PSÍ ROZCESTNÍK: Night na Sicílii – část první

A je tu další naše poznávací dlouhá výprava, tentokrát na Sicílii. Jarní termín slibuje rozumné teploty na výletění, zelenou a kvetoucí krajinu a také menší davy turistů. Jedeme jen my dva a Night a zaplacená máme dvě ubytování po čtyřech nocích.

Vyjíždíme ve středu ráno a ve čtvrtek ještě za tmy kupujeme lístek na trajekt v městečku Villa San Giovanni. Ubytovat se máme v obci Balestrate až později odpoledne a tak máme před sebou dost času na průzkum severního pobřeží ostrova. Dopředu jsme měli vyhlédnutá některá zajímavá místa, která by stála za vidění.

Messina.

První šok byla srážka s realitou přístavu v Messině – nepořádek v ulicích a šílená doprava (a to si myslím, že jsme jednak tušili, do čeho jdeme a také už máme nějaký ten kilometr na jihu za sebou). Druhý šok byl stav placené dálnice směr Palermo. Úzká, neuvěřitelně děravá a s celou řadou rozpadajících se tunelů bez osvětlení a příkopy plnými odpadků. D1 je proti tomu úžasná, kvalitní a sjízdná...

Ale kolem byla krásná příroda, moře, hory, hluboká údolí, kvetoucí sady, upravené vinice a kolem silnic žlutá bariéra naplno kvetoucích mimóz. Náš první cíl byl poutní kostel Santuario della Madonna del Tindari na malém mysu vysoko nad mořem. Na obřím parkovišti jsme byli sami a na černou madonu z Tindari jsme se tak podívali v klidu a bez davů.

Tindari.

Druhé zastavení bylo naplánované do Cefalú. Katedrála se slavnými mozaikami, písečné pláže, opevněná skála nad katedrálou. Bohužel na mozaiky nedošlo – neb před polednem se prostě zastavit nikde nedalo, všechna parkovací místa plná a záchytné parkoviště u přístavu bylo už hodně daleko... A tak tedy pomalou jízdou v kolonách alespoň trochu nasát atmosféru místa a vydat se dál.

A protože jsme času měli stále dost, tak jsme se vydali do Monreále – města s obří katedrálou kousek od Palerma. První pokus na odbočení ke slavné památce nevyšel – přeci nebude od dálnice značená... Ale pomocí navigace jsme se do strání nad Palermem bez problémů vyšplhali a kupodivu i brzy zaparkovali (taky zajímavé – příjezdová i výjezdní silnička byla hóóódně šikmá plocha – spíše volný pád)

Monreale.

Katedrála krásná. Zvenku. Neb od oběda do půl třetí má zavřeno. Co nás mrzelo, že nás nepustili ani do samostatně stojících křížových chodeb – které podle průvodce i webu měly mít otevřeno. Dokonce i paní u vstupenek seděla – ale prý prodá až v půl třetí. No a tak jsme ještě jednou obešli půvabné náměstí a vyrazili k jezeru Poma.

Poma.

Neb tenhle „rybník“ jsme měli za „humny“. Night poběhal na volno, kytičky kvetly – a procházku jsem stopla až ve chvíli, kdy jsem narazila na pařez obalený včelím rojem... a hnala jsem Nighta i alergického Pepu hodně rychle pryč... Malé silničky na venkově byly často ve špatném stavu a jejich okolí bylo jedno veliké smetiště... Zajímavé bylo, že za tím neuvěřitelným bincem byly perfektně udržované vinice a sady.

Naše zahrádka.

Ubytování v malém domku s terasou a velikou zahradou bylo bezproblémové. A na zahradě jsme měli citrusy, fíky, broskve, jabloně... kvetoucí záhonky a taky dudky a straky a spoustu vrabčáků. Night již standardně celou cestu odmítal žrát – tady vstoupil do kuchyně a konečně vyžral alespoň maso z misky. Ale granulky?? Ty nee. Neb na cestách se jí jen maso (a já ho s sebou táhla v zamražených balíčkách hodně kilo). Odpadli jsme brzy – přeci jen jsme ujeli dva a půl tisíce kilometrů.

Naše zahrádka.

Ráno vyrážíme do Segesty. Zachovalý dórský chrám z doby Magna Greacia je hlavní atrakcí a navíc na kopci Monte Barbaro jsou ruiny velkého starověkého osídlení a také zachovalé řecké divadlo z 3. století př.n.l. Není to daleko (asi 20 minut autem). Dálnice od Palerma nejsou placené a překvapivě jsou kvalitní a nerozbité a tak jsme na místě chvilku před otevřením areálu.

A zrada. Od letošní sezóny je otevřeno nové obří parkoviště v sousední vesnici a do areálu jezdí autobus. Původní parkoviště je zrušeno. Pes prý může do areálu a může jet autobusem. Na celém parkovišti jsme ale jen my a... je nám přistaven naleštěný autobus. Opravdu se vezeme jen my dva a pes.

Segesta.

Po areálu se pohybuje na volno několik velkých psů (a taky koček). Ale jednak jsou velmi plaší a jednak evidentně poslouchají všechny pracovníky v areálu. Takže jsem se bála zbytečně – oni drželi odstup a Night dělal, že je nevidí.

Segesta na Sicílii

U chrámu pár turistů bylo, ale k divadlu jsme stoupali úplně sami. Užívali jsme si krásné výhledy na květenu, krajinu i antiku. A chrám byl menší a menší a my stoupali a stoupali... až jsme dorazili na vrchol a mohli se kochat výhledy až k moři a také vkusně zrekonstruovaným antickým divadlem.

Segesta.

Grotesku jsme sehráli po sestupu dolů, kdy jsme „padli do stínu“ a zrovna přijel autobus. A tak rychle jedno vodítko sundat (dlouhá stopovačka), krátké nandat, nasadit náhubek, sebrat lahev s vodou, vylít misku, zavřít ruksak a pak naložit jak balík stávkujícího dogáka... Vystoupil už elegantně sám.

Na parkovišti mezitím otevřeli prodejnu s upomínkovými předměty a měli maličké kachlíky (které si vozíme z cest). Já vyndávala peníze a z ruksaku vyklouzl Pepův mobil. Spadnul ani ne z metru – kvalitní mobil s „pevným rámem“... a odešel navždy... V něm data, navigace... a úplně mrňavá simka, která po zbytek dovolené v mém mobilu fungovala výjimečně – většinou se tvářila, že není...

San Vito Lo Capo.

Po obědě jsme u Castellammare del Golfo začali stoupat do kopců národního parku Zingaro a dojeli až do městečka na konci pevniny – San Vito Lo Capo. Prošli jsme se k majáku, smočili nohy v čistém moři a vydali se zpátky.

San Vito Lo Capo.

Pokračování příště.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!