29.3.2024 | Svátek má Taťána


PSI: Kterak se z venkovanů stali Pražáci

28.5.2014

Život se zamyslel a řekl, že takhle to dál nejde. Vymyslel několik kotrmelců, k některým přidal i ošklivý přemet a najednou bylo pět příslušnic ženského pohlaví vytrženo s pohodového života na vsi a usídlilo se v pražském centru. Čtyři z nich měly čtyři nohy, ta zbylá, dvounohá, měla jen čtyři miliony starostí a smutků. Ale čtyři Čtyřnohé se domluvily a rozhodly se Dvounohé vše schválit.

Beruška vodní, autor Štětinka

Což o to, ty dvě menší bydlely ve stále stejné kleci, měly stále stejné pelíšky a i papkání. Ale pro ty dvě větší, to byla obří změna. Jejich osm paciček se z lesních voňavých pěšin muselo přeučit na jednotvárné asfaltové chodníky. Jejich natěšené černé raťafáky byly postaveny před úplný zmatek vůní, zápachů a slitých informací. Jejich malé mozečky musely pochopit, že tenhle park, jediný široko daleko, není nekonečný a nelze odbíhat od paničky na kilometr daleko.

Zpočátku dokonce starší Čtyřnožka trvala na svém občasném samostatném návratu, což Dvounožku značně rozčilovalo, když ji celá vyřvaná a vyděšená našla v klidu podřimující u činžovního hlavního vchodu. Také musely zažít šok, když místo jednoho potkaného příslušníka svého druhu za den nyní narazí na třicet za hodinu. Jejich očka velmi oplakala, že již nemohou závistivě pozorovat běžící divočáky, ladně skákající srnce a houfně prchající muflony.

Beruška na skále, autor Štětinka

Po pár týdnech osmileté i roční tlapičky pochopily, že je to sice propad k horšímu, ale že zase mohou s paničkou trávit celý den. Musely kvůli tomu dvakrát nastoupit a vystoupit do té šíleně uřvané a rachotící potvory s klecí přes vousaté frňáky, v jejímž břiše se musí jen poslušně sedět na co nejmenším prostoru, jinak hrozí, že jim podpatek či okovaná gladiátorka přeštípnou ocásek.

Z divé zvěře jim zbyla jen parta posmívajících se veverek. Ale i ty jsou přeci super, když se nechají vyštěkat. Občas si je sice spletou se zahradníkem prořezávajícím větve a velmi se diví, že systematický průzkum dopravních značek a lamp veřejného osvětlení nepřináší další úspěch v podobě zrzavohuňatých ocásků, ale kdo by to řešil?

I se stravou to je bídné. Velký mrazák se do dvou místností nevešel, tak místo syrového masíčka a zeleniny opět v miskách přistály granule. Ale smetáci vždy byli a budou popelnice, tak zklamání nedali na sobě znát. Vždyť panička je tak super, že je o víkendech nasáčkuje do menší a méně uřvané potvory a vyjedou si zase na voňavé lesní pěšiny.

Občas, to mívá panička skvělou náladu, musejí nasednout do hnusné potvory, co rychle běhá v obří noře pod Prahou, a za chvíli přesednou do podobné potvory, která už nepotřebuje nory, ale řve naprosto úplně ze všeho nejvíc a u ní v bříšku se dojede na super výlet.

Berušky nad řekou, autor Štětinka

Celý den lítání po velikánských kamenech, které mají v sobě naprosto nejvíc voňavé nory, odkud panička občas i vítězně uloví starou lebku třeba z jezevce. Sice nevědí, proč nad ní tak jásá, když na ní není kouska masa a už ani nevoní jako jídlo, ale to je už její blbost. Třeba se to časem Dvounohá naučí. No, prostě tyhle výlety jsou úpa strašně děsně šíleně nejvíc a Čtyřnožky zjistily, že se po čerstvé stopě dá náramně běžet za tou vůní a paničce u toho hlásit, kolik km zrovna od ní jsou. Ta ale nemá pochopení, prý to neslyší jen ona, ale i nějací Men in green a s těma prý není žádná prča.

Berušky pracující, autor Štětinka

Tak to chlupaticím dost komplikuje, ale zatím vyhrávají. I když její poslední výmysl, spojení vodítek do jednoho, je od ní podlé. V hustém porostu a při jejich váze je zastaví každý klacík a nikdy se nedostanou dál než na pět metrů. Ale i to se dá obejít…. Sekají dobrotu a hází nevinné kukuče, tak si Dvounožka řekne, že ji snad teď už budou poslouchat a vodítka odepne… Pak už se jim jen práší od tlapek a od cesty, kde před chvílí stála panička, se ozývá nepublikovatelný řev. Ale Čtyřnožky to chápou, vždyť i ony si rády zaštěkají, když ucítí čerstvou stopu hloupého ušáka.

I život se opět zamyslel. Prý je to nuda. Tak Dvounohá přišla o práci. Prý je to průšvih, ale čtyřnožky jásají, tolik procházek nikdy nezažily! Panička se sice stále vrací k té placaté černé krabici a furt do ní něco ťuká, tak mazleního moc není, jenže bez toho datlování prý její životopisné dílo žádný zaměstnavatel nedostane. Tak smetáci mlčí a těší se na další vycházku za zrzavými oříškožrouty…

Berušky v potoce, autor Štětinka

Další fotografie k nahlédnutí zde: http://stetinka1.rajce.idnes.cz/Holky_vejleteni/

Štětinka Neviditelný pes