10 fotografií

Naše paní EvKa má dvě čuby, jezevčice, čokoládovou Ricky (16) a černou Ernu (8).

Jsou to dámičky, zvyklé na procházky parkem a po dobře ošetřené louce, kdepak nějaké louže nebo bahno, to ne. Ostatně do takového terénu by naše paní EvKa ani sama nevlezla… Ideální je vycházka do zahradní kavárny, protože pěna z lattéčka nebo afogátka – kafíčko se zmrzkou - je přeci to, co čubičky dostanou za odměnu, že paničku doprovázejí! A když ještě obsluha kavárny přihodí linecké kolečko, to je aspoň motivace a správný cíl výletu.

Jezevčice si umějí užívat sluníčka; čokoládová Ricky (16) a černá Erna (8)

Toto se děje ovšem jen v sezóně, v zimním období je kavárna zavřená, chytré jezevčice to moc dobře vědí a na nabídku procházky v této lokalitě reagují pohledem asi takto: „Co blbneš, kafoška je zavřená, co bysme tam lezly?“

A pokud si čubičky dámičky umažou pacičky, tak se hned po příchodu domů domáhají jejich očisty, zejména ta starší, protože jen čuně by lezlo na gauč se zablácenýma nohama. A kde jinde by se spalo, když ne na gauči?

Jezevčice Erna (8) si užívá sluníčko

No jo, jenže čubičky dámičky mají taky svého páníčka, který si je bere v rámci (střídmé) střídavé péče a čubičky si tak užívají života taky z úplně jiné stránky. Jedou na chatu, tedy do bývalé staré hájovny, tráví celý den v lese a následná očista není úplně top téma, aneb: „Vždyť jsem je přece utřel těma mokrýma kapesníkama, to stačí, ne?“ Prostě pobyt v duchu - když jsem prase, tak jsem prase. A psím dámičkám to taky vyhovuje, když se občas zapomene na hygienu.

Starší psice již většinou nestačí na celou procházku, tedy dostala tašku, ve které ji panička milostivě nese, tedy spíš vleče. Samozřejmě, že když je v lese s páníčkem, tak lítá jak srnka, přesně podle hesla – věk je jen číslo. Jó, to s paničkou jen čučí – vezmeš mě, mě už děsně bolí nožičky…

Starší Ricky v přenosné tašce, která se jí náramně zalíbila – to když pochopila, že ji panička nenechá ušlapat tlapičky!

To mi připomnělo jednu historku s jezevčicí od sousedů. Milá jezevčice si zlomila nožku a naučila se pajdat se sádrou. Já ji potkala s paničkou u parkoviště a jezevčice sebou plácla na zem, koulela očima a mlátila ocáskem, zatímco já jsem povykovala: „No chudinko malá, co se ti stalo? Jak jsi statečná, že se tu pajdáš! No chudinka jsi, ubohá…“ a tak dál. Jezevčice usilovně pracovala ocáskem a smála se na plnou mordu. Pak ji panička poňoukla, aby se postavila na nohy, že se jde domů – to jezevčice demonstrativně odmítla. Z celého toho těla zářil neonový nápis: Já jsem úředně uznaná chudinka a chodit nebudu a ty si mě domů prostě odneseš! A tak to taky dopadlo, chichi.

Starší Ricky s plyšákem

Mladší Erna s plyšákem

Na přiložených fotografiích jsou milé psice i se svými hračkami, prostě „psice s plyšáky v lese“, psice pózují a jsou samozřejmě pro smích lesní zvěři, která to jistě z dálky pozoruje a má pro ně opovržlivý výraz – přijeli buřtíci z Prahy.

To je přeci ten pravý rozmazlený psí život, kdy slovní spojení „střídavá péče“ dostává úplně jiný rozměr než u rozvodové ho soudu…

Foto: EvKa. Podívejte se do pěkné fotogalerie :-)