14.11.2019 | Svátek má Sáva


ROZCESTNÍK: Mariastock

14.3.2019

Předchozí související článek najdete zde.

Úplně podrobné historické informace o lokaci Skoky lze dohledat; myslím, že zde stačí jen uvést, že první zmínky o obci jsou z roku 1513 a že dějiny vesnice úzce souvisí s mariánskou tradicí.

Mariastock, kostel Navštívení Panny Marie

Nejdříve zde byla vysvěcena kaple Panny Marie, protože cesta do Žlutic do nejbližšího kostela bývala v zimě neschůdná, a tak se místní složili na vlastní svatostánek. Časem přestavěna na kostel Panny Marie Pomocnice, který se stal význačným poutním místem. Skokům se říkalo České Lourdy, ale nebyla to zázračná voda, za kterou poutníci putovali. Byť pod kostelem studánka byla a je, hlavním důvodem byl mariánský obraz, kopie slavné pasovské Madony. Počet návštěvníků dosahoval ročně okolo 40 000 lidí. V roce 1737 kostel přebudován v novobarokní podobě a zvětšen a nazván Navštívení Panny Marie.

Pak Josef II. zakázal nejen jesličky v kostelech, ale i procesí, takže příliv masových návštěv ustal. Přesto byla panenka Marie Skokovská i nadále velmi v povědomí českém i německém. Poutě obnoveny po roce 1900 až do válečných let.

Mariastock, bývalý zájezdní hostinec

Mariastock, bývalý zájezdní hostinec

V roce 1945 měla obec cca 150 stálých českoněmeckých obyvatel, asi třicet domů, faru, zájezdní hostinec, mlýn, dvě hospody, obchod a dobrovolné hasiče. Vysídlení Němců proběhlo nenásilně, dá-li se to tak vůbec říct, když někoho vyhánějí z domova. Při poslední německé mši těsně před odchodem jim hrál na varhany český varhaník, a jak uváděla pamětnice, loučili se jako sousedi se sousedama. Aspoň tedy někde to bylo bez krve a nenávisti. Snad proto, že vesnička byla tak vzdálena civilizaci, to jest i ideologii, a lidé zde žili podle zdravého rozumu.

Poté ves zalidněna přesídlenci, převážně ze Slovenska. Začali hospodařit na udržovaných polích, dřeli se, tři roky na to měli, v osmačtyřicátém jim to komunisti zase vzali. Další odchod většiny již zabydlených obyvatel. Zůstala jich hrstka, kterou zaměstnal místní Státní statek a kteří se asi neměli kam vrátit. Neobydlené domky začaly chátrat, kdepak dvě hospody a obchod!

Mariastock

Třetí exodus začal vybudováním přehradní nádrže Žlutice, která odřízla jedinou dostupnou cestu k civilizaci. Obchodu, poště, lékaři, atd. Byly odpojeny inženýrské sítě, a to už odešli všichni zbývající. Až na jednu, paní Marii Holešovou. Zůstala, protože jí před časem umřela devítiletá dcerka Štefinka, pohřbená na místním hřbitůvku, a ona si přála zůstat s ní.

Zůstala, i když armáda srovnala tankama domy se zemí, zůstal jen kostel (v památkové péči), bývalý zájezdní hostinec (moc veliký) a ten hřbitov (přece jenom).

Zde bych ráda zdůraznila, že paní Holešová nebyla žádná potrhlá svíčková bába, ale moc hezká, energická, zlatovlasá paní, a v době jejího finálního rozhodnutí jí bylo okolo padesáti let. To rozhodnutí bylo vskutku finální a nehnul s ním nikdo, ani přemlouvání, ani vyhrožování místních bolševiků. Dost jim lezla na nervy. Žila tam soběstačně dalších deset let, bez elektřiny, s vodou ze studně.

Mariastock

Ale ani ona, žijící v těsné blízkosti kostela, do kterého denně chodívala, nezabránila další zkáze. Byl vyrabován několikrát, dost drastickým způsobem. Zmizelo skoro vše, i ty plechové barokní hvězdy ze vstupního vchodu někdo odpáčil. Zmizelo kdeco, starožitné kostelní lavice, velký pozlacený dřevěný oltář rozštípali, aby ho dostali ven, oltářní náčiní, jen, hm, ten „zázračný“ mariánský obraz nikdo nevzal a nepoškodil. Zvláštní. (Co kdyby fakt byl… radši přece jen pro jistotu nechat, žejo.)

To běsnění vyšetřovala kriminálka, a jak jsem se dočetla ve spisech – některé kostelní artefakty byly nalezeny u obyvatel z okolních vesnic. Dále pak poznámka, že větší kusy byly odvezeny traktorem.

No a od tohoto se zřejmě začal odvíjet další osud paní Marie Holešové.

Našli ji utopenou ve studni, kam po deset let chodila denně pro vodu. Já jsem si tu studni podrobně prohlédla. Ano, uklouznutí přichází v úvahu, bylo to někdy začátkem listopadu, namrzlo. Ale ta studna je tak úzká, jen o něco širší než kbelík na vodu, a ne moc hluboká a zděná, že by z ní vylezl kdekdo, natož natolik fyzicky zdatná paní, jako byla tato. Navíc byla nalezena prý hlavou dolů. I to lze vysvětlovat uklouznutím, ale po hlavě tam samovolně v podstatě spadnout nelze, ani v bezvědomí. Navíc i kdyby, jak pak naopak vysvětlit zplundrovanou místnost, kterou obývala, vyházené nádobí z kredence, rozpáraný slamník a zmizelé skromné úspory, co si šetřila na pohřeb.

Oficiální policejní verdikt – vyšetřování ukončeno, smrt z neobjasněných příčin. Nikoliv tedy nešťastnou náhodou.

Verze jsou tři.

Mariastock, kaplička

Mariastock, kaplička

Verze 1 – neznámý tulák. Tolik oblíbený již v anglických detektivkách, značka – vrah je zahradník. Jenže v roce 1982 se zas tak moc tuláků na volno po krajích českých nepohybovalo, a navíc v této oblasti, sice dost liduprázdné, by se naopak někdo rozpomněl, že někoho cizího viděl. Už proto, že případ vzbudil značný rozruch.

Verze 2 – STB. Ale to se mi moc nezdá, přece jen nebyla už padesátá léta a takováhle akce je drahá a nebezpečná v tom, že o ní ví víc lidí a zůstávají stopy v archivech. Místní papaláše paní Marie sice silně hnětla svou setrvalou umíněností a vytrvalostí a proklamovanou oddaností k Panně Marii, ale takhle blbě a okatě by to neprovedli.

Takže verze 3. Někdo do toho kostela opět přišel krást. A paní Holešová ho poznala. Někdo si tam přišel pro další „artefakty“ z tehdá již památkáři obnovovaného kostela. A také věděl o skrovných úsporách paní Holešové, což tedy v okolí věděl kdekdo.

Paní Holešová je mrtvá víc jak pětatřicet let. Nepohřbili ji nakonec vedle její dcerky, jak si tolik přála. Prý proto, že hřbitov už byl asanován. Anebo někdo nechtěl, aby se z hrobu stalo další poutní místo.

Mariastock stále žije, někdo tu suší houby

Mariastock stále žije, někdo tu suší houby

Koneckonců marně, teď tam chodí kočka Márinka (viz Rozcestník, Kočka Skoková).

A asi nejen. Když jsem tam byla, na hrobě malé Štefi krásněly ve váze čerstvé květiny.

Třikrát museli obyvatelé této vesnice za posledních zhruba sedmdesát let své domovy opustit, poutě k Naší Paní i císař pán zakázal, natož potom bolševik, z domů zůstaly jen základy rozježděné tankem, a přece místo toto nezmizelo, nezahynulo, neztratilo se. Vede k němu nově vysázená jabloňová alej a ten kostel se základy z počátku šestnáctého století zasvěcený Panně Marii pořád stojí a šíří kolem sebe klid a mír a naději, navzdory všemu, co se tam přihodilo. Nebo právě proto.

Foto: Abyt

Abyt Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!