PSI: Příhody hladového pejska

Sorbon roste, chutná mu, ale na váze nepřibývá. Je hubený. A protože nabyl dojmu, že je to naše vina, rozhodl se, že se postará sám.

Příhoda první

Konečně jsme sehnali kontakt na nenasolené, nemražené několik let, prostě na čerstvé maso z farmy. Nakoupili jsme. Dala jsem vařit kilo kližky. Bude výborná polévka se spoustou masa a ještě zbude na omáčku. Masíčko uvařené, měkoučké. Ochutnala jsem, okrájela pro Sorbona a nechala vychladnout, abych ho naporcovala.

Zvoní mi telefon, tak odběhnu a vyřizuji důležitý hovor. Manžel na mě volá z předsíně: „Ty jsi dala Sorbonovi maso?“

„Ne!“

Běžím do kuchyně a na lince na mě smutně kouká prázdné prkýnko. Kilo kližky zmizelo na tři polknutí hladové tlamajzny.

No, zeleninová polévka je taky dobrá :-)

Sorbon by se mohl živit jako pomocník při rytí nebo sázení.

Příhoda druhá

Objednala jsem na internetu granule, 15 kilo kvalitní stravy pro velké psy. Jako dárek k objednávce bylo balení deseti uzených hovězích uší. No prima, to bude odměna pro hodného pejska. Pošťák zastavil před brankou, převzala jsem od něho velkou krabici a dotáhla ji ke schodům. Nebudu se s ní dřít, tady počká.

Sorbík poskakoval okolo, bedna ho zajímala. Šla jsem se převléknout, půjdeme do lesa. Jak dlouho mi to trvalo? Pár minut, nebylo třeba se ani nalíčit, ani kompletně převléknout. Jen boty a kalhoty. Zamykám dveře a vidím natrženou krabici s malým otvorem na straně. „Sorbone, nech toho. Sice je to pro tebe, ale tady to nebudeme vybalovat!“

Vrátili jsme se z vychajdy, manžel už granule vybalil a dal do špajzky. Kde jsou ty uši? Prý v krabici nebyly. No, to mě tedy mrzí.

„Hele, nevytáhl je Sorbon?“

„Ne, natrhl tu krabici, ale díra byla malá a nikde není ani kousek sáčku nebo nějakého obalu.“

Ráno mi to nedalo a napsala jsem mail do toho obchodu. Že mám smutného psa, který nedostal slíbený dárek. Pustila to z hlavy a věnovala se jiným činnostem. Je krásně, vyperu ložní prádlo, skvěle mi uschne. Jdu s plným košem pověsit naškrobené cíchy. Co to je? Na zemi se válejí zbytky igelitového sáčku. Uši!

Chlupatý copperfield opravdu tím malým otvorem na krabici vytáhl velký pytel s ušima, odnesl ho do vzdáleného kouta zahrady a všechny uši sežral. Během doby, kdy jsem si navlékla jiné kalhoty a přezula boty!

Je to miláček!

Obě příhody nezanechaly na jeho zažívání, náladě nebo pozitivním přístupu k životu žádnou stopu :-)

Foto: autorka