PSÍ ROZCESTNÍK: Yoda na Baltu III.

Předchozí díl najdete zde.

V úterý jsme s Yodou měli oddychový den. Zbytek expedice strávil v Legolandu celý den. Jen po zavíracích hodinách (proč zavírají už v 18 ?!?) se ještě povinně zastavili v blízkém Jellingu – tam, kde jsou v runách vytesané nejstarší záznamy o dánském království. Viděli staré pohřební pohanské mohyly, dva runové kameny – ten starší nechal vztyčit Gorm Starý, ten druhý jeho syn – Harald Modrozub (opravdu po něm se jmenuje technologie Bluetooth) i místní kostel.

Jelling. Balt 2024

A my si s Yodou zalenošili, ale také prozkoumali hezké okolí domku. Došli jsme do malého přístavu Lodshuse. Zjistili jsme, že na každé louce bydlí alespoň jeden srnec. Viděli jsme plout velké lodě nad mořem obilí (zajímavý pohled, kde vršek klasů přesně splývá s hladinou moře a opravdu to vypadá, jako by lodě pluly po poli). Fotky nejsou – neboť zvěře tam bylo hodně a já byla raději ve střehu… neboť když já fotím, psík moc dobře ví, že není zcela pod vlivem…

Mokré středeční ráno. Balt 2024

Na středu vyšel průzkum ostrova Fyn. Počasí mělo být hodně různorodé – a taky bylo, od zcela jasného nebe, přes vítr honící bílé mraky po sytě modrém nebi, až po černočerná mračna s bouřkou a lijákem, které hned zase vystřídá nejprve duha a pak sluníčko zase vyhraje nad mraky. A my měli neskutečnou kliku – když jsme se přesouvali, pršelo, když jsme byli venku – bylo krásně.

Odense. Balt 2024

Ostrov Fyn je velký. A je to kraj zemědělský. Centrem ostrova je město Odense – třetí největší město Dánska. Tam jsme naše putování po ostrově začali – obešli jsme centrum, nakoukli do katedrály, vyfotili se před rodným domkem Hanse Christiana Andersena a přes krásný park za katedrálou se vrátili na parkoviště.

Park v Odense. Balt 2024

Druhá zastávka byla na ostrůvku Helnaes. Je náspem spojen s výrazně větším Fynem a je to ostrov větru, vln a krásných pláží. Hrozně foukalo. Měli jsme plné oči písku – přesto jsme z dun seběhli k moři a radovali se z divokého moře v průlivu Malý Belt.

Na trávě je vidět, jak foukalo. Ostrov Helnaes. Balt 2024

Zastávka další byla turistická – naším cílem byla procházka po Labutích kopcích (Svanninge Bakker) s nejvyšším kopečkem Lerbjerg. Dokonce jsme viděli i polodivoké koně, kteří udržují spásáním tamní cenné kvítí. Bouřilo v dálce, tma se přibližovala… ale sprchlo až ve chvíli, kdy jsme seděli v bezpečí auta.

Labutí kopce. Balt 2024

A než jsme dojeli k nedalekému zámku Egeskov, už zase svítilo sluníčko. Egeskov je považován za nejzachovalejší renesanční vodní hrad v Evropě. Je stále v soukromých rukou šlechtické rodiny, která se vzorně stará o zámek i přilehlý park. Do zámku jsme nešli (Yoda nemůže), ale květinové zahrady, zahradní labyrinty, jezírka, vodní kanály, labutě, krásné prastaré stromy… nás zaměstnaly poměrně dlouho.

Vodní zámek Egeskov a jeho zahrady. Balt 2024

No a na závěr palačinky a lávky v korunách stromů a taky řada hřišť pro všechny věkové kategorie hostů. Od těch nejmenších, po ty dospělé. A to jsme nešli do místních muzeí – ani do technického, ani do zemědělského. Vstupy do nich jsou v ceně vstupenky do parku, ale nám se líbilo venku.

A pak už jen kratičká zastávka v Kerteminde, kde na břehu fjordu jsme doplnili zásoby v místním supermarketu. K nakupování nám nádherně zářila duha. Ale dešti jsme nakonec neunikli. V jedenáct večer jsme šli i s dítky okouknout svítící maják na konci Odenského zálivu – na druhém břehu od domečku. Přestože jsme to na pláž měli asi 3 minuty chůze, vrátili jsme se všichni úplně mokří. Měsíc nám svítil na cestu a my si nevšimli, že z druhé strany se řítí temno. A liják dorazil přesně – jen jsme dorazili k moři.

Duha v Kerteminde. Balt 2024

Na poslední den dovolené zbyla Kodaň. Přejeli jsme po 18 kilometrů dlouhém mostě přes Velký Belt a pak i celý ostrov Sjaelland ze západu na východ. Vyšlo parkování kousek od slavné sochy Malé mořské víly a vydali jsme se na procházku městem.

Kromě víly jsme viděli i fontánu Gefion, Frederikův kostel, vodní zámek Rosenborg s přilehlými zahradami, starou přístavní čtvrť Nyhavn i královský palác Amalienberg. Docela nás bolely nohy. Ale ještě jedna zastávka nás cestou zpátky čekala.

Kodaň stará i moderní. Balt 2024

Uprostřed ostrova Sjaelland je staré královské město Ringsted. Sem byl převeden královský dvůr z Ribe. A zde, v místním kostele sv. Benedikta je po boku svého manžela pohřbena dánská královna Dagmar.

Kostel v Ringstedu s hrobem královny Dagmar. Balt 2024

Její krev v dánském královském rodě nezůstala. Její syn Valdemar III. zemřel tragicky na lovu v roce 1231 a jeho synek zemřel maličký. Přesto Dánové mají královnu Dagmar rádi. Pro její vzdělanost, mírnost a laskavost. A křížek královny Dagmar dodnes malé holčičky často dostávají ke křtu.

Kostel v Ringstedu s hrobem královny Dagmar. Balt 2024

V pátek v osm ráno jsme klíče zavřeli do schránky (ani jeden ze tří domků nám nikdo nepředával, klíče jsme si vyzvedli a zase je uklidili do kódovaných boxů) a vyrazili na dlouhou cestu domů. A i když okruh kolem Berlína zrovna průjezdný moc nebyl, byli jsme už před sedmou večer doma.

Děti snad spokojené (hlavně ten Legoland že byl), Yoda se taky netvářil zničeně a my si to užili – tak jako všechny dovolené s vnoučaty. Koneckonců cestou zpátky už se dohadovala další Expedice…

Když cestujeme s Yodou sami dva – je to úplná pohoda. Jakmile nás je víc, pes je daleko afektovanější, třeba je schopen kvílet, když děti zmizí. Je víc ve střehu – snaží se neustále smečku honit dohromady. Ale navzdory tomu to byl báječně strávený čas.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!