21.9.2021 | Svátek má Matouš


PSÍ ROZCESTNÍK: Night v Toskánsku - část třetí

15.9.2021

Předchozí díl najdete zde.

Den šestý: Ráno se dospávalo noční plavání. Nikam jsme nespěchali, výprava do Volterry byla naplánována až na pozdní odpoledne. Takže dopoledne i odpoledne bylo velmi rušno v chladné vodě bazénu. Vodní hrátky stále bavily velké i malé.

Volterra je město s prastarou historií. Mohutné etruské hradby ukrývají krásné kamenné město, ale první cíl ležel ještě vně hradeb. Bylo to římské divadlo. Přestože z parkoviště bylo do areálu dobře vidět, bylo rozhodnuto zaplatit vstupné a ukázat dítkům antické sloupy zblízka. Když jsem viděla dlouhá schodiště z kovových roštů, rozhodla jsem se raději s Nightem vyrazit do sousedního stinného parku (takže ani nevím, jestli by pes do areálu mohl).

Volterra - antické divadlo

Volterra - antické divadlo

Z prohlídky divadla dorazili brzy. Rozpačití. Dítka měla sice vstup zdarma, ale tři dospěláci platili. A až uvnitř zjistili, že se z důvodů oprav v areálu nesmí vlastně nikam. A že dolů k zachovalé části sloupoví se vůbec nedostanou. Jako kompenzaci mohli od druhého dne navštívit zdarma muzeum alabastru…

Volterra, kostel u útesů Balze

Volterra, kostel u útesů Balze

Návštěva starobylého města za hradbami se ale povedla. Dítka ocenila skvělou zmrzlinu (prý nejlepší ze všech) i tajemné úzké uličky. Dospěláci si užili prohlídku centra města. Dogák taky vypadal spokojeně a vzorně v klidu zvládal všechna kolemjdoucí místní psiska. Na náměstí před radnicí ho obdivovala (a intenzivně hladila a drbala) česká rodina – jediní krajané, které jsme za týden potkali.

Volterra - náměstí před radnicí (zmrzlinové zastavení)

Volterra - náměstí před radnicí (zmrzlinové zastavení)

Ještě jsme popojeli auty na parkoviště jen kousek od bran města. Tam, kde jsou fotogenické útesy Balze. Dlouho se ve Volteře těžil alabastr a poddolovaná část města se propadá. Šli jsme jen kousek na první vyhlídku a k tomu byla troška toho povídání o Etruscích, Římanech, alabastru…

Útesy Balze vzniklé těžbou alabastru

Útesy Balze vzniklé těžbou alabastru

Cesta tam i zpátky vedla úžasnou toskánskou krajinou. I dítka si všimla, jak hezky kolem nás je. Staré rozlehlé vily na oblých pahorcích, řady cypřišů, pole slunečnic, vinice, klikaté uličky v kamenných městečkách na kopcích. Prostě pravé Toskánsko. A po návratu? Bazén.

Den sedmý: Brzy ráno jsme chtěli jet s Pepou (a Nightem) fotit vstávající den nad Sienou. Neboť z medicejské pevnosti blízko baziliky San Domenico je překrásný výhled na věže Sieny. Ale zbytek expedice už večer pravil, že pojede s námi a tak jsme odjezd přeci jen posunuli do rozumnějších hodin.

Siena, kostel

Siena, kostel

A tak jsme všichni (až na Nighta, ten vydržel vzorně bez keců čekat venku) navštívili kostel spojený s osobností Svaté Kateřiny Sienské a pak se vydali nahoru na pevnost. Fortezza Medicea je pořádná hromada kamení. Dnes je nahoře parková úprava a výhledy na město pod kopcem jsou opravdu parádní.

Siena - medicejská pevnost

Siena - medicejská pevnost

A po návratu bazén a balení a bazén… a po večeři polovina expedice vyrazila směr domov. My se ještě pořádně rozloučili s bazénem a naposledy se vyspali.

Siena, výhledy z pevnosti

Siena, výhledy z pevnosti

Den osmý: Už chviličku před šestou ráno jsme klíče položili na stůl a zabouchli za sebou těžké dřevěné staré dveře. A vyrazili na dlouhou cestu zpátky. Tentokrát žádné průzkumničení, zastávky byly jen nejnutnější na benzínkách při cestě. Ale cesta docela ubíhala, drobná zdržení byla jen kolem dálničních uzlů u Verony a Bolzana. Na to, že byla sobota uprostřed prázdnin, se jelo překvapivě dobře. Po deváté hodině večer jsme byli doma.

Dovolená to byla poklidná a pohodová. Některá místa původně plánovaná jsme obhlídli jen z dálky (zajímavé opevněné sídlo Monteriggioni), jinam jsme vůbec nedojeli (slavné San Gimignano). V letním vedru bylo výprav za poznáním tak akorát. Dítka byla perfektní. Držela partu, užívala si výlety i bazénové radovánky.

A co Night? Už je cestovací mazák – nepřekvapilo ho nic. Jasně že granule opět jely pouze na výlet. Vůbec nevím, proč je po těch letech s Nightem na cestách vůbec vozím. Mraženého masa jelo podstatně víc, než by ho dostal doma, a to si dával s chutí. Mazanec či sladký ořechový domácí suchar (pravidelně vozí švagrová) si taky dopřával s chutí.

Fotka Nighta po návratu z dovolené jako důkaz, že přežil ve zdraví

Fotka Nighta po návratu z dovolené jako důkaz, že přežil ve zdraví

Záda vydržela. Jak dlouhou cestu, tak výpravy po tvrdém povrchu měst. Běhání zahradou do schodů a k bazénu a od bazénu… a málo času na spaní (vždyť by mu něco mohlo utéct) ho taky zmáhalo. Přesto za celý pobyt nedostal prášek, žádný dopink nebyl potřeba. A to jsme vezli solidně nacpanou psí lékárnu.

Night po návratu z dovolené

Night po návratu z dovolené

Neměli jsme s sebou rampu, nastupoval i vystupoval jen s malou dopomocí jako za mlada. Neprotestoval – všechny aktivity zvládal. A radost jsem měla i z toho, jak pohodově řešil (tedy vůbec neřešil) všechny kolemjdoucí psy. Prostě najel na mód vzorný cestovatel. Tvářil se spokojeně, ale myslím, že by procházky u nás v lese za humny za Toskánsko stejně nevyměnil.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.

Xerxová Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !