Předchozí díl najdete na tomto odkazu.

Kess je prostě normální hééérečka.

Děsivé deště nás naštěstí povodněmi nezasáhly, máme kliku na předky, kteří stavěli na kopci, a já už nikdy nebudu nadávat na to, že se musíme pěkně vyšplhat nahoru. Nicméně i u nás vydatně lilo a lilo, což znamená omezení psích vycházek, že.

Když prší, tak lze jít ven, na chvilku, dostane-li pes pláštěnku. Když leje, tak to se ven jít nedá, míní Kess. Jenže když nebude splněn povel „Vyčurat!“ a nebude splněn povel „Bobek! Eště bobek!!“ , tak se domů nepůjde a nebude snídaně. To milá Kess dobře ví. To vyčurání, to se dá zvládnout i na zahradě, byť panička láteří, protože pak zůstanou spálené fleky na trávníku. Ovšem bobek, to se MUSÍ za vrata, to na zahradě nejde. A tak páníček vyhnal ubohého psíka za vrata, ta potvora vystrčila zadek do svahu hned vedle auta a předstírala, že je to bobek. No nebyl!! Já na to za chvilku přišla, ale páníček se tím nechal oklamat a čuba dostala snídani. Přestalo lejt, jen poprchávalo, tak jsem ji vytáhla na opravdovou procházku a pravda se vyjevila.

To předstírání má i pro čurání. Než se jde spát, vyběhneme (v mém případě vyškobrtáme) ven, doma i na chalupě. A Kess, aby to měla rychle za sebou, tak zapředstírá přisednutí a maže ke dveřím. Jenže já ji bedlivě sleduji. Věřím, že zejména na chalupě, kde jsme pořád venku, i večer, možná už není co vyčurat. A milá Kess prostě jen tak přisedne, abych jí dala pokoj a mohlo se jít spát. No hééérečka, neuvěřitelné.

Jak na to ten psí mozek přijde, že čubička musí své lidi ošálit, aby jí splnili, co chce? To přeci nejsou nějaké pudy, instinkty, to je prostě vymyšlený klam!

A máme jeden pěkný čerstvý zážitek – konečně jsme byli v psím salonu, kde jsme byli SPOKOJENI, my i Kess. Ono trimovat doma ty její chlupy, když v tom nejste zběhlí a hlavně vás to nebaví, to je za trest. Já jsem se s tím několikrát mořila opravdu celý den, pes byl nespokojený, já taky, chlupiska všude… No myslím, že na odbornou práci mají být odborníci, a konečně jsme se na doporučení kamarádů (Díky, Pepo!) dostali k paní, která si nechala vysvětlit, jak si ten výsledek představujeme, byť s něčím nesouhlasila, tak nám vyhověla. Kess taky vykoupala, prý i vyfénovala – no to si doma neumím představit, a srst ošetřila. Výsledkem je pěkné a spokojené zvíře. Protože tam v salonu byl příhodně gauč, tak jsme na něm pak Kessinu našli, šikovně zalehlou mezi polštářky, ani se jí ze salonu nechtělo!

Kess dostala pěknou fazónu, není z ní vylepanec jako poprvé, když jí paní kus zad sice otrimovala, ale jen co za námi zapadly dveře, tak ji zřejmě ostříhala strojkem. Nemá na sobě lysinky jako podruhé, když ji naopak vytrimovala paní na ultimo, vzala to plošně bez citu pro konkrétní stav konkrétního místa srsti. Zarostlo to, ale brrr – to snad raději ostříhánka, než proplešatěné zvíře. Fakt jsem se bála, jestli jí nezůstanou vyškubaná místa.

Ale tady jsme narazili na to, co považujeme za kvalitu. Tak se uvidíme zas čtvrt roku, doufám.

Posílám fotky „před“ a „po“:

Kess před trimováním

Kess po trimování

A ještě něco: na dvou fotografiích NENÍ přebarvená Kessina, ale Kačenka, čubička od paní P. Neuvěřitelná podoba. Když se směs povede, výsledek je prima, ne? Káča vypadá jak naše Kess, jen je v provedení pepř-a-sůl. Hezké, že?

Foto: Paní P. a Zdena Jůzlová. Podívejte se do fotogalerie :-)