21.9.2021 | Svátek má Matouš


PSÍ ROZCESTNÍK: Night v Toskánsku - část první

30.8.2021

Loni byl prázdninový velký puťák, letos bylo všechno jinak…

Už při návratu z loňské Velké Prázdninové Expedice bylo jasné, že za rok bude muset mít dovolená jen jedno bydlení. Ne kvůli Trpajzlíkům (ti byli báječní cestovatelé), ale kvůli stárnoucímu mamutovi. A když jen jedno ubytování a klidnější program, tak jsme zase vyrazili v rozšířené sestavě – tedy čtyři dospěláci, čtyři Trpajzlíci (jedenáct, devět, osm a skoro šest) a jedna doga (sedm a půl).

Volba padla na Toskánsko.

Krásný podvečer

A volba to byla dobrá. Počasí bylo letní – přes den teploty přelézaly třicítku, ale žádná extrémní horka nebyla. A v noci se příjemně ochladilo, vždy pod dvacet stupňů. Kamenný domek skvěle držel chládek, a hluboký bazén (hloubka od 150 do 350 cm) se taky nestihl přehřát.

Den první: Vyjeli jsme na noc. Děti toho moc nenaspaly, ale žádné „kdy už tam budééém“ se nekonalo. Už jsou velké, už ví, kolik kilometrů je ještě čeká, a i když cesta byla úmorná, nestěžovaly si ani maličko. Night standardně odmítl během cesty snídat – ani ledové maso ho nenadchlo, přesvědčit se dal jen na pár piškotů.

Mantova.

Mantova.

Pořádné protažení nohou bylo plánované do Mantovy. Historické město plné památek umístěné na břehu několika velkých jezer jsme navštívili už s Betou. A tak jsme věděli, že parkoviště v parku u jezera na dohled od centra, je strategicky umístěné. Cíl byl jasný – čistá voda na psí ochlazení, park na dětské proběhnutí a trocha té historie a samozřejmě italská zmrzlina…

Mantova - rotunda Svatého Vavřince

Mantova - rotunda Svatého Vavřince

Mělo to nakonec několik ale… Třeba že na veřejných toaletách byla cedule, že s ohledem na pandemii jsou záchody uzavřeny. Tečka. Holt rákosí a křoviny u rybníků musí turistům stačit. Podle toho to tam vypadalo. Tři velké cukrárny a zmrzlinárny v centru byly zavřené. Některé snad otevřou odpoledne, některé vypadaly, že letos neotevřou vůbec. Byla plná sezóna – polovina července, ale bylo málo turistů, hodně žebráků.

Mantova - Night na náměstí před katedrálou

Mantova - Night na náměstí před katedrálou

A ještě jedna věc nás udivila. Psi. Byli všude, a bylo jich hodně. Všichni na vodítku – velcí, malí, chlupatí, nahatí… většinou čistokrevná plemena – od chrtů, přes retrívry všech typů a barev až po motýlky a buldočky. Hodně špiců – od akit přes šiby až po pomíky. Nejen v parku, ale i v centru. Asi pět minut jsem s Nightem čekala na zbytek výpravy před kostelem. Za tu dobu nás minulo šestnáct psů! Night naštěstí najel na režim vzorného cestovatele – žádný chlupatec ho vůbec nezajímal.

Mantova - katedrála

Mantova - katedrála

Mantova je krásná. Prošli jsme historické centrum. Viděli jsme rotundu sv. Štěpána, radnici s orlojem, navštívili jsme kostel sv. Ondřeje i katedrálu sv. Petra Apoštola. I tu zmrzlinu jsme nakonec objevili. Po návratu k jezeru jsme poobědvali řízky s chlebem, jako moučník si dali jablko, mrkev a čokoládu a vydali se na poslední úsek cesty.

Mantova - katedrála Svatého Petra Apoštola

Mantova - katedrála Svatého Petra Apoštola

Ubytování bylo opět bezchybné. Starý kamenný domek byl výborně vybavený, zahrada udržovaná, bazén parádní. Však jsme ho hned využili. Osadu tvořily jen tři domy, kolem byla krásná příroda. Domek byl asi 15 kilometrů od Sieny. S ohledem na termín a umístění bylo jasné, že relativně nízká cena musí mít nějaký důvod. A tím byla příjezdová cesta.

Domek

Domek

Byla tak trošku cestou necestou (jo a mapy.cz nás dovedly opravdu necestou… pak jsme raději jezdili o kilometr delší stezkou, ale přeci jen se tomu dalo říkat cesta (kamenná, nezpevněná, úvozová, na jedno auto… ale cesta). A ještě jedna vada na kráse se našla (i když nám to až tak nevadilo). Wifi by možná fungovala, kdyby byl na místě alespoň nějaký signál. Většinou vůbec nic. Ani telefonovat se nedalo.

Plavčík

Plavčík

Den druhý: Brzo ráno, když všichni ještě spali, jsem si šla zaplavat. Bazén byl oplocený, paní domácí nám kladla na srdce, ať kvůli zvířatům vždy zavíráme branku. Night spal, a i kdyby nee - má sice vodu rád, ale nebála jsem se, že by do bazénu spadl. Krásně jsem si zaplavala a když jsem odcházela, zatrnulo mi. A pochopila jsem, proč musíme zavírat. Na zahradě se pásl srnec. Kdyby vběhl do malého oploceného prostoru s hlubokým bazénem…

Zástupce hmyzáků - dlouhozobka

Zástupce hmyzáků - dlouhozobka

Na zahradu nechodil jen srnec (plot byl jen ze tří stran, horní hrana pozemku končila lesíkem), na lískách se honily veverky, byla tam spousta ptáků, ještěrek, motýlů, hmyzáků. Na zahradě rostly mladé stromky olivovníků a podivné stromy, které jsem neznala. Neměly žádné plody. A až doma jsem zjistila, že je to lokvát japonský – Italy oblíbené ovoce, které se sklízí již brzy na jaře, neb kvete v pozdním podzimu.

Bazénové hrátky

Bazénové hrátky

Dopoledne i odpoledne jsme si užívali bazénu, přiznám se, že už dlouho jsem si tak nezaplavala a hlavně nenašlapala vody. Neboť jsem stačila jen asi 20 cm od jednoho kraje, jinde ani náhodou. A dozorovat se hlavně ti neplavci (ale oni i ti naši plavci – neb ti zase dělali děsné koniny) museli neustále.

První výprava - k rotundě Eremo di Montesiepi

První výprava - k rotundě Eremo di Montesiepi

Pozdě odpoledne jsme vyrazili na první výpravu. Pověsti i reálie kolem Svatého Galgána nemají chybu (světec s minulostí loupeživého rytíře doprovázeného vlky, tajemný meč zaražený do skály, ostatky ukouslých rukou, rotunda i ruiny raně gotického kláštera). Pro dětskou partu báječný zážitek, ze kterého by si ale mohli i něco zapamatovat. Třeba ty znaky gotiky.

Eremo di Montesiepi

Eremo di Montesiepi

Protože ruiny opatství jsou dávno odsvěceny, může dokonce i pes na prohlídku. A protože není střecha, nemuseli jsme mít uvnitř areálu ani roušky. Sluníčko se sklánělo, teplota klesala, dokonce i nevěstu se ženichem jsme na místní svatbě viděli. Hezky tam u rytíře Galgána bylo.

Krásná gotika - jedná se o jednu z prvních gotických staveb v Itálii

Krásná gotika - jedná se o jednu z prvních gotických staveb v Itálii

Cestou zpátky jsme zastavili na lesním parkovišti kousek od vesnice Malignano. Cílem byly etruské hrobky. Místní nekropole je volně přístupná a dítka, vybavená stejnými maličkými baterkami se stala na chvíli archeology v temných chodbách. Velmi úspěšná zastávka. Night usoudil, že do žádných tmavých děr s rošty lézt nemusí a že už za ty roky s námi spousty starověkých hrobek viděl…

Night etruskou nekropoli vidět nechce

Night etruskou nekropoli vidět nechce

Zato dítka si průzkum užívají

Zato dítka si průzkum užívají

A po návratu co? Než se naservíruje večeře, stihne se ještě bazén… a po večeři film… Prostě prázdniny.

Pokračování příště.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!

Xerxová Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !