PSI: Prázdniny malého pejska (Sorbon 3)
Sorbon 20. července 2014 foto: Dalmi, Neviditelný pes
Sorbonovi je pět měsíců. Je to velký pes, který si o sobě myslí, že je miminko. Tak tedy naše miminko v pěti měsících váží 30 kilo a vyměňuje si zuby. Podle nich to vypadá na přeměnu v krokodýla.
Také se mezi malé děti snaží vmísit. Protože tam podle svého mínění patří. Naše holky sedí ve vaně a hrají si. Sorbon vtrhne do koupelny, zrovna když vytahuju Emičku z teplé koupele. Sorbík má pocit, že mokré dítě trpí, takže ji snaživě olizuje. Ema ječí a já musím psa vyhnat z koupelny, protože s ním je tam už těsno.
Vykoupané holčičky poskakují v pokoji po postelích, všude jekot a vřískot. Hrrr, Sorbon je zase tady. Chystá se do postele, vždyť on je přece taky maličký a musí jít brzy spát. Srazím ho dolů. Nechápavě koulí očima, musela jsem se určitě splést. Pomatená panička!
Čteme Děti z Bullerbynu. Koukají na mě čtyři páry očí, troje modré, jedny černé. Poté následují obvyklé zdržovačky – napít, vyčůrat, otázky na plány na příští den a tisíce dalších. Jen poodejdu pro skleničku, už je Sorbon zase v posteli s Nelinkou a má pevně zavřené oči. Doufá, že tak malinkého pejska přece nemůžu vidět. To už se smějeme všechny. Veškerá příprava ke spaní je zrušená a začneme nanovo.
Jo, tohle je v rodině, to se zvládne. Ale co venku!
Krásný letní den. Byli jsme na výšlapu. Cesta z lesa vede kolem rybníka, kde se koupou děti. Sorbík se zahledí do dálky a nabere rychlost. Sorbone! Stůj!
Kdepak! Doběhli jsme ho až ve chvíli, kdy se vrhnul do vody, aby usušil dva malé kluky. Ti řvou jako o život. Bodejť! Vrhla se na ně černá bestie, stejně velká jako oni. Táhneme psa z vody, omlouváme se naštvané mamince dětí.
Konec bezstarostného dětství, miláčku. Od září jdeš do školy! Poslouchat budeš!
Foto: autorka