7.8.2020 | Svátek má Lada


Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
R. Žaludová 10.7.2020 9:53

Milá Liko, díky za informace. Já zažila selhání ledvin u své první kočičky Penelopy. To bylo ještě v dobách "Dumky" a mám dojem že jsem o tom nikdy nenapsala. Ono se člověku o takových věcech psát nechce, ale může to být užitečné pro ostatní. Takže bych to asi měla napravit a napsat o tom. Bude to 13.7. devět let, co jsem Penelopu musela nechat odejít ---

V Tvém článku mě zaujala zmínka o epileptických záchvatech. Ty začal nedávno mít Odysseus, vždy v jedné určité situaci (jakmile přiběhl k misce s krmením). Když jsem změnila způsob chystání krmení, záchvaty zmizely, Vet doporučil rozbor krve, zda nejde o nějakou metabolickou nemoc, ale to bylo v pořádku..

Ráda bych se dověděla zkušenosti ostatních s kočičí epilepsií.Zdraví Tebe i Tvé kočky Renata

A. Lex 9.7.2020 13:19

Liko, díky za informace!!!

Snad nejhorší je, vidět a slyšet zvířátko trpět bolestí! To se mi stalo u Klérky , když náhle uprostřed noci začala bolestí naříkat. Hned ráno k veterináři, měla vyhozenou plotýnku v krční páteři. Pár dní brala psí léky na bolest, suché teplo a klid. To odpoledne mi spadla v autě ze zadního sedadla při prudkém zabrždění v provozu, do mezery mezi zadním a předními sedadly. Vyhrabala se sama nahoru, nic neříkala, ale v noci to začalo. Manžel hned udělal za přední sedadla takovo lavici, napnuli jsme i síť. Máme sice z auta jenom dvoumístné, ale pejsci jsou v bezpečí. Klérka odmítla jezdit v přepravce a Ajvi jakbysmet. Ona by se ani velká přepravka do hatchbacku nevylezla.

A. Zemanová 9.7.2020 12:36

Těžce se Ti to psalo. A já stejně těžce hledám odpověď. Ledviny, to první mě napadlo, když Bertík začal chřadnout. Ale je to cukrovka. Přinesla mi spoustu otázek. Léčba je náročná po všech stránkách a já se jen děsím, aby neonemocněl někdo další (lidi či zvířata), protože bychom to nemuseli utáhnout. Taky si nejsem jistá, jestli dělám správně. Protože Bertík sice jí s velkou chutí a pečuje o sebe, i když s hygienou kolem záchodku je to hlavně v noci všelijaké, ale mám pocit, že kvůli zesláblým svalům a špatnému vidění žije trochu ve strachu, je lekavý. Hodně leží na podlaze, no prostě to není ono. Snažím se sledovat, jak se k němu chovají ostatní kočky, už jsem léčila nehojící se kousance. Ale on Bertík byl vždycky ten poslední v řadě a občas se rafly všechny kočky, takže zatím to není nijak vybočující.

V hloubi duše ale nevím. Prostě nevím a trápí mě to.

Z. Matylda 8.7.2020 20:36

Selhání ledvin jsem ještě nezažila, zažila jsem jiné a možná i horší věci- ataky srdečního selhávání (s maximální medikací) mě děsily víc než postupné chřadnutí u nádoru. Nikdy to není dobře a vždycky je to brzy.

E. Žampachová 8.7.2020 10:14

Já zažila selhání ledvin u naší Áji. Tedy psí. Ája zřejmě až do konce netrpěla. Dávali jsme dietu (vařenou, granule jí nechutnaly), dávali léky a prodloužili jsme jí život o 5 měsíců. Ještě se dožila prapravnoučat, která svědomitě přivítala do života. Psi zřejmě bolesti nemají. Lidé zřejmě také ne. On je mozek docela omámen a člověk i pes tak nějak odejde. Áje jsme pomohli, aby se netrápila, ale stejně by to tak za den max dva přišlo samo.

Z. Lika 8.7.2020 14:07

Vzpomněla jsem si na vaši Áju a věřím, že u psa je mnohem lehčí poznat, jestli ho něco bolí nebo ne. Kočka je mnohem větší "zatloukač", proto mě tehdy tak strašně vyděsil Žofinčin nářek.

Ája to dotáhla do správného konce pro matriarchu R^

Z. Jitur 8.7.2020 9:51

Já jsem zažila s Adinem (dožil se minimálně necelých 20ti let - nalezený jako 3-4 měsíce staré kotě - odhadem veta), ledvinové kameny - oboje - struvity i oxaláty. Určitě úspěšně mu vet prodloužil život v pohodě o dobré dva roky právě veterinární dietou - konec přišel rychle, jeden den naříkal, při výskoku na postel i spadl na bok, druhý den jsme šli na vet, zde dostal kapačku - která by ho "možná" mohla nastartovat... nicméně po příchodu domů zemřel dceři v náručí...

Z. Lika 8.7.2020 14:04

Je skvělé, že přijímal dietní stravu, ono opravdu platí, že jídlo je půl nebo možná i víc zdraví. Žofinka tehdy ledvinovou dietu odmítla a když jsem se na to veta tehdy ptala, potvrdil mi, že kočka možná radši i chcípne, než by dobrovolně sežrala něco, co nechce :-/

L. Bláža 8.7.2020 9:07

Liko díky za sdílení zkušeností. Naše Mařenka odešla podle mě předčasně v necelých 13 letech právě na selhání ledvin. Kdybych měla více informací od veta, určitě bych se jimi tenkrát řídila! ;-(

Z. Lika 8.7.2020 14:03

Ono když se to selhávání zjistí, tak ledviny už jsou snad ze tří čtvrtin nefunkční a léčba v pravém smyslu není možná. Ale že se dá ulevit, to byla pro mě novinka, třeba s těmi nekrózkami v ústech. S těmi předčasnými odchody je to těžké - nikdy to nebude "akorát", no jo.

Z. Jenny 8.7.2020 9:00

Liko,díky. Každá rada v tomto ohledu je užitečná neb jeden/a nikdy neví, co její zvířátko může postihnout. Na dietě byla i moje Miuška pak i Čita. Čita si chvíli protrpěla nekrózu jazyku ale to jsme podchytili a vyléčili. Kočičí specialistku máme až v Novém Jičíně,je výborná,když by byla potřeba,jedeme. Tak atˇ jsou raději všechna naše zvířátka zdravá ! V

Z. Lika 8.7.2020 9:04

Přesně tak, Jenny, hlavně ať jsme všichni zdraví, chlupatí nechlupatí, pernatí šupinatí. Ale když už se stane, tak je lepší mít trochu představu, co se děje a co se dá ne/dělat, osobně to pak líp snáším.

T. Zana 8.7.2020 8:14

Přeju hezký den a žádné choroby lidské ani zvířecí!

Liko, dobře že tohle píšeš, rada někdy hodně pomůže.

Z. Lika 8.7.2020 8:29

Díky, Zano. Je důležité se ptát ošetřujícího veterináře, otázky si doma psát, protože v ordinaci to člověku myslí jinak. To platí vlastně i pro návštěvu u lidského doktora :D

Š. Matyášová 8.7.2020 7:09

Liko, ty jsi statečná holka a bojovnice....V

Myšánek měl štěstí, že jste se našli... že jsi skvělá pečovatelka, to věděl...odcházejí tak brzy, člověk by s nima chtěl být mnohem déle...ale asi je nám souzeno,mít další potřebná a milující zviřátka...

pamatuju si selhávání ledvin u Ruru mé kočičí hlídačky Ireny, přes rok a půl ji krmila stříkačkou,protože princezna odmítala jíst tu hnusotu,jakou pro ni byla dieta...a pít ji obtěžovalo, takže ji i napájela..a Ruru na to čekala...pak už nastal čas odejít..Irena by šla nejraději s ní...tak brečet jsem jí neviděla ani když jí zemřel manžel...má další kočky, stará se o moje, ale Ruru byla jen jedna - osudová....

Z. Lika 8.7.2020 7:38

Díky, Sharko, však nápodobně. Je fakt, že jakmile zvíře přibereme do domácnosti, je z něj člen rodiny, milovaný. To je takový přírodní zákon. Člověk do nich vkládá to, co u lidí třeba z různých důvodů nejde. Tak ať zdraví slouží! Doufám, že u vás to jde!!

Š. Matyášová 8.7.2020 10:17

Musím zaklepat, jde to...;-)

Z. Lika 8.7.2020 6:55

Přeji pěknou středu, v co nejlepší pohodě. :-)