Předchozí díl si můžete přečíst zde.

Kalendář přišel jenom o dva listy, jsme v polovině června. Na stole leží náhradní nabídka, horší, než původní z dubna. Jiná – méně atraktivní trasa i horší forma ubytování. Chybí Barcelona, místo kajuty s výhledem na moře pouze vnitřní kabina. Cena stejná, ale porovnávat nabídku před sezonou a na začátku prázdnin je přece jenom o něčem jiném.

Prst v kalendáři se zapíchl do data 22. června 2010; v časných ranních hodinách nastupujeme v Chemnitzu do autobusu, kufry do zavazadlového prostoru. Setkáme se s nimi až v kabině lodi. Cesta přes Norimberk, Rakousko do Verony, města Shakespearových milenců.

Přenocování a ráno do města Kryštofa Kolumba. Míříme do přístavu, odkud začínáme a kde zároveň budeme naši mořeplavbu končit – do Janova.

V přístavu čeká pro příštích 12 dní náš přechodný plovoucí hotýlek – loď MSC Melody.

MSC Melody v přístavu

Základní údaje jsou:

délka 205 m; šířka 30 m, 532 kabin; 1492 pasažérů, cca 700 osob personálu, 2 restaurace; 2 bazény + 2 jakuzzi. K tomu řada barů, kluboven, divadelní sál a kinosál, dětská klubovna, herny a řada obchůdků. Pro porovnání – délka lodi jsou přibližně 3 fotbalová hřiště, loď má 9 palub, dá se přirovnat k bloku domů o 9 patrech a asi 15 vchodech.

Rychlost plavby 19 uzlů, v přepočtu na km jde o trochu větší rychlost než ta, na kterou za volantem nadáváme: „Který trouba tady vymyslel třicítku.“ Melody urazí – nebo uplave – konkrétně 35 km za hodinu.

Pro zájemce, jak vypadá současná největší loď, informace najde zde.

Odbavovací hala v přístavu se zajímavým jménem „Porto Antico“. MLP brblá něco o dlouhém čekání, dovolím si připomenout, že jde o stejnou proceduru, jako když na letišti odbavují pasažéry do 5 velkých letadel.

Vše ostatní běží jako po drátkách. Příjemný steward nás dovede do kabinky, jednoduchá, malá, základní vybavení – ale: kolem jen plechové stěny. Nevadí, hurá na horní palubu. Bazén, animátoři se snaží rozproudit zábavu, my končíme ve vířivce.

Pátrám v paměti, jak rychle vše probíhalo. S přibývajícími roky „značně pokročilého mládí“ přijdou menší problémy. Naštěstí moderní foťáky mají v sobě u každého snímku tzv. exif. Přesně ve 13.39.13 už Kubajz sleduje, jak v dálce pozvolna mizí janovský přístav – podívat se můžete zde.

Prohlídka lodi a první večeře. Podle informací předepsaný společenský oděv, dnes by hlídači kulturnosti řekli: formal dress code. Pro všechny to ale neplatilo, většinou to dodržovali Francouzi a my.

Životu na lodi, pravidlům i zvláštnostem bych rád věnoval samostatnou kapitolu i s bohatou fotodokumentací.

Následující den kolem poledne už vyhlížíme první přístav na cestě, chystáme se na prohlídku centra známého španělského Costa del Sol. Vzpomeňte Werichův song: Cadiz, Toledo, Granada, Malaga, Aranjuez. Máme za sebou nejdelší úsek plavby, přibližně 600 kilometrů.

Málaga - přístav

Málaga – město s více jak půlmilionem obyvatel; rodiště Pabla Picassa.

První dojem hned za opuštěním přístavu:

Málaga - první dojmy

Město, kde až do 15. století vládli Mauři. Kam povedou naše první kroky?

Alkazaba - vstup do maurské pevnosti

Vnouček má speciální přání vidět arénu, kde se konají býčí zápasy, a děda přemýšlí, kde se to v desetiletém prckovi vzalo. Slušně vyslovená přání se mají plnit, co by jeden pro prcka neudělal.

Rozhodnuto – a ouvej!

Rekonstrukce – a první zklamání, jedno z mála za celou cestu. Aréna je v rekonstrukci!

Aréna v rekonstrukci

Pojďte s námi na toulky Malagou, jak je v krátkém čase zachytil fotoaparát:

Málaga

Málaga - věž chrámu

Pohled na loď

Rodný dům P. Picassa

Alkazaba z dálky

Exif posledního snímku ukazuje čas okolo 18. odpoledne. Uznejte, pouhopouhých šest hodin je na tak zajímavé místo, jakým Malaga je, setsakramentsky málo. Na video z Málagy se můžete podívat zde.

Vyplouváme, míříme Gibraltarem do Atlantiku, na Madeiru - nakouknout můžete zde.

Příští část už se odehraje tam a přidám první pohled na život na lodi.

Poznámka na konec: dosavadní sobotní „mořeplavba“ je pohledem do minulosti. Nabízím i pohled do žhavé současnosti: http://wayaway.cz/. Pro zájemce jenom dodatek. Děda měl vždy tak trochu „nohy z toulavého telete“, ale větší část života prožil v ohradníku – nebyl Schengen. Dnes jako poněkud přestárlý jedinec jen a jen závidí. Výsledkem je jediné: nesmím ven za deště, nos plný vody je prý životu nebezpečný.

Zachovejte nám přízeň – díky.

Foto: autor. Klikněte do kteréhokoli obrázku a podívejte se do bohaté fotogalerie!