19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Night po roce zase Robinsonem

25.7.2019

Před rokem (loňské články o Robinsonovi Nightovi najdete zde a tady) jsme se vrátili z ostrova Pag nadšení. Dítka, dospěláci i pes. A tak jsme se domluvili, že celou akci zopakujeme.

Předpověď slibovala na příjezd silný déšť a vichřici... A kupodivu předpověď nelhala. Déšť nás chytil cestou, vítr na nás počkal. Naštěstí trajekt jel a jízda ve vlnách byla zážitkem. Nanuky v přístavu nám málem vyrazil vítr z ruky, Night se cpal zpátky do auta, že tak si to dovolenkování nepředstavuje...

Ubytování proběhlo hladce. A vítr se utišil a sluníčko se hlásilo o vládu nad nebem. Za celý týden nám zapršelo jen jedno dopoledne – a bylo to docela příjemné ochlazení. Teploty byly příjemné – kolem pětadvaceti stupňů – pro nás ideální. Moře teplé. Ale houpavé...

Jadran

Na rozdíl od loňska byly skoro stále vlny. Ne obří, ale přesto nepříjemné. Tahat nafukovací člun s neplavci do zátočin by nebylo bezpečné. A také proplouvání mezi balvany s mořskými ježky (a že jich tam bylo) ve vlnách nebylo až tak snadné. Ale kupodivu jsme už měli praxi z loňska a moc bodlin jsme si neodvezli...

Vlny (šplouchaly do šnorchlů)

Pomohl nám domácí – ukázal nám hned druhý den cestu přes polorozbořenou kamennou zeď a po pár desítkách metrů „louky“ (samý bodlák a trní a ostré kamení) jsme byli v krásné klidné zátočině s písečným vstupem do vody (loni jsme tam plavali). Ani ne deset minut od domu – a i ti nejmenší trnitou cestu zvládali na jedničku. Když tam můžou běhat ještěrky a želvy (ty želvy jsou tam fakt neuvěřitelně svižné)... proč ne i děti.

Želva

Hlavně to byla změna pro Nighta. Od loňska si pamatoval, že z betonového mola u domu mezi balvany nesmí. Takže při odlivu vodu měl jen ke kotníkům, za maximálního přílivu po břicho. A najednou píseček, žádní ježci, klidná hladina, vstup parádní. Pro Trpajzlíky, i pro psa.

Písečná zátoka

Užíval si to. Plaval jak ryba. Dětí si nevšímal, ani po nás nehrabal. Dalo se hezky plavat vedle něj. Dopoledne jsme tedy chodili všichni do zátoky, odpoledne jsme řádili „doma“. Člun jsme vždy ukotvili (kamení v síťovce na laně) na hloubce – a měli tak základnu vysoko nad ježky na odkládání masek, pro střídání ploutví, i na dobývání člunu hájeného vodními stříkačkami...

Letos si i Night zaplaval

Obě naše dítka perfektně zvládala ploutve a překvapivě hladce i nové monoploutve. Monoploutev s oblečkem Malé mořské víly byl velký sen naší slečny a musím uznat, že ho opravdu využila. Až ještě trochu získá síly (nemá dvacet kilo :o) ), nedohoníme ji... jako jejího bráchu už nyní. Ale byli vzorní a poslouchali v moři na slovo.

Moře se často houpalo

Oproti loňsku ubylo hmyzu. Nebyli ani obří Pferdíci, ani sršni. Přibylo vos, ploštic a motýlů. Cikády řvaly stále stejně. Bylo méně ještěrek i želv. A zajíce jsem nepotkala ani jednou. Staré duby byly letos proschlé. Ale semenáčky pichlavých doubků (dub cesmínovitý je opravdu trnité cesmíně podobný) rostly všude kolem. Takže snad stinný prastarý háj před domem zůstane zachován.

Po mejdanu

Poslední noc jsme koukali o půlnoci na skoroúplněk a vůbec jsme netušili, že o pár set metrů dál začíná zuřit obří požár. Evakuovali do Novalji 10 000 lidí z jakéhosi festivalu – ale my se to dozvěděli až druhý den z internetu. Neboť tak, jako k nám loni nedolehl hluk z finále mistrovství světa ve fotbale (hrálo Chorvatsko), i tentokrát nás na tom liduprázdném kousku světa nic nerušilo.

Skoroúplňková noční

Odjížděli jsme na noc – a celou cestu nám krásně svítil měsíc – od úplňku, po srpeček a zase úplněk. Neb bylo tu noc zatmění...

Pobřežní hlídka

Plavání, potápění, vodní bitvy... ale i houpačky, celotýdenní turnaj v kroketu, psaní deníčků, večerní film. Nenudili se Trpajzlíci ani chvilku. A my taky ne. Hezky bylo na Pagu.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Xerxová Neviditelný pes