V polovině září už se Jizerky pomalu převlékají do podzimního kabátku. A my se vydali na moc pěkný výlet. Parkovali jsme na Smědavě brzy ráno a vydali se nahoru po Štolpišské silnici až na most přes Bílou Smědou.

Pavlova cesta pod Smědavskou horou. Jizerské hory, září 2025

A čekala nás podmáčená Pavlova cesta po úbočí Smědavské hory směr Polední kameny. Nikde nikdo. Bahno čvachtalo, modré hořce už dokvétaly, pavučiny byly plné kapek vody.

Bylo mokro, pavučiny to prozrazují.

Polední kameny získaly své jméno podle pověsti. V poledne na Zelený čtvrtek se tam prý skály otvírají a poklad se dá najít. Zelený čtvrtek nebyl a do poledne taky bylo daleko. A tak jen krásné výhledy na spoustu žulových skalisek.

Polední kameny.

Věděli jsme, že mezi Poledními kameny a Frýdlantským cimbuřím je jeden úsek špatně schůdný. Jsou tam řetězy a kovové stupy. Night to zvládal v protisměru v pohodě, ale sestup bývá složitější. Navíc nahoru se dá psovi pomoci, dolů si musí poradit sám.

Z cesty na Frýdlantské cimbuří.

Byli jsme domluveni, že kdyby tam Yoda zmatkoval, otočíme to a půjdeme pak jinou cestou. Bála jsem se zbytečně. Yoda snížil těžiště, roztáhnul tlapy do široka, rozevřel i prsty v tlapkách a pomalu „na tření“ žulovou plochu splazil. A dole pokračoval v sestupu, jako by se nic nedělo. Šikovný kamzík je to.

Na vrchol Frýdlantského cimbuří ale nelezl, to čekal, až se dostatečně pokocháme. A po svačině (měl svoje masíčko a ještě vyžebral kus sýra) následoval šílený sešup mokrým klouzajícím terénem plných kamenů dolů na Kozí stezku (ten sešup je oficiální cesta po žluté značce). Dole už duněl Polední vodopád na Černém potoce, to abychom nezapomněli se na něj podívat.

Polední vodopád na Černém potoce.

Teprve zde jsme začali potkávat první běžce a turisty. A tudíž začal vodítkový režim. Ale Yodovi to nevadilo, už šel rád spořádaně, neb kiláčků v náročném terénu už měl v tlapkách docela dost.

O kus výš postavili jeden z nových mělkých rybníků v horách, které zadržují vodu v krajině. Dostal jméno podle cesty – přehrádka Na Kozí stezce. Yoda tam řádil – hrabal v bahýnku a děsně se zacákal.

Přehrádka na Kozí stezce.

A následovala vrchoviště podél široké hlavní turistické trasy. To asi nejznámější – Čihadla a pak i vyhlídka na Klečové loučky. Vody je v horách letos dost a tak se rašeliniště leskla vodními hladinami. Tak to má být. Na vrchovištích se dělá spousta neviditelné práce, dobrovolníci pod vedením CHKO budují dřevěné zábrany, které udržují ideální hladinu vody.

Čihadla.

Návrat k parkovišti na Smědavě byl rychlý – šli jsme svižně, neboť poledne se blížilo a doma byla zatím studená plotna… Čtyři hodiny v horách – krásný začátek víkendu.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie.