8.12.2019 | Svátek má Květoslava


PSI: S Nightem po třech hradech

16.5.2016

Užíváme si ten relativně krátký čas, kdy můžeme s dogou naplno výletit. Night zcela dospěl, nemusíme už brát ohledy na jeho rostoucí kostru a do důchodu má ještě nějaký ten pátek... Kvůli pár kilometrům se stárnoucí Betkou ani s mladým Nightem se nám daleko jezdit nechtělo, ale když se dá vyrazit na celý den, nevadí nám ani vzdálenější cíl.

A tak tedy vyrážíme první květnovou sobotu brzičko ráno do Českého Středohoří.Příprava na výlet obsahuje i hledání vhodného místa k parkování a ze všech malých vesniček na trase se zdálo parkování v Kocourově jako ideální (a bylo). A hned se před námi rozevřel krásný výhled do kraje – a naše postupné cíle - Ostrý, Boreč, Sutom, Skalka, Oltářík, Lipská hora - se zdály až moc vzdálené.

Začátek - pohled z parkoviště

Začátek - pohled z parkoviště

Začali jsme stoupat na čedičový vrchol Ostrý se stejnojmennou zříceninou hradu (historicky Wostrey). Night průzkumničil v zeleném podrostu bukového lesa. Je to zcela jiná bučina, než známe z Jizerek. Plná kytiček. U brány do hradu jsem Nighta připla na vodítko. Nechtěla jsem, aby případným spáčům (zříceniny bývají vhodným bivakem), přivodil šok.

Ostrý

Ostrý

A předpoklad se vyplnil – dokonce tři různé party nocovaly na hradě – bylo to tam jak na Václaváku. A tak jsme poměrně brzy fotogenické ruiny opustili a začali klesat po modré značce k vesničce Březno. Podařilo se nám přesně trefit neznačenou cestu přes pole a tak jsme se pohodlně a bez asfaltu dostali na zelenou značku pod Borečským vrchem.

Na cestě - neznačené mezi poli

Na cestě - neznačené mezi poli

Cestou jsme se kochali záplavou květů – kvetly stromy, keře i kytičky. Podél cest byly nově vysázené aleje ovocných stromků, jinde byla cesta sevřena hložím a trnkami v zelený tunel. Night šel střídavě na volno a střídavě na dlouhé šňůře. Tvářil se překvapivě klidně a hodně funěl. Asi ho nástup letních teplot překvapil.

Dogák Night

Dogák Night

Pobavil mě u první svačiny. Protože ráno málo snídal (klasika, jak se balí, tak nemá na snídani čas), zabalila jsem mu kuřecí maso s sebou. A když jsme poprvé vyndali hrníček, kávu, tatranku a tedy i to maso... psisko pravilo, že ke kávě patří tatranka... Až po ní se pustil do masa.

I centru obce Boreč jsme se dokázali vyhnout a přesně se za ní napojili na žlutou značku kolem Holého vrchu. Nikde nikdo – když pominu nával na hradě, tak jsme potkali jen jednoho běžce. Společnost nám dělala spousta ptáků, hmyzáků, srnčí zvěře a třeba i veverka. Ale čekal nás delší silniční úsek – a navíc úsek civilizací.

Sutom - baroko

Sutom - baroko

Obec Sutom má krásný barokní komplex kolem kostela sv. Petra a Pavla. A jen o kousek dál na nás čekala gotická věž hradu Skalka v sousední vesnici Vlastislav. Úzká silnička byla z obou stran lemována domky a snad v každém byl za plotem hlídač. Uštěkaný hlídač. A já měla radost – neb na vodítku vedle mě v klidu vzorně kráčel bez jediného bafnutí Night.

Hrad Skalka

Hrad Skalka

Na Skalce jsme byli sami. Až když jsem sbíhali od hradu strání zpátky do vesnice, stoupali nahoru další turisté. Stahovala jsem psisko, ale prý ho mám nechat – neb mívali doma také dogu. A tak se nechali oslintat a Night byl v sedmém nebi – měl obdivovatele.

Na Skalce

Na Skalce

Na hradě Night téměř dopil zbytek „své“ vody. Počítala jsem cestou s potoky a loužemi (vždyť celou středu všude lilo), ale kolem bylo všude velké sucho. Zem rozpraskaná do trhlin, místo v mapách zakreslených potůčků jen zbytky zcela bahnité břečky. Vlastislaví protéká říčka Modla a tak jsem byla rozhodnuta doplnit vodu tam.

V místní hospůdce měli ještě zavřeno, ale paní hostinská vytírala lokál. A vyběhla za námi – podívat se na Nighta. Poprosila jsem ji o doplnění lahve s vodou – a nejen že nám donesla větší (dva litry místo mé litrovky, asi aby mi neklesla fyzička), ale také na chodníku přistál celý kbelík ledové vody. To bylo psí radosti – nejen že se pořádně napil, ale ještě jsem ho zlila.

Byla to klika, říčka Modla byla regulovaná a dost složitě bych tam pro vodu lezla. A začalo dlouhé táhlé stoupání směr vesnička Chrástná s krásnou barokní zvoničkou a taky studánkou s pumpou. Psisko funělo, stále táhlo z asfaltu směrem do zeleně. Jeden šlahoun ostružiny se mu chytil za ucho – a na cestu skanulo pár krvavých kapek.

Zvonička Chrástná

Zvonička Chrástná

Před osadou Děkovka cesta vedla hodně dlouho podél vysokého dřevěného plotu. Pokud za ním bylo stádo ovcí či koz, Night se tvářil znuděně a vůbec ho to nezajímalo. Když ale za stejným plotem vyskočilo z trávy několik laní... málem mi ruku utrhnul. Mimochodem jedno stádečko ovcí se taky leklo a vyletělo – a Night stejně nereagoval. Prostě zvěřina je zvěřina...

Mířili jsme na zříceninu Oltářík na vrcholku Hrádek.

Oltářík už na dosah

Oltářík už na dosah

Značená cesta z Děkovky vedla po silnici, ale souběžně vedla pohodlná široká lesní cesta. A tak jsme pochopitelně volili cestu po měkkém a ve stínu. Také jsme si dali další svačinu – a Night snad poprvé v životě na trase výletu ulehnul a odpočíval.

Na Oltáříku bylo krásně – daleké výhledy, žlutě kvetoucí skalničky mezi kamením. Docela nával – ale na šňůře bylo psisko vzorné. A kupodivu za celý den jsme nepotkali jediného turistického psíka, takže neměl žádný důvod k zlobení.

Výhledy z Oltáříku

Výhledy z Oltáříku

Zpod hradu jsme opět vyrazili na cestu neznačenou lesní (červená značka ze silnice se na tu lesní po čase napojila – nechápu, proč není značená ta cesta mimo silnici) a čekal nás poslední kopec výletu – Lipská hora. Cesta nevede na její vrchol, ale i tak je to hodně do kopce.

Krásná bučina, spousta ptáků, nikde nikdo, psisko spokojené pobíhalo na volno.

Lipská

Lipská

Páník chvíli zvažoval, jestli se nevydat fotit na vrchol... ale nakonec jsme společně začali klesat po cestě k obci Medvědice. Měli jsme už v nohách přes dvacet kilometrů. Bohužel asfaltu jsme se na posledním kousku cesty na trase Medvědice-Kocourov vyhnout nemohli.

Konec cesty. Pohled z Kocourova zpátky „na trasu“

Konec cesty. Pohled z Kocourova zpátky „na trasu“

Třiadvacet kilometrů se solidním převýšením. Šest a půl hodiny na cestě. Zřícené hrady, barokní skvosty velké i drobné, krásně upravené vesnice, pole a sady. Moc hezky bylo v srdci Čech.

P.S.: V neděli ráno v lese za humny psík řádil jak tajfun. Únava se nekonala...

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.

Xerxová Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!