Rád bych předeslal, že toto povídání je určeno širší čtenářské veřejnosti jako další zajímavost z říše hmyzu. Nejsem však entomolog, tedy broučkař, a tak odborníky předem prosím za prominutí chyb, které, i když jsem si dával pozor, se mně do textu asi vloudily.

Většina z nás zná včely jako bzučící hmyz, který hledá nektar a pyl na rostlinách, které zrovna kvetou, a který, když se cítí ohrožen, vpíchne žihadlo s bolestnými následky. V rozkvetlé lípě a nebo u klokanů v eukalyptu to bzučí jako v úle. V Evropě to jsou převážně evropské včely medonosné (Apis mellifera). V Klokánii se však na jednom kvetoucím stromu může sejít i třicet různých druhů včel.

Ano, evropské včely medonosné se zde chovají v úlech také, a produkují vynikající med různých chutí, barev a kvality, avšak mimo těchto zde žije dalších 1600 druhů native – domorodých, divokých včel. Na celém světě jich je známo kolem 20 000 druhů. Patří mezi ně i čmeláci, anglicky „bumble-bee“, kterých je kolem 200 druhů a kteří v Austrálii nežijí. Byli sice ilegálně dovezeni na Tasmánii, ale potřeba jich zde není, v opylování je zastanou zdejší domorodé včely, které mají dlouhé jazyky. Na příklad blue banded bee (Amegilla cingulata), která úspěšně opyluje rajčata pěstovaná ve sklenících. Tato včela preferuje květy modré barvy.

Čmeláci hnízdí v malých koloniích velikosti tenisáku v zemi, mají rádi teplo, a když jim je zima, tak si teplo vyrábí podobně jako lidé, když se třesou zimou. Vibrují svaly tak rychle, že to vydává bzučivý zvuk. Někdy se tak zahřívají na „pracovní teplotu“ před odletem z hnízda. Dělnice a královny, na rozdíl od trubců jsou vybaveny žihadlem, kterým, když jsou provokovány, mohou opakovaně píchnout, podobně jako vosa. Nestává se to často, čmeláci jsou přátelští a o agresivitě nic neví.

Opakem jsou včely africké. Tyto jsou extrémně agresivní. Snaží se svoji oběť zabít (odkaz zde).

Právě zkřížením evropské včely medonosné a včely africké vznikla obávaná včela zabiják. Po africké zdědila extrémní agresivitu a po evropské vysoké počty včel v jednom společenství a toxicitu jedu (více o experimentu zde).

Avšak není včela jako včela a tak něco o těch, co žijí v Terra Australis Incognita. Tyto se dělí na včely společenské, žijící ve včelích společenstvích – rojích, podobně jako evropská včela medonosná, a na včely solitérní, žijící samy samičky či samečci a setkávající se jen za účelem množení. Samečci se na rozdíl trubců evropské včely medonosné mohou pářit i vícekrát, po páření neumírají. Každá oplodněná samička si vytvoří jakousi noru, 4 – 9 mm v průměru a 70 – 170 mm dlouhou v hlíně a nebo ztrouchnivělém dřevě, kde potom klade vajíčka a má mladé.

Zajímavé snad je, že ty společenské, žijící v rojích ve své většině postrádají žihadla, jsou bezžihadlové a relativně drobné. Třeba Sugar bag bee – Tetragonula carbonaria měří jen 3 - 5 mm. Tyto se však také dají chovat v úlech a hnízda – plástve si staví do spirály. Také nejsou agresívní, ale přátelské. Medéček vyrábí chutný, hodně aromatický, jak mohu vlastnojazyčně dosvědčit. V průměru jeden úl těchto včel dá 1 kg medu za rok. Naopak, včely solitérní většinou žihadlem oplývají, avšak nejsou agresívní a žihadla mají tak malá a krátká, že by měla problém lidskou kůží proniknout. Většinou jejich žihadla nemají zpětné ostny jako ta u evropské včely medonosné a tak ho mohou použít opakovaně, podobně jako vosy a po píchnutí neumírají.

Dovolte, abych zde trochu odbočil od australských domorodých včel a volně převyprávěl něco o fascinujícím sexuálním životě evropské včely medonosné z tohoto odkazu.

Sex v přírodě je šílený. Od šermování penisy u hlíst po bláznivý milostný tanec rajek. Je to ztřeštěný kaleidoskop plný nadšeného údivu.

V duchu oslav podivného pantheonu sexuální rozmanitosti, která zaplavuje naši dobrou Zemi, obraťme se k trubci, samečkovi evropské včely medonosné.

Trubci vyrůstají z neoplodněných vajíček snášenými zvláštními dělnicemi, které jsou schopny je snášet. Trubci nejsou schopni píchnout, nemají žihadloa jsou znatelně větší než včely dělnice a nebo i královny. Neprojevují však žádné včelí chování, jako sbírání nektaru a pylu, krmení larev a nebo výstavba hnízda v úlu. Tito šťastní bastardi existují jen proto, aby si užili s panenskou královnou.

Oči mají dvakrát tak velké jako všechny ostatní včely, aby ve frmolu svatebního dne snadno spatřili královskou panenku, která je jejich cílem a jediným důvodem k jejich existenci.

Trubci se slétají do „společenského“ prostoru ze všech okolních úlů v takovém množství, že jich bývá až kolem 25 000 v jednom prostoru. Královna se během orgasmické kopulace páří s několika trubci. To zajišťuje, že její samiččí potomek bude mít několik otců a tak i rozmanitost genetického původu. Jak to tak vypadá, tak incest mezi včelami nefrčí.

Zde vyvstává zajímavá sporná otázka. Jak tito trubci ví, kde se slétnout, kde se zmíněný „společenský“ prostor nachází. Průměrná délka života trubce je 90 dnů a některé „společenské“ prostory jsou k sexuálním hrátkám včel užívány déle jak 12 let. Existuje celá řada hypotéz, ale žádná nevysvětluje proč a jak se tak děje. Předem upozorňuji, že odpověď: „Mají to zakódováno v genech“ je špatná.

Co je však známo, že trubec najde panenskou královnu vizuálně, pomocí svých velkých a bystrých očí a podle čichu. Jakmile trubec ucítí omamnou vůni královny, tak na ni zacílí a letí jak může, aby s ní prožil extázi penetrace, orgasmu a ejakulace. Není ovšem sám, a za stejnou královnou tak letí někdy i tisíc trubců. Tomuto jevu se říká „kometa trubců“. To proto, že svým tvarem ve vzduchu v čele letící královna následovaná stovkami trubců kometu připomíná. I když tento svatební včelí let trvá v průměru 30 minut, samotná penetrace a oplodnění proběhne v několika vteřinách. Doufejme, že tento scénář nezní čtenářům příliš familiárně.

Ale věnujme se té nejlepší části včelí svatby, orgasmu jako žádný jiný.

Penis trubce, který se objevuje pouze v době svatebního veselí, je speciálně utvářen tak, aby rozstříkl impozantní množství sperma obrovskou silou a rychlostí. Tohoto je dosaženo stažením břišních svalů, které zapříčiní „nafouknutí“ penisu značným tlakem.

Protože celý milostný akt trubce a královny probíhá za letu, je trubcův penis opatřen u jeho kořene jakýmisi háčky, které mu pomáhají ve správném uchopení královny. Jakmile je královna uchopena, tak ji trubec rozkročmo obejme všemi šesti nohama, a se svým hrudníkem umístěným nad jejím břichem. Pak odhrne svůj penis a v tomto objetí zoufale zkouší ejakulovat do královniny otevřené pochvy. Jakmile trubec odhrne svůj penis, tak zcepení – je paralyzován a zároveň provede přemet dozadu, při čemž ejakuluje.

Ejakulace trubce je tak intenzivní, výstřik sperma je proveden takovou silou, že je můžeme zaslechnout. Sperma exploduje do královnina vejcovodu takovou silou, že zvuk připomíná puknutí pražené kukuřice – pop corn.

Tento akt však také odtrhne penis od trubcova těla a zůstává tak uvnitř královniny vagíny. Ale nelekejte se, penis ve vagíně jen zabraňuje ztrátě spermatu, jako korek v láhvi. Nebrání však královně v dalších opakovaných kopulacích s jinými trubci. Po orgasmu trubec umírá.

Příroda je mocná čarodějka a včelí sexuální radovánky jsou jako stvořeny pro scénář na „hard core“ porno.

Největší včela v Klokánii je včela Great Carpenter Bee která dorůstá 25 mm délky (odkaz zde). Tato je rodu Xylocopa, kterých je na světě kolem 500 druhů. Jméno dostaly podle toho, že si hloubí hnízda ve dřevě, povšechně v dřevitých – dužinatých rostlinách. Carpenter = tesař. Ta zdejší včela velikán má tu zvláštnost, že samičky mají tmavý, až černý holý a lesknoucí se zadeček, aby samečci měli to samé obrostlé světle hnědými chloupky, mají kožíšek. Avšak tím nejhonosnějším kožíškem jsou vybaveny robustní včely teddy bear bee, včela medvídek – Amegilla bombiformis (odkaz zde).

Pokud v buši či na zahradě upoutají vaši pozornost měkké listy, třeba listy růže, opatřené kruhovými dírkami, tak za to jsou zodpovědné včely leafcutter bees (odkaz zde). Tyto jsou vybaveny mocnými kusadly, kterými listy vykrajují. Z takto získaných kousků listů potom zhotovují svá hnízda, úzká konická 6 – 8 cm dlouhá. Patří spolu s Great Carpenter bee k největším v Klokánii.

Solitérní včely jsou vynikající polinátoři a každý, kdo něco pěstuje, jejich návštěvu na plodinách uvítá. Proto také pěstitelé vytváří prostředí k solitérním včelám přívětivé. Stačí k tomu dřevo a nebo hlína s navrtanými dírami 4 – 9 mm v průměru do hloubky 70 – 170 mm. Včela tak nemusí hnízdo budovat a do připravené díry se nastěhuje.

Takže o zdejších včelách by se dalo psát daleko déle, každý druh je něčím zajímavý a každý má „svoje“ květy, které opyluje. Jak jsem už řekl, není včela jako včela.

Psáno 14/2/2018

Ilustrativní fota si můžete prohlédnout zde přímo na Rajčeti.