28.3.2024 | Svátek má Soňa


HÁDANKA: Kočka jménem Shirocco (8)

24.9.2015

Shirocco si dnes pro vás připravila hádanku, ve které budeme prvně hledat ženu. Ano, je to zajímavé, ale zatím byli všichni slavní majitelé koček muži. A tak vás vítám při takové malé ženské premiéře.

Moje paní nebyla vždy slavná. V období, na které já vzpomínám nejraději, byla obyčejná žena, s běžnými radostmi i starostmi, prožívající svůj život v zapadlé malé vesnici.

Narodila se v druhé polovině minulého století v rodině irského přistěhovalce. Rodina se z Irska nestěhovala daleko, v podstatě jen přes úzký pruh moře. V početné rodině byla nejmladší z osmi sourozenců a na jejím osudu se podstatně podepsal ne dobře vedený porod, po kterém bylo dítě na chvíli zbaveno kyslíku. Ta chvilka však bohužel stačila na to, aby byl mozek lehce poškozen, a následky si nese po celý život.

Všichni členové velké rodiny mají blízko k hudbě. I malá holčička přes svůj handicap hudbu miluje a hlavně má úžasný hlas, hlas jako zvon, mezzosoprán. Bohužel však má také diagnostikovány poruchy chování a ve škole se stává terčem šikany. Přes to všechno pořád zpívá a od svých 12 let také vystupuje ve školních představeních. Po ukončení školní docházky se do školy svým způsobem vrátí – pracuje ve školní kuchyni, zpívá si pro radost a s velkým nadšením navštěvuje divadla, zvláště ta profesionální, a sní nadále svůj sen být slavná herečka a zpěvačka.

Moc se jí však nedaří. Ve 34 letech zkouší prorazit přes konkurs do televizní show, tam se ale nedostane ani přes první kolo, a tak jí nezbývá nic jiného, než nadále zpívat pro radost sama sobě. Zpívá po hospodách, na karaoke, v kostele, doma. O dva roky později jí zemře otec a ona zůstává s matkou, která ve svou holčičku věří, věří v její talent a nadále ji podporuje a povzbuzuje k účasti v dalších a dalších pěveckých soutěžích. Nic však nevychází. Nepomůže ani demo kazeta, kterou za všechny své úspory nahraje ve svých 38 letech a rozpošle ji do všech možných rádií, soutěží či do nahrávacích společností. Přesto se nevzdává a po čtyřicítce začne brát lekce u učitele zpěvu. Podaří se jí nahrát několik amatérských nahrávek, a když se už už zdá, že by se jí mohlo začít dařit, umírá její matka. Mé paní je v té době 46 let a smrt její matky ji těžce zasáhne. Přestane chodit na další lekce, stáhne se do sebe a úplně přestává zpívat.

Tou dobou už jsem byla s ní. Pamatuji si ty večery plné zoufalství a bezútěšné dny. Snažila jsem se své paní pomáhat, jak jsem jen mohla, a ona mě za to milovala, upřímně a čistě. Byla se mnou celé dny doma, byla nezaměstnaná, věnovala se hlavně dobrovolné práci se starými lidmi a na zpěv dva roky zcela zanevřela.

Ne tak její učitel, kterému její hlas zněl stále v uších a který věřil, že by byla věčná škoda, kdyby nezkusila ještě aspoň jednou prorazit, a který věřil, že s jejím hlasem to přece jít musí. A tak ji přemlouval, přemlouval tak dlouho, až moje paní přistoupila na to, že to ještě jednou zkusí. Vzala to jako poctu matce, která ji celý život v její vášni podporovala, a ještě jednou se přihlásila do velké, celostátně a vlastně i celosvětově známé reality show.

Bylo to ohromující, šokující a až pohádkově neskutečné. Když na podium vyšla menší, starší obtloustlá žena v nehezkých šatech, nervózní a špatně vtipkující, jak porota, tak i diváci měli co dělat, aby se nezačali smát nahlas. Pak ale zazněly první tóny muziky a tahle všední, prostá paní začala zpívat.

Na všech záznamech na Youtube je vidět, jak porotcům pomalu tuhnou rysy a jak diváci zmateně hledí na pódium, jak se počáteční nevole a nechuť mění v ohromení a úctu a když dokončila zpěv o tom, jak sní svůj sen, vypuklo hlediště vestoje v ohromné ovace.

A to byl počátek její slávy a zároveň i začátek konce našeho spokojeného života spolu. Protože moje paní pak byla najednou téměř na roztrhání. Její sláva díky záznamu na Youtube vyletěla do oblačných výšin, její první deska (přestože tu soutěž nakonec nevyhrála, ale byla až druhá) se záhy stala nejprodávanějším debutovým albem všech dob – prodal se ho za šest týdnů celý milion!

Moje paní těžko snášela naše odloučení. Na koncertním turné se dokonce zhroutila a chtěla domů, za mnou, za svou kočičkou, kterou milovala. Odloučením jsme trpěly obě. Já sama doma, kde mě chodili krmit sousedi, a ona na svých cestách, kde přemýšlí o tom, jak se mám doma sama a jak by měla být raději se mnou doma. Netrvalo dlouho a zasáhli její přátelé. Vysvětlili jí, že takto to dál nejde, že nemohu být stále sama doma, a našli mi nový domov.

V době, kdy moje paní nahrává jedno album za druhým, už jsem už doma jinde a na ni pomalu zapomínám. Nelze se divit, první rok za mnou byla třikrát. Když přijela naposled, už jsem ji nepoznala. Schovala jsem se pod skříň a ta paní, která se mnou prožila 11 let, nešťastně odešla. Nemůže po mně chtít, abych si pamatovala, jak vypadá. Pamatuji si ty roky s ní, ale teď už je vše jinak a já jsem ve svém novém domově velmi spokojená.

Přeji jí, aby se jí i nadále dařilo, a věřím, že až jednou přestane vystupovat a zase se usadí v nějakém domečku, bude tam s ní nějaká jiná kočka a ona si vždycky, když jí zajede do kožichu, vzpomene na ty doby, kdy jsme spolu byly samy, jen ona a já...

Poznáváte paní a její kočičku? Věřím, že ano, jste už zkušení luštitelé a každá sebemenší nápověda by byla myslím navíc.

Děkuji za váš čas a opět doufám, že jste se při naší soutěži dobře pobavili.

Tora Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !