Předchozí díl najdete zde. Vysvětlivka: Erminio byl název tlakové níže, která výrazně ovlivnila počasí naší dovolené.

V noci lilo. Ráno na chvilku déšť ustal a tak jsem s Yodou vyrazila na zahradu. A kromě venčení jsme zvládli i sběr popadaných vitamínů. Čerstvé mandarinky, pomeranče, grepy byly mnohem lepší, než známe z obchodů. Inu, úplně dozrálé.

Nikam jsme nespěchali. Déšť měl být setrvalý a tak byl odjezd do Bari naplánován až po obědě. Plavbu lodí (předem zaplacenou) po místních pobřežních jeskyních nám zrušili – rozbouřené moře výlet neumožňovalo, a předpověď až do konce týdne příznivá nebyla. A tak nám vrátili peníze, že ani přesunout plavbu nelze.

V bazilice sv. Mikuláše v Bari.

Podle předpovědi měl v Bari déšť ustat. No, neustal. Baziliku sv. Mikuláše jsme navštívili dost zmoklí. Střídali jsme. Když jsem čekala v průchodu na náměstí, Yoda svým zavrčením rozehnal hádku prodejců deštníků, kdo tam byl dřív :o) U nás by s prodejem stejně nepochodili…

Sice zazněly hlasy, jestli se nevrátit k autům, ale padlo rozhodnutí, že nejsme ze soli ani z cukru a že se klikatými uličkami starého města vydáme od baziliky ke katedrále. Erminio se zasmál a přihodil k vytrvalému dešti bouřku a liják.

Voda se na prastaré ušlapané dlažbě nikam nevsákne. Brzy se řítily uličkami bystřiny, voda nám sahala nad kotníky. Yoda stávkoval – on přeci vodu tak nerad. Fotky z největších přívalů vody nejsou – foťáky byly ukryty pod bundou.

Čekám na střídání před katedrálou v Bari.

Vstup do katedrály byl placený – a překvapivě nejlevnější byla kombinovaná vstupenka s muzeem, neboť ta měla velmi výhodné rodinné vstupné. A déšť ustával. Občas i paprsek sluníčka vykouknul.

Mokrý výlet jsme zakončili občerstvením sladkým i slaným – opět nám stolky vynesli ven – prostě prodat chtějí, mokrý velepes ale do malých prostor restaurací nemůže. Nezlobím se na ně, plně je chápu. Spíš oceňuji schopnost improvizace, s jakou situaci vyřešili.

Katedrála v Bari.

Večerní souboj ve skládání puzzle tentokrát ovládla mládež. Nádobí tak čekalo na starší část expedice. A čekali jsme, co předvede počasí v noci – i když hůř mělo být o kus výš na sever od nás.

V noci přišla průtrž, zateklo nám kolem komína (pan domácí jen odpověděl na naši zprávu, že se v tom počasí nediví a že se nic neděje), popadalo další ovoce. V Apeninách napadlo přes metr mokrého sněhu, jen kousek na sever od nás došlo k prvním uzavírkám silnic kvůli sesuvům podmáčené půdy.

Krápníková nádhera v Grotte di Castellana.

Naštěstí do největšího jeskynního přístupného komplexu v Itálii – Grotte di Castellana – vstup nezavřeli. A tak až na mě a Yodu zmizeli všichni na dvě hodiny do podzemí. Vrátili se nadšení (a mokří), neb i do otevřených vstupních částí komplexu lilo. A ještě jedna výprava do deště nás čekala – blízko se nacházela perla Apulie, městečko Alberobello.

Kamenné typické stavby trulli jsou v okolí běžné. Ale jejich koncentrace v centru města je neskutečná. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Itálie – a asi málokdo může říci, že se uličkami Alberobella toulal sám. My to říci můžeme. Nikde nikdo. Jen my a přítel Erminio.

Alberobello plné slavných trulli.

Šok jsme způsobili paní zmrzlinářce. Nečekala, že ve vylidněném městečku, v lijáku a větru prodá 8 velkých zmrzlin. Ale něčím jsme si museli mokro v botách osladit. Naštěstí dům měl dobré topení, na radiátorech se dobře sušily i boty, takže jsme vodě zatím odolávali a humor neztráceli. Turnaj v prší zase prohrály děti – měly prý výrazně horší karty :o)

Dopolední mokrá Molfetta.

Ve čtvrtek ráno stále pršelo. Vítr se utišil, ale intenzita srážek malá nebyla. Rozhodli jsme se jít podívat do historického centra Molfetty. Zajeli jsme autem k přístavu, dobyli kostel sv. Koráda, z dálky viděli baziliku Panny Marie Mučednice. Za sucha bychom k ní šli, takto jsme navštívili jen katedrálu kousek od parkoviště a jeli se usušit.

Procházka po pobřeží u Molfetty - je po dešti.

Po obědě jsme vytáhli vodovky a štětce a tvořili hodnotná výtvarná díla (byla jsem vybavená, ona ta předpověď byla dost dlouho děsivá). A venku pomalu déšť ustával. A když přešel v mžení, vyrazili jsme opět do města – jen tentokrát na druhou stranu – podívat se na moře a nakoupit v místním obchodním centru na další den a cestu zpátky.

Dopolední mokrá Molfetta.

A těšili se, že v pátek už Erminio konečně zmizí a vyleze sluníčko…

Pokračování příště. Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!