ZANINY CESTY: Běžte do skanzenu!

Prvotní ideu mi dal můj oblíbený slevový server (už před časem jsem pochopila, že finančně si u nich nepomohu, ale nápady dodávají skvěle).

Takže jsem měla dvě vstupenky do skanzenu v Kouřimi a – jako obvykle – se to pořád nějak nehodilo, až už běžel poslední měsíc, kdy se ještě daly uplatnit, a nám to vycházelo s jiným cestováním na posledních deset použitelných dnů. Takže jsem zavelela, Franta sice trochu brblal, ale odjeli jsme. Tušili jsme, že počasí bude zase nepříjemně horké, ale tak nějak jsme doufali, že nebude až tak zle.

Dopoledne to ještě vypadalo nadějně. Přijeli jsme vlakem (se zpožděním, za které by strojvůdce japonského vlaku páchal rituální sebevraždu) do Českého Brodu. Říkali jsme si, že si ho prohlédneme, než přijede další autobus, ale na to nedošlo, protože ten původní autobus na nás (půl hodiny) čekal.

Tak se tu zastavíme cestou zpátky, plánovali jsme.

Kostel sv. Štěpána v Kouřimi

V Kouřimi už začalo být dost teplo. Prošli jsme gotickou Pražskou bránou do historického centra a rovnou za ní si koupili nanuky. Stará Kouřim je moc hezká. Počínaje dlážděním (ovšem každá krása něco stojí, v tomto případě moje paty), přes náměstí, kterému vévodí obrovský balvan, který tam postavili na památku Prokopa Velikého. Proč? Protože na dohled jsme v autobusu míjeli mohylu bitvy u Lipan.

Kousek vedle náměstí stojí kostel sv. Štěpána, úžasná stavba z 13. století, z období přechodu románského na gotický sloh. A zvonice, pro změnu renezanční, jedna ze dvou, které u nás mají zvony postavené (nikoliv zavěšené). Dovnitř se může, ale jen na prohlídku s průvodcem, byli bychom tam museli skoro hodinu čekat. Tak třeba někdy jindy.

Do skanzenu je to přes celé město (ne že by to bylo až tak daleko, ale teplota stoupala). Moje první dojmy ve skanzenu? Je to maličké! Skoro nikdo tu není!

To první se mi moc nelíbilo, ale ukázalo se, že zase až tak malý ten skanzen není a je pojednaný zajímavě, takže jsme tam byli docela dlouho. To druhé mi přijde jako obrovské plus, i když možná vedení skanzenu by si to představovalo jinak. Však taky o víkendech pořádají spoustu akcí, kterými chtějí oslovit veřejnost.

Ve skanzenu

On ten skanzen je poměrně mladý – z roku 1972 (ano, vím, leckdo tou dobou ještě neběhal po světě). Zakládali ho vlastně kvůli napouštění přehradní nádrže Švihov (Želivka) jako tzv. záchranný skanzen.

Brzy po otevření ale zvítězila poněkud megalomanská koncepce, že skanzen bude představovat historické stavby z celé české části republiky. To se ukázalo jako málo proveditelné, už jen proto, že pozemek, který byl k dispozici, by na něco takového prostě nestačil. Po roce 1990 se proto ustoupilo od snahy prezentovat i Moravu a Slezsko.

Další činnost zastavil restituční nárok na většinu pozemků z roku 1992, což vedlo k soudnímu sporu, který se podařilo vyřešit až o dvacet let později. Pak teprve mohl skanzen přistoupit k plánování dalšího rozvoje. Sběrnou oblast muzea zúžili na oblast středních, východních a severních Čech, plánují další stavby, rozvíjejí se.

Ve skanzenu

A je tam příjemně, do všech objektů se můžete podívat, uvnitř jsou kromě textů i různé věci, které tam patřily (domy jsou zařízené až po peřiny na peci, ve stodolách uvidíte pluhy, brány, mlátičky a tak podobně).

Moc pěkně tam bylo. Ale to vedro cestou zpátky přes město si ani nechtějte představit.

Foto: Zana. Další fotky najdete tady na Rajčeti.