba, když zvoní telefon… Prostě těch pár let soužití s Xerdou mě poznamenalo a člověk se odnaučil být vždy ve střehu.

Hodně lidí se ho bojí. Je velký, černý. Navíc se i na vodítku snaží o kontakt s kolemjdoucími a ne každý vidí nadšené vrtichvostící a veselé štěně... mnozí vidí hrozivou obludu, která má o ně zájem. Ale zatím ho musím pochválit – pokud se na cestě před námi objeví lidé, počká a nechá se připnout. U psů je to těžší. Ale zvládáme to s ohledem na věk docela slušně.

S Coco u nás na zahradě

Je veliký, ale zdaleka ne dospělý. Nejenže čůrá stále jako fenečka. Ale i na svém teritoriu je ještě nejistý. Děda s babčou měli návštěvu. Návštěva s sebou měla hromadu načesaných chlupů, kde se těžko hledá hlava. Tedy jednalo se o výstavně upravenou (dva dny po Evropské výstavě) bobtailici. A ona je Coco holka trochu bázlivá a Najta se bála. Brzy zjistila, že na něj stačí štěknout a náš mamut se utíká schovat domů. On by si tak hrál... ale přestože byl „na svém“, byl ten usměrňovaný.

Je veselý, temperamentní, aktivní. Zatím mi dělá neustále radost. Uvidíme, jestli puberta dorazí... a jak bude silná. Zatím zavrčet ještě nezkusil. Ani na psy, ani na nás. Řekneme si za měsíc... 

Koupel v listí I.

Foto: autorka

Xerxová Neviditelný pes