Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děkuju za přečtení i za milé komentáře. Je znát, že jsme jedné krve a že nikomu nakupování nijak zvlášť nechybí.

Oblečení přes net pro sebe nakupuji nerada a tak marně přemýšlím, jestli jsem si vůbec za poslední rok koupila něco na sebe. Jo, čelenku!

Ponožky jsou, Vave, moc hezké! Já jsem si ohromně užila nakupování veselých ponožek před Vánoci. Původně jsem jimi jen chtěla na poslední chvíli dorovnat počet dárků, aby všichni byli obdarováni spravedlivě , ale nakonec jsem vybrala každému ponožky pro něj charakteristické. A tak se nám sešly pod stromečkem ponožky kočičkové, panenkové a spidermanové, bězecké i hudební s notami, s vojenskou technikou a dokonce i s chemickými vzorci. Moc jsem si to vybírání užila! A abych nepřišla zkrátka a taky abych "zametla stopy", koupila jsem pro sebe, kávového maniaka, ponožky s kávovými šálky.

Ty ponožky jsou tak pěkné, že bych si je navlékala spíš na ruce :-)

Vave, símtě - velmi důležitá poznámka k odívání: Dámu dělá écht dámou klobouk! Klidně i k těm manšestrákům, se domnívám

Dámu dělá kachna.

Změna šatníku se zakončením aktivně pracovní doby je radikální .

Do práce jsem chodila většinou v kalhotech (džínách), dress code se mně nikdy naštěstí netýkal. Na léto jsem měla sukně, šaty všelijaké bermudy a případně i šortky, neb moje pracoviště bylo směrem na jih, veliká okna, pod okny rozpálená ulice a bez klimatizace...

Na doma mi stačily nějaké kalhoty, tričko, vesta a flíska, případně letní šaty. A hlavně montérky - lacláče, neb už dávno jsem zjistila, že teplo na bedra silně redukuje bolesti této části těla při zahradním kutění.

Ovšem s probírkou šatníku jsem ještě neskončila - například zimní bundy - když jsem musela ven za každého počasí, byly potřebné. Nyní když je speciálně hnusně, nemusím obvykle vylézt. Nebo si mohu pod tu jednu navléknout další vrstvu. A nebo slovy jednoho kamaráda - "obléknu si auto".

Další otázka je oblečení a kabát do divadla. Půjdu ještě vůbec někdy do divadla?

Do divadla nepochybně půjdeš. Což znamená, že i já půjdu. Což znamená, že si budu muset koupit ty lodičky

Dokud jsem na to měla věk a figuru, snažila jsem se být dle módy, za studií v Praze jsem nakupovala v Domě módy, v Klubu odívání mladých, rifle se daly sehnat jedině v Tuzexu. Ale nosit to u nás ve městě nebylo jednoduché, minisukně mi zakazovala mamka, široké kalhoty a boty na platformě zase šéf. Co mi přibyla léta a kila jednoznačně dávám přednost kalhotám z pružného materiálu a dlouhým tričkám,(pár halenek s dlouhým rukávem taky mám) k tomu sportovní boty, a to české, lodičky a podobné už kvůli zdraví taky moc nemůžu. Mám v oblibě trika s obrázky psů, speciálně Mountain, jsou docela drahá, ale kvalitní (http://www.uzasnatricka.cz). Pracovní trika, jakož i ty pružné kalhoty nakupuju u Vietnamců. Taky jsem ráda nakupovala ve známém zásilkovém obchodě s nadměrnými velikostmi, ten se však prý kvůli nouzovému stavu rozpadl. Na psí vycházky jsem si odtud pořídila maskáče, na léto 3/4 se spoustou kapes, na zimu dlouhé, ty je však třeba teple podvléknout. Bundy taky sháním hůř, perfektní byla před lety bunda s membránou Bretex (taky už neexistuje), nosím ji dodnes na venčení, i když mi ji Kora prodrápla, jak si na mě vyskočila. Jinak šusťákovku, v zimě podvléknout flísku. A samozřejmě psovodské vesty, jsou praktické, protože mají kapsy na všechno - klíče, mobil, pamlsky, pytlíky. A několikero veselých ponožek mám též.

Trička Mountain miluju, vždycky jsem číhala na slevu. Právě od nich jsou ta dvě koupená trika - Let šamana, to už mám potřetí, a strom Jing jan. To mám podruhé. :)

O.T. - zemřel Jan Vodňanský .

To mi je moc líto.

Měla jsem to podobně jako ty, Vave. Do práce byly montérky typu kostýmek, blůza (lodičky ne, to měli smůlu, ono s haluxy lodičky moc nefungují, ale řekněme boty připomínající lodičky ). Zvolna ty věci likviduju - kontejner pro potřebné to jistí. Ještě pár kousků mám, je mi líto je vyhodit, ale už jsem je neoblékla, ani nepamatuju.

Unosím bundu, džíny, nějaké košile (spíš než trika, mám ráda věci s límečkem). Nejdražší položka bývají boty, ty bych prosila nějaké, v kterých se dá chodit, což nebývá v běžné nabídce .

chumelí se chumelí a do toho fučí. Nasypala jsem pipinám - neb je rázem všude bílo...

Tady ráno mrholilo, občas v tom byla vločka sněhu. Nějak se vám ta obleva nedaří .

To mi připomnělo, že jsem za ten rok stačila doprošoupat oblíbené boty. Hm, potřebuju vůbec boty?

OT ke včerejšímu komentáři. Kluci byli kámoši z intru, ty piva mi uznali, protože prý to poslední by nedopili ani oni, už mi v tom pomalu plavaly mouchy. Ale proč a o co jsme se vlastně vsadili si už vůbec nepamatuju, jen ty konce.....

Také jsem na tom stejně. Kupuju trička za pár šupů, aby mě nebylo líto, že je na zahradě nebo v kuchyni nevypratelně zamažu, džíny a různé tříčtvrťáky na léto. Mám v šatníku jednu sukni, nevím na co, když ji a) neobleču a i kdyby, tak ji nemám kam nosit. Se psem? Nikdy jsem si neuměla představit MLP v džínách, nebyl ten typ, jeho "montérky" byl celý život oblek, košile jsem se naučila vyžehlit rychlostí blesku, a měl nepočítaně kravat. Dneska džíny a triko, košile má, ale nosí jen v létě s kr. rukávem, co se nežehlí.

Kupujem kvalitní boty, i když zdaleka ne lodičky, ale protože poměrně dost chodíme, tak nepotřebuju, aby se mi po pár deštích rozpadly.

Ty zavřený krámy mi pomalu začínají vadit, protože si oblečení potřebuju omakat a hlavně vyzkoušet, boty dtto. Hodila by se nějaká jarní bundička, ale asi ta stará bude muset vydržet. Triček mám dost