PSÍ ROZCESTNÍK: Yoda a Fukovský výběžek

25 fotografií

Čechy mají na severu Šluknovský výběžek a Šluknovský výběžek má na severu Fukovský výběžek… kousíček naší republiky, který měl opravdu pohnutý osud.

Týden po návštěvě Lipové (přečtěte si zde) jsme se opět vydali výletit na sever. Parkovali jsme na okraji Šluknova u rybníku Pazderák a málem jsme se na parkoviště nevešli. U rybníka byl totiž rybář vedle rybáře.

Rybník Pazderák.

Cílem výletu byl hlavně Fukovský výběžek se zaniklou vesnicí Fukov. A také jsme chtěli překročit řeku Sprévu – neboť jsem se až na stará kolena dozvěděla, že Spréva protéká i naším územím. Nejen jako říčka hraniční v Jiříkově, ale že oba břehy jsou „naše“. Právě na Fukově.

V polovině dubna bylo teplo. Kvetly stromy, žluté záplavy pampelišek v šťavnatě zelených loukách, ptáci zpívali a klepali a ječeli. Moc hezký výlet.

Byl teplý jarní den a všechno kvetlo.

Fukov byla velká obec. Opakovaně se její obyvatelé (byť většinou Němci) hlásili k Československé republice. I proto se stal výběžek českým územím. Obec byla zcela soběstačná – měla nejen velkou školu a kostel, ale i několik hospod, hotel, kompletní obchody, služby a řemesla, několik velkých statků – a třeba i prodejnu s obuví – Baťa – či s exotickým ovocem.

Řada mužů padla na frontě. Po válce byla velká většina obyvatel odsunuta. Ti, co měli vesnici nově osídlit, z ní utíkali – neboť v ní nezbylo nic, žádný obchod, žádné služby. Ti, co je provozovali, byli odsunuti. A příchozí nechtěli pro vše potřebné chodit daleko, do města… Vesnice chátrala. Některé domy rozebrali a odvezli vlaky na Slovensko, aby tam zvýšili kvalitu bydlení.

I tady stálo stavení.

V roce 1960 padlo rozhodnutí dovymazat Fukov z mapy – nejprve do povětří poslali školu a pak kostel. Tak velkou náloží, aby jeho ruiny zcela zničily i velký přilehlý hřbitov. Povedlo se, z Fukova zbyl jen tehdy zcela moderní vodojem. A socha sv. Jana Nepomuckého, kterého nechal postavit majitel statku jako poděkování, že se jeho dům vyhnul zbourání při stavbě železnice… Na dlouho ho neochránil…

Sv. Jan Nepomucký, v popředí Yoda.

Momentálně se tam buduje cyklostezka (nevím, podle mě by stará zpevněná neasfaltka stačila) a díky stavbě jsme málem na druhý břeh Sprévy nepřešli. Neboť most zmizel… ale naštěstí provizorní lávka nás na druhý břeh převedla. Yoda se ochladil a vydali jsme se Fukovskou bránou k osadě Království.

Provizorní lávka přes Sprévu.

Chtěli jsme si prohlídnout nově obnovený soubor místní pašijové cesty. Ta obsahuje nejen klasickou křížovou cestu, ale třeba i kapli Žaláře Krista, Getsemanskou zahradu a další církevní drobné památky.

Getsemanská zahrada.

Přes osadu Rybničná jsme se vrátili zpátky k Pazderáku. A kochali se krásnými koníky a kravkami, kteří si užívali šťavnatou zeleň u rybníčků a potoků. Byli děsně zvědaví a Yodovi se vůbec nelíbilo, jak si ho utíkají prohlídnout.

Zvědaví koníci v Rybničné.

Zajímavý výlet – který přinesl dost nelehkých témat k zamyšlení.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie.