Předchozí díl najdete zde.

Den třetí: Ráno si kdo chtěl, mohl přispat. A tak někteří již velmi brzy brázdili bazén (obě malé holky vstaly překvapivě brzy) a jiní dospávali (nejdéle vydržel Vilém). Ale již chvíli po desáté vyrazila výprava do Sieny. Bydleli jsme jen kousek (asi 15 km od centra) a plán byl jasný – zmrzlina, prohlídka katedrály včetně knihovny Piccolominiů, oběd a nakonec návštěva slavného náměstí ve tvaru mušle.

Siena - katedrála

Doma jsem zůstala jen já a Night. Byl by chudák v rozpálených uličkách historického centra, čekat před katedrálou, než si ji ostatní prohlédnou, ležet slušně pod stolem během oběda… nene, líp mu bylo doma. A protože já v Sieně už byla, tak mě to vůbec nemrzelo. Krásně jsem si několikrát zaplavala bez rizika, že budu zákeřně topena, posbírala jsem z hladiny bazénu pár květů, lístků a utopených hmyzáků… ohřála si kastrůlek se zbytky od včera… a čas samoty rychle uběhl.

Siena - náměstí Campo

První cesta všech po návratu vedla pro plavky a hurá do vody. Bazén byl velká vymoženost, kvalitu ubytování opravdu výrazně pozvedl (i když domek chyby neměl). V bazénu se řádilo, ale taky trénovalo. U někoho jen ponoření obličeje, u někoho první tempa a jinde ladná šipka či základy motýlka.

Siena - katedrála

V Sieně se jim líbilo. Katedrála je úchvatná, bohatě zdobená. Přítomnost děl Michelangela a Donatella některým odhalila tajemství, že tato jména nenesou jen želvy Ninja. V knihovně nevěřícně zírali na knihy, které byly ručně psané a ilustrované. A malovat strop a zdi by tam prý taky nechtěli.

Siena - radnice na náměstí

Ale zcela pochopitelně daleko zajímavější byla návštěva pizzerie, možná jí trochu konkurovala zmrzlinárna. A jen na okraj – v katedrále nefungoval systém nákupu vstupenek, takže platby jen v hotovosti a nebyly k dispozici žádné slevy na vstupném – ani pro Trpajzlíky…

V bazénu

Den čtvrtý: byl zcela oddychový. Teploty byly docela vysoké a nebylo třeba otrávit dětskou část expedice neustálým cestováním za poznáním. A tak tedy uprostřed týdne jen bazén a zase bazén a poobědový seriál a bazén a zase bazén a večerní film. Night dělal plavčíka – nadšeně běhal po hraně bazénu a snažil se u ničeho podstatného nechybět. Naučil se chodit pod sprchu a tak byl často úplně mokrý. Jen málokdy na chvíli padnul do stínu (ehm – vždy na moje šaty, ty podle toho vypadaly).

Plavčík na číhané

Snažila jsem se ho přesvědčit, aby k bazénu chodil po širokém pozvolném schodišti, ale ne – dogoun běhal (stejně jako děti) nejkratší strmou stezkou nepravidelných nášlapných kamenů. Kvůli psovi jsme s Pepou spali v jediné ložnici v přízemí… a pes chodil nahoru dítka kontrolovat a mramorové hladké točité schody uvnitř domu mu vůbec nevadily. Někdy pak nahoře vyběhl na zahradu, ale někdy zvesela klouzal po hladkém mramoru i dolů.

Plavčík zmožen vedrem

Den pátý: Byl náročný. Ráno jsme s Nightem osiřeli a tentokrát jsme byli sami až do pozdního večera. Neboť do Pisy to bylo docela daleko a hlavně na odpoledne měla dítka slíbené koupání v moři. Zvažovala se i návštěva akvária v Livornu, ale na to už opravdu čas nevybyl.

Pisa - katedrála a křtitelnice

V Pise dítka s doprovodem navštívila opravdu jen Náměstí Zázraků. Čtyři slavné stavby je zaujaly, ale přeci jen kdy už budou ty špagety… a zmrzlina… a to móóóře. Ligurské moře je nakonec zklamalo. Kalné (inu písek – dítka jsou rozcapená průzračným Jadranem), občas řasy, navíc bylo mělké a hlavně lidi a lidi a zase lidi.

Pisa - padlý anděl

Přijeli pozdě a byli unavení vedrem i dlouhou cestou auty. Ale po večeři a filmu na nás čekalo ještě noční plavání. Jen nejmladší člen výpravy usnul a tak si s námi za svitu měsíce, hvězdiček (a venkovních lampiček) nezaplaval.

Noční plavání, Night dozoruje

A příště bude konec…

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do krásné fotogalerie.