Klokánie je jedna z mála zemí na světě, kde dosud žije hafo druhů žab v různých ekosystémech. Od nádherných tůní plných křišťálové vody po bahnité mokřady a dokonce i pouště, kde se voda objevuje jen jednou za pár let.

Jak známo, tak v období páření se žabáci nesnaží získat samičku svým vzhledem a nebo nějakými krkolomnými artistickými výkony, ale „zpěvem“.

Kvákající skokan

Zvuky, které zamilovaní žabáci dokáží vyluzovat, jsou jako z jiného světa, a nebo naopak z toho dobře nám známého. Ať už to je zvuk motocyklu, kvákání, či naříkání. Houkání na půl minuty najete na konci této stránky, a nebo jak je známe z evropských luhů a hájů, kuňkání a skřehotání. Kakofonie zvuků, jakou dovedou vyluzovat pouze žabáci.

Tak mě v mojí zvrácené mysli bleskla asociace. Neměli různí zpěváci, jako Karel Gott, Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a četní jiní, nějaké ty žabí geny? Možné to být může, neboť i v naší zdejší trampské komunitě se vyskytuje jedinec, který rád a dobře pěje, i když na žádný hudební nástroj nehraje. Tento má přízvisko Žabák. Náhoda?

Žabáci některých druhů žab v Klokánii však v období páření mění i svoji obvykle hnědou až hnědo-zelenou barvu na jasnou a opalizující žlutou. Nejvíce září až při vlastním styku. Vědecká komunita se dohaduje, jestli to je proto, aby učinil na samičku náležitý dojem, a nebo znamení ostatním samečkům, aby si drželi náležitý odstup.

Pokud jste se někdy někdo pokoušeli spát u rybníka a nebo jiné vodní louže v době žabích námluv, tak mi dáte za pravdu, že jste se příliš nevyspali. Ty mrchy uřvaný dovedou ve sboru vyluzovat zvuky o takové síle, že mela v poledne, v Praze, Na Můstku, je oproti tomu velebné ticho.

Ovšem „zpěv“ žabáků je oproti následnému milování pouhým slabým odvarem. Milé žabičky se navzájem nemilují jen ve zhruba tuctu různých pozicích, ale holdují i skupinovému sexu, kde občas, v tom frmolu asi omylem, dochází i ke styku mezi samečky. Mně se líbí odborný výraz na skupinový žabí sex. Zní: „kooperativní sex“. Takže žádné řádění na orgiích, ale spořádaná kooperace.

Všechny žaby v Klokánii mají „externí“ oplodnění. To znamená, že vajíčka musí přijít do styku se spermiemi, aby byla oplodněna. Když sameček úspěšně dosáhne objetí samičky, tato si ho potom odnese na vhodné místo, které si sama vybere ke snesení vajíček. Zde dochází ke spojení vajíček se spermatem. Samičky některých druhů žab potřebují specifická „romantická“ místa, kde vajíčka naklást, avšak díky lidské činnosti tato místa mizí a s nimi i tyto druhy žab.

V posledních letech si lidé v Klokánii zakládají na zahrádkách u domečků malé vodní nádržky, jakési minirybníčky, kde se žaby mohou množit. Tyto jsou úspěšné i ve městech a nezřídka je ve vodě tolik pulců, že je třeba část odchytit a přemístit někam kde budou mít zdárné podmínky k vývinu.

My žijeme v buši na kopci, kde vody moc není, ale stačí, když zaprší, a ze zahrady a okolního buše se ozývá zpěv žabáků po několik večerů a nocí.

Psáno 17/11/2021. Ilustrativní foto najdete zde:

https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Intimni_zabi_zivot/