35 fotografií

Předchozí díl najdete tady.

Středa byla oddychovým dnem před čtvrteční dlouhou cestou domů. Chtěli jsme jen prochodit Zadar a nakoupit tam dárky z dovolené. A cestou zpátky si udělat pěší výlet po poloostrově Ljubač.

Do Zadaru jsme to měli kousek. Sváteční ráno způsobilo, že jsme parkovali pohodlně až v centru starého města, hned vedle antického fóra – a dokonce zdarma. Ale také nám došlo, že díky státnímu svátku nikde nic nekoupíme.

Fórum s kostelem sv. Donáta v Zadaru, duben 2024

Procházka starým městem nezklamala. Jen katedrála měla dveře zavřené… a neotevřela je, i když jsme se opakovaně vraceli. Asi také slavili Svátek práce. Zaplatili jsme si alespoň vstup do sousedního kostela svatého Donáta, a pocit to byl rozporuplný. Zajímavá architektura, krásný prostor, ale strašný nepořádek – rozházené židle, na nich hodně vysoká vrstva prachu…

Kostel svatého Donáta. Zadar, duben 2024

Nevynechali jsme ani slavné mořské varhany (Yodovi to vůbec nebylo jasné a byl k tomu táhlému zvuku vystupujícímu z nábřeží dost nedůvěřivý) a model sluneční soustavy. Jen u ní byly desítky oranžových číslovaných tašek a z obří lodi se k nim začali trousit první skupinky turistů.

U mořských varhan na nábřeží v Zadaru, duben 2024

A tak tedy ještě kouknout na molo (skupinku dálkových plavců jsem si nejprve spletla s delfíny…), pak zmrzlina, další marný pokus nahlédnout do katedrály a pomalu se vrátit na parkoviště. Dárky z cest nakonec zajistil regál „místních produktů“ na benzínové pumpě.

Pláž v Ljubači, duben 2024

Malá vesnička Ljubač má parkoviště u přístavu. A značenou turistickou cestu na samý konec poloostrova k útesu Vrtolom. Tam, na trávou zarostlém výběžku pevniny, s krásným výhledem na mohutnou stěnu Velebitu i ostrovy v modrém moři, bylo jedno z prastarých ilyrských sídel – hradiště Ljubljana.

Ruiny hradiště Ljubljana na poloostrově Ljubač, duben 2024

Prý se jedná o místo nabité silnou energií, kde se snoubí krása přírody s historickými kořeny chorvatského národa. Cestou jsme viděli pár hezkých kytiček, pár ne moc hezkých hadů a uhýbali z cesty několika vozům. Protože my jsme jediní šlapali pěšky, místní jezdí autem po nezpevněné cestě až k zbytkům hradu a několika kaplí. Hezké místo, hezké výhledy.

Poloostrov Ljubač, duben 2024

Po návratu domů jsem začala balit a poklízet. Protože jsme ráno chtěli vyjet brzičko (a tím, že klíče měly zůstat v zámku, jsme tu možnost měli). Na cestu zpátky jsme si nechali návštěvu Plitviček a po zkušenosti s vodopády na řece Krka jsme se báli davů a chtěli parkovat co nejdříve.

Plitvická jezera, duben 2024

Pár minut po osmé jsme byli na parkovišti – a překvapilo nás, že už to první bylo téměř zaplněné. Prostě Plitvická jezera jsou hodně populární. A právem. Před lety jsme prošli oblast horních jezer a tak tedy tentokrát dolní jezera s Velkým vodopádem.

Plitvická jezera, duben 2024

Yoda už byl na dřevěných chodníčcích profík. Navíc kolem jezer jsou normální cesty a hatí tak na Plitvičkách absolvoval podstatně méně, než na Krce. Lidí bylo dost, ale nebyly to velké hromadné výpravy. Svěží jarní zeleň, různé kvítí, průzračná voda, skřehotání žab, stříbrné rybky, vážky… moc hezky tam bylo.

Plitvická jezera, duben 2024

Nejeli jsme lodí na horní jezera, přeci jen nás čekala ještě dlouhá cesta. A tak po tříhodinové procházce jsme se vydali na cestu domů. Chtěli jsme se vracet jinudy, projet Slovinsko, zastavit se na protažení nohou na Bledu a přes Alpy a Budějovice dorazit domů.

Jezero Bled, duben 2024

A jelo se dobře. Silnice prázdné, nikde nic nám nekomplikovalo plynulou jízdu. Jen tedy Triglav jsme neviděli, neb Slovinsko nás přivítalo nízkou oblačností a deštěm. Nejsme z cukru a tak jsme si procházku po břehu jezera nenechali ujít. Koneckonců na dlouhé cestě je potřeba občas nějaký ten krok udělat a po horkém slunečném týdnu byl ten deštík osvěžující.

I další cesta byl poklidná a tak dřív, než jsme očekávali, jsme v pohodě ještě před půlnocí byli doma. A akce Jadran tak úspěšně skončila.

Ještě pár slov k Yodovi. Byl v pohodě. Výborně jedl (s tím on opravdu problém nemá), neměl žádnou potíž se změnou prostředí. Kde byla jeho deka, tam padnul a klidně spal. Chodil po městech vzorně, neřešil holuby, racky, všude přítomné kočky.

Snášel pozornost lidí, ale nevyhledával je, míjel je v klidu a bez zájmu. Není tak předvádivý, jako byla Betka či Night. Ale hladit se nechá. Jen svobodného lítání si neužil, přeci jen těch hadů tam bylo k vidění i na mě hodně… a tak průzkum terénu měl zakázán.

Poloostrov Ljubač, duben 2024

Střídali jsme města i přírodu, davy i samotu tak, aby to nebylo pro něho extrémně náročné fyzicky ani psychicky. Však po návratu se netvářil unaveně a hned se zaběhl do normálního režimu veselého temperamentního psiska.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie!