Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ – v lednu jedenáctiměsíční.

Vyvěšuji bílou vlajku, aneb boj s hadrem na hubu

Růst se zbrzdil, podle posledního měření má stále kolem 86 cm, ale přibral na 69 kilo. A to přitom vypadá tak trochu jako chodící radiátor a pas má štíhlejší než všechny modelky.

Vyrostla mu hlava – je sice předpisově štíhlá, ale mezi očima se mu vytvořila nestandardní „propadlina“. Jemu to rozhodně těžkou hlavu nedělá – a nám koneckonců taky nee.

Fyzicky je na tom dobře. Neznáme žádnou nechuť k pohybu. Každá procházka je bez ohledu na počasí přijímána bouřlivým nadšením. Ano – občas mi pes cestou k brance létá nad hlavou... Jeho radost se totiž bohužel stále projevuje skoky a chůzí po zadních. Nevypadá to zrovna bezpečně, ale kupodivu většinou levituje bezdotykově.

Sníh je radost

Není to tak dlouho, co se doporučovalo velká psiska fyzicky po dobu růstu nezatěžovat. Ne nepřetěžovat, ale vůbec nezatěžovat. Že stačí krátké procházky, žádné skoky, trysky... Někde jsem četla, že pohyb maximálně půl hodiny v kuse... Nevím nevím, co by mi všechny naše dogy na toto „omezování osobní svobody“ sdělily.

Naštěstí u té první – Arony – jsem téměř nic teoreticky nezkoumala, a když ta vyrostla v plném zatížení a byla až do konce života zdravá a dravá a pohyblivá (RTG kyčlí na šesti letech zcela bez nálezu), tak už jsme ten pohyb žádné další doguši neupírali. Beta měla křivé zadní, takže byla víc hájená, a tolik, jako bezproblémový Night, za mlada nenachodila. Ale ostatní si pohyb užívaly od malička plnými doušky. Jak rostly, tak se prodlužovaly i trasy.

Dementní výraz mám často

Najt v posledních týdnech zvládnul celou řadu dlouhých výletů. Žulová skaliska kolem Krásné Máří, pískovcová skalní města kolem Betlémských i Besedických skal, obešel celý Mácháč. Ne – ani na konci čtyřhodinového výletu nezpomaluje, stále pobíhá, hraje si, hází si klacky či krade hadr na svou tlamu, se kterým tak rád bojuje.

Neutíká, nevzdaluje se daleko, velmi dobře reaguje na „čekej“ i „ke mně“. Na výletech je to dokonalé psisko, se kterým nejsou žádné potíže. Ale v civilizaci už to tak bezproblémové není. Neřeší auta, tramvaje, neřeší davy lidí, neřeší ruch třeba na adventních trzích. Rozhodně se neklepe, nebojí, neustále vrtichvostí a chce se všemi kamarádit. A to je dost kámen úrazu...

Je velký. Je černý. A je silný. A je v pubertě. Kde jsou lidi, chce jít k nim. Má pocit, že je neodolatelný. Že každý ho bude hladit a obdivovat. Blbý je, že má většinou pravdu. Budí všude pozornost a hodně lidí si ho jde pohladit a pomuchlat a podrbat. A tím se jeho láska k lidem prohlubuje. Je to začarovaný kruh.

Adventní trhy

Kde jsou davy, musí jít nakrátko. To nemá rád a táhne. Já pak plachtím za ním. Pokud povolím vodítko, tak zvolní a jde skoro kultivovaně. Ale zase čas od času (a dost často) se chce k někomu přitulit. A to nejde. Takže nakrátko a bojovat o pomalou chůzi. Trénovali jsme to v Budyšíně. Když ostudu, tak zahraniční :)

Největší problém těchto dní jsou psi. Najt si chce hrát. Najt si moc chce hrát. Takže vidí jakéhokoliv psa a začne boj s paničkou, kdo z koho. Skáče jak klokan, kvílí, táhne. Byly doby, kdy sice chtěl, ale věděl, že nesmí. Teď zkouší, jestli by to nezvládl silou. Zabírá jediná věc – vodítkem přes zadek... Beta brzy přišla na to, že většina psů si s ní stejně hrát nebude. A že je lepší rubat se s námi. Doufám, že Night to taky brzy pochopí.

Sváteční dny zvládl na jedničku. Není takový pomocník, jako byla Beta – takže úklid s ním docela šel. Cukroví a jídlo bez dozoru zůstat na stole nesmí, ale zase žádné extra scény nebyly. Kdyby chtěl, tak má možnosti krádeží veliké. Dosáhne opravdu vysoko a pohyb na zadních mu problémy nečiní. Ale doma toho nezneužívá. Svícny a stromeček a venkovní výzdobu neřešil. Děti, hračky, dospěláci, kolo, odrážedlo, plastelína, LEGO, knížky, skládanky – všichno přežilo Najtí zájem „ve zdraví“. Byl moc hodný.

Tak už to hoď!

 Za měsíc mu bude rok. Ne – ještě se klidnit nezačne. Stále roste, stále čůrá jako fenečka – rozumný věk je ještě daleko... 

Foto: Xerxovi