Štědrý den: Zpráva z předání polštářků
Polštářky přichystané k předání ONKO klinice Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, prosinec 2025 foto: archiv Dalmi, Neviditelný pes
Jak jsem se již minulý rok zmínila, milí Zvířetníčci, založili jsme tradici. Krásnou, užitečnou a laskavou.
Polštářky, které našijeme v rámci Akce jako ZU (zvláštní určení) se sice vydraží, ale dostane je někdo úplně jiný. A to pacienti Onkologické kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, Krajské zdravotní a.s.
Každý rok dostaneme určité téma, které určí Vave. S dovolením sem překopíruji pro informaci, jak takové zadání vypadá:
Zadání ZU pro rok 2025
1. Hvězdy nejen na nebi - bez hvězd to prostě nejde. Použijte libovolnou techniku, materiál i myšlenku.
2. Jaro je tady - už jsme šily léto a podzim a loni skrze vánoční hvězdu i zimu, takže nám zbývá jaro. Název jsem si půjčila od Ludvíka Vaculíka a pevně věřím, že by mu to nevadilo. Jediné zadání je, aby polštářek evokoval jaro, radost, nový život.
3. Chvilka pro tebe (nebo spíš pro sebe?) - stále jen myslíme na druhé a pro druhé něco děláme. Co takhle pro jednou udělat něco pro sebe? Ušijte polštářek, který by udělal radost vám. Použijte oblíbenou barvu či vzor látky, oblíbenou techniku, dostaňte na polštářek to, co máte rády - květiny, koně (nebo spíš koníčky?), kafíčko, výlety, oblíbenou destinaci, své sny či vzpomínky. A kdyby vám bylo líto se s polštářkem rozloučit, ušijte si druhý pro sebe. :)
Já potom všechny polštářky shromáždím, nakoupím výplně a vyfotím je. Abychom se trochu pobavili, necháme vás hádat, kdo šil kterou sadu tří povlaků. Myslím, že Yga mi snad kouká přes rameno při focení. Má nás opravdu dobře přečtené :)
Následně polštářky čekají v naší zimní zahradě na adventní čas. Proč? No, jednak je to doba vhodná k předávání dárků, ale hlavně chci, aby nebyl na oddělení nikdo, kdo by dárek nedostal. A teprve v tomto období se ustálí počet pacientů tak, aby byl obdarován každý.
A včera, tj. 16.12. byl den D. Naložila jsem plné auto a jela. Na oddělení jsem byla očekávaná, už se všichni těšili. U kávy a chlebíčků (heč!) jsme si s vrchní sestrou popovídaly a já to všechno naaranžovala a předala. Na fotkách máte důkazy :-)
Přidávám i poděkování od vrchní sestry:
Je to krásná akce, smysluplná a oceňovaná. Kdyby tak bylo laskavosti a vstřícnosti ve světě víc. A my jsme malou měrou přispěli. Všem děkuji a těším se na příští rok. Dalmi.

