19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Silvestr očima fousiska Edy

30.12.2019

Blíží se konec roku a moje velká paňka opět pomalu začíná vyšilovat: „Ježíš, to zas bude kravál! Já to tak nenávidím!“ Malá paňka z ní má srandu a páník jen tiše trpí, že to vše musí poslouchat.

To já jsem celkem v klidu. Teda ne, že bych Silvestra zrovna miloval, protože poslouchat ten pekelný bengál nepřetržitě cca 4 hodiny v kuse a s různými přestávkami vlastně už od rána, to je vážně protivný, ale říkám si: No co, uvelebím se zase na svém pohodlném pelíšku, chvíli si požužlám krysáka, a pak to zaspím.

Krysák je můj dudánek. Malá paňka spí taky s plyšákama

Ne tak moje paňka. Ta celý den už od rána co chvíli nadává, kterej že zase magor musí třískat i za světla, kdy to stejně není vidět a jen to dělá zbytečnej rámus. Taky kroutí hlavou, kde na to furt lidi berou prachy... Dyť to je doslova vyhazování peněz do vzduchu.

Mně může být celý Silvestr ukradený. Na rachejtlový kravál jsem zvyklý odmalička, neboť máme v sousedství „přistěhovalce z východu“, kteří asi celý týden vydělávají jen na to, aby o víkendu mohli dělat ohňostroj a kravál. Moje malá paňka je občas taky pěkné ječidlo, takže mě opravdu nějaký Silvestr nerozhodí, neb mám dostatečný trénink. Paňka říká, že moji odolnost by chtěla mít, neb tohle ona prostě nenatrénuje...

Silvestra se nebojím, ale čtyřrohý beran mě teda napoprvé vylekal.

Mám ale pár kámošů, kteří by určitě taky uvítali, kdyby někdo Silvestra zakázal. Např. má kámoška ovčanda, jinak pěkná drsoňka (cha, kolikrát ta už mi to pěkně nandala, když jsme spolu blbli...), se s první vystřelenou rachejtlí rozklepe jak ratlík a žadoní, ať ji páník vezme do postele. Ale aspoň se v té posteli uklidní.

To jiný můj kámoš jezevčík, tomu na Silvestra nepomůže ani postel, a dokonce ani pocit bezpečí v náruči jeho paňky. Byl už tolikrát vyděšený k smrti, že od té doby, co mu navíc nějací kluci hodili pod nohy petardu, už to prostě nedává a jeho paňka ho na Silvestra už odpoledne radši „nafetuje“ nějakým uklidňovadlem od veta, že pak kámoš upadne do stavu totální „mimózy“, usne a probere se pomalu až druhý den, kdy má totální okno.

Kámoška Cíva mi vždycky namele, ale drsná hra nás oba baví.

Silvestr ale není problém jen nás psů! Doneslo se mi, že i kočky to zrovna nemusí. Dokonce mi Micka od sousedů namňoukala (pro jistotu jen přes plot :-), že to by si snad radši hrála na babu se mnou, než toho Silvestra, a to už je teda co říct.

No, a abych nezapomněl, tak z těch rachejtlí blbnou i ptáci a klidně pak někam narazí nebo spadnou ze stromu. A strejdovi mojí paňky prý jednou na Silvestra díky tomu šílenému brajglu dokonce prasklo akvárko s rybičkama a vylilo se i se vším obsahem na zem. Ty ploutvice mrňavý měly opravdu kliku, že to přežily, protože strejdovy kočky se zrovna klepaly strachy v posteli pod peřinou, a rybí dezert se tedy nekonal.

Prostě fakt by mě zajímalo, jestli existuje nějaký živočich (s výjimkou té pošahané části dvounožců), kterému ten šílený randál, kravál a světelný cirkus vůbec, ale ani trošku nevadí. Podle mě to musí „slyšet“ i ty žížaly pod zemí, přestože nemaj uši!

Tady je to černý na bílým, že rachejtle škodí zdraví!

Ale tak úplně všude zase rámus není. Našla by se místa, kde o půlnoci někdo vystřelí 2, 3 rachejtle a je zase tichá noc. Moje paňka vždycky na Silvestra vzpomíná na jeden, kdy já byl ještě na houbách a mí předchůdci už na ni koukali z psího nebíčka. Tehdy strávila poslední den roku u své tety na dědině a měla svatý klid. To bych přál všem těm, co se bojí, taky zažít a i já bych se bez toho rámusu rád obešel.

Ovšem já s paňkou k tetě jet nemůžu, neb má „bojovou kočku Pitypačku“ (vlastně se jmenuje Silva), která nesnáší vetřelce ve svém domě. Dvounožce toleruje jen proto, že sama si neuvaří, a aby zase začala lovit myši, na to už je moc zmlsaná. Já bych si s ní sice určitě dokázal poradit, ale právě proto, že tohle moje paňka dobře ví, máme holt smůlu.

Chce to hodně relaxovat přes celý rok a čerpat energii z přírody.

Na chalupu taky nemůžem, tu bychom za ty dva dny ani nevytopili, takže nás opět čeká Silvestr v Praze, kdy už od rána budu, kromě kraválu, poslouchat i paňku, jak zase nadává. (Zimu totiž ona snáší stejně špatně jako kravál, takže by jí na chalupě stejně dobře nebylo.) Malá paňka nejspíš nenápadně foukne k babičce (ale mě s sebou určitě nevezme, jak ji znám). No a páník? Ten před námi všemi radši zdrhne do práce na „dvanáctku“ a bude mít svatý pokoj :-).

Proto chci tímto poprosit za všechny své kámoše a kámošky, ale i ty, co neznám a kteří se děsí posledního dne v roce: Mějte na nás ohled a šetřete ty koruny radši na něco lepšího (třeba na něco dobrého na zub pro nás :-) A za sebe prosím: Šetřete nervovou soustavu mojí paňky. Ona umí tak báječně drbat a mazlit, krmí mě, hraje si se mnou a chodíme spolu na výlety. Opravdu nerad bych o tohle všechno přišel, kdyby mi ji kvůli tomu silvestrovskému bengálu jednou odvezli k docentu Chocholouškovi.

Váš Eda.

Paničko, neboj, já si to ohlídám, aby ses mi z toho nezbláznila!

Foto: Eva Zvolánková

Eva Zvolánková Neviditelný pes