Tento článek bude co nejstručnější. Psáno z pohledu laika.

Poprvé jsem se setkala se selháváním ledvin u kočky v roce 2003 u své první kočky Žofinky, bylo jí tehdy 8 let. Veterinář konstatoval, že se s tím nedá nic dělat, jen nasadit dietu. Zeptala jsem se, jestli kočka má nebo bude mít bolesti? Prý ne, kočka bude jen jakoby omámená nevyloučenými zplodinami. V útulku, odkud jsem kočku měla, mi poradili kapačku. Jako totální nezkušenec jsem se touto možností vůbec nezabývala, připadalo mi to jako sci-fi.

Kočka dietu odmítla, takže jsem krmila normálně, ale ona chřadla, strašně moc pila a strašně moc čurala, a nakonec jednou v noci začala naříkat. Druhý den jsem jí nechala pomoct za Duhový most. Od diagnózy to trvalo asi půl roku.

Podruhé jsem se s tím setkala u Myšánka začátkem roku 2018. O jeho peripetiích se štítnou žlázou a slinivkou jsem psala zde. Když už to vypadalo, že je v těchto ohledech stabilizovaný, odmítal přibírat, což bylo divné. Takže další testy a byly to ledviny, hodnoty kreatininu byly v té době myslím těsně kolem dvou set. Dozvěděla jsem se, že Myšánkovi zbývají maximálně jednotky měsíců, podle toho, jak rychle bude stoupat kreatinin.

Na základě předchozí zkušenosti s Žofinkou jsem to chtěla ihned ukončit, ale na veterině to tentokrát vypadalo jinak. Veterinářka mi řekla, že ihned ho nechat uspat není nutné, protože je možné Myšánkovi pomoci dožít relativně dobře bez velkého trápení.

Dosti podrobně mi vysvětlila, co mám a můžu čekat, co se dá dělat, a hlavně mě ujistila, že mi budou v každé situaci oporou, že můžu přijít cokoliv probrat. A že si můžu být jistá, že není jejich cílem udržovat zvíře při životě za každou cenu, to není ani etické. Jaká jsou tedy kritéria pro pokračování péče? Především to, zda kočce chutná a zda se obstará.

Myšánkovi diagnostikovali taky chudokrevnost (u poruchy ledvin typické), takže dostal aranesp, prostředek na krvetvorbu. Podkožní injekce, které jsem mu bez potíží dokázala píchnout i já – 1x týdně, 3 dávky. Zabral bezvadně a žádné vřídky v tlamě, které kočkám s touto nemocí tolik ztrpčují život, se neobjevily.

Horší to bylo s podkožními infuzemi fyziologického roztoku – ty byly podmínkou dobré pohody kocoura, protože zavodňovaly organismus při menším zatížení ledvin, ředily metabolity v krvi a zajistily, aby neměl nucení přehnaně pít. První týden jsem mu je celkem úspěšně dokázala podávat doma, ale můj asistent na to posléze neměl nervy, a nakonec jsem s kocourem docházela obden na veterinu, což bylo rychlé a za čtvrt hodiny jsme byli vždycky doma.

Pokud jde o ty nevyloučené metabolity – hromadí se a časem v podkoží (a asi nejen tam) nasedají na receptory bolesti (jak jsem jako laik pochopila), takže kočka nesnese dotyky, neví, jak si lehnout nebo sednout a nejspíš, jak se domnívám, má také pocit jako v příšerné kocovině včetně bolestí hlavy. Nakonec se objeví i neurologické záškuby, ty jsou znamením, že už další péče opravdu nemá cenu.

A tak jsem Myšánka opatrovala dalších pět měsíců. Důležité: chutnalo mu do posledního dne (dieta urinary, kterou baštil už předtím), obstaral se do posledního dne, a ta fáze chřadnutí a strašlivého pití a močení vůbec nenastala. Nakonec se objevily epileptické záchvaty, a po druhém jsem už nechala Myšánka uspat, u nás doma, veterina mu tuhle službu poskytla. Bylo mu 15 let.

Závěr: tahle nemoc se sice vyléčit nedá, ale průběh může být opravdu výrazně lepší. Strašně lituju, že jsem se zavčas nenaučila zacházet s těmi infuzemi, nakonec jsem objevila i na youtube spoustu videí... ale to si člověk říká asi vždycky, co by kdyby. Jo a nedávno jsem natrefila na informaci, že existuje nová metoda diagnostikování selhání ledvin, jmenuje se SDMA a je včasnější než typický test na zvýšený kreatinin. Umožní tak zahájit podpůrnou léčbu dřív.

Takže tak. Ať se vám choroby vyhýbají!