Jak dlouho už mám ten řidičák? No přes deset let to bude určitě. Zatím jezdím bez nehod, ťuk ťuk na dřevo, bez ztráty kytičky – bodíku. Za tu dobu mě stavěly policejní kontroly, to zas jo, ale mockrát to opravdu nebylo. Nicméně pak jsem otěhotněla a za dobu svého těhuletenství jsem byla kontrolována skoro furt. Takže zde jsou moje střípky z kontrol. První je jediná mimo těhotenství nebo s Olim.

Příběh první – kterak blbka poprvé dýchala do přístroje

Byli jsme s Tomem na valentýnské zábavě v sousední dědině, na začátku jsem si dala s kolegyní malého panáka rumu. Pak se jedlo, tančilo, prostě zábava jak má být. Asi ve tři ráno jsem naložila Toma do auta a frčeli jsme k domovu. 

Kerrýci v kufru

U zastávky jsem si všimla modrých majáků a celá divoká hulákla na spícího Toma, Tome policajti!!! Tom tak lehce úplně našrot cosi zamrčel. Tak jsem zastavila, došla paní policistka a jak viděla toho zbořeného Toma, se mě ptá: Nějaký alkohol před jízdou byl? Já vystrašená nervozní odpovídám: Samozřejmě... ale to NE už jsem jaksi zapomněla dodat.

Paní se vrátila, donesla mi trubičku v sáčku, tak jsem ji rozbalila a držela hezky uprostřed a podávám jí to zpátky. Paní na mě vyjela, že jí to podávám obráceně. Já jsem ještě nikdy nedýchala, bráním se. Tak jsem foukla a dobré, krásná nula… Paní ale radost neměla, můžete jet… A to bylo naposled, co jsem před řízením požila alkohol…A drahý? Ten to prospal... :)

Příběh druhý:

Tak si jedu z kontroly, všechno bylo v pořádku, miminko krásně roste, já přibírám tak akorát, prostě ukázková matka čekatelka. Vracím se do práce. Před poslední křižovatkou vidím stát policejní auto a odstavené auto, říkám si, tak třeba mě minou… Ale ne, vyběhne mládenec s plácačkou a už mě mají.

Tak zastavuju, přijde opravdu takové kuřátko, mladíček a Dobrý den paní řidičko, podrobíte se dechové zkoušce? Usmívám se a hlásím: Paní řidička je v šestém měsíci… Mládence očividně moje odpověď zaskočila, zůstal na chvilku němý…Tak jsem se usmála a říkám mu: Já vám do toho klidně fouknu. Když mi pak ukázal výsledek, pobaveně mu říkám: Překvapivé… Popřáli jsme si hezký den a já frčela do práce.

Cestovní posádka

Příběh třetí:

Jedeme s kámoškou Romčou na cvičák, za kruháčem už na nás číhají, taky známé místo pro Zlíňáky. Tak způsobně zastavuju, s úsměvem stahuju okýnko. Přijde pán a ptá se: Paní řidičko, nějaký alkohol před jízdou byl? 

Paní řidička je v sedmém měsíci a usmívá se. No tak to jeďte, usmívá se i on. Ještě nakoukl dovnitř, protože Garrynek už začínal malinko blafkat, a propustili nás.

Příběh čtvrtý:

To jsem pro změnu jela opět na cvičák. Stáli pánové kousek od cvičáku a brali to z obou směrů. Přistoupil a zas známá otázka na alkohol před jízdou. Tentokrát jsem odpověděla opět s úsměvem: Ne, mám tříměsíční miminko, které kojím, spinká za mnou v sedačce… Reakce pana policajta byla zajímavá: Tak jeďte! vyblafl na mě. Něco jako: ženská bláznivá, co mi tu zastavujete a zdržujete… Tak jsem s úsměvem dojela na cvičák a všeci jsme se zasmáli.

Pájina posádka v plném počtu (plus fotograf)

Jo a pokutu jsem platila 2x, poprvé na výstavě, na placeném parkovišti jsem zapomněla zavřít okno, a pak na Slovensku za rychlou jízdu v obci. Jinak jezdím opatrně, protože na 90 % vozím s sebou své nejdražší :-)