Na výstavách se porovnávají jednotlivé chovy, určuje vývoj plemene, představují jednotliví chovní jedinci. Každý pes či fena, který bude zařazen do chovu, musí být předveden a hlavně posouzen na výstavě, aby se předešlo tomu, že se v chovu uplatní nestandardní jedinci. To je původní smysl výstav.

Pochopitelně jako všechny oblasti, kde se dá soutěžit, slouží i ke zvýšení prestiže, případně jen posílení sebevědomí některých majitelů. Ale o výstavnických excesech psát nehodlám.

Základní posuzování

Psi a feny každého plemene se posuzují zvlášť, u některých plemen se ještě dělí podle velikostních nebo barevných rázů. Základní posuzování probíhá v takzvaných třídách. Pro nejmladší jedince je vypsána třída štěňat (3-6 měsíců) a třída dorostu (6-9 měsíců). V těchto třídách se ještě nemohou zadávat tituly, známky jsou jen velmi nadějný a nadějný s pořadím. Posuzování v tomto věku je pochopitelně obtížné, zvířata jsou ve vývinu a kromě orientačního ohodnocení je hlavní význam v tom, že si majitelé i psi zvyknou na výstavní ruch a způsob předvádění.

Ve věku 9-18 měsíců se mohou již psi a feny představit ve třídě mladých. Tam se již zadávají známky výborná, velmi dobrá, dobrá, případně dostatečná, neposouzen nebo vyloučen. Neposouzen nebo vyloučen může být jedinec buď pro zcela závažné vady v exteriéru nebo v povaze, např. pro agresivitu k lidem nebo psům. Vítěz třídy mladých, pes a fena, pokud byl oceněn známkou výborná, na výstavě vyššího typu může dostat titul CAJC, tedy čekatel šampiona krásy mladých. Zdůrazňuji, že může být oceněn titulem, protože žádný titul není nárokový a pokud rozhodčí usoudí, že žádný jedinec nedosahuje potřebných kvalit, nemusí titul zadat.

Pes a fena s titulem pak soutěží o titul nejlepšího mladého jedince plemene. Pokud jedinec získá 3x titul CAJC na národních nebo mezinárodních výstavách v jedné zemi a od různých rozhodčích, splní podmínky na udělení titulu národního šampiona krásy mladých. Majitel může se svým psem získat i několik titulů národních šampionů v různých zemích, v každé jsou ale shodné podmínky, dané pravidly Mezinárodní kynologické unie (FCI).

Dospělí psi se mohou přihlásit do různých tříd, jednak podle věku, dosažených zkoušek z výkonu (u pracovních plemen), nebo podle získaných titulů. Pro mladší psy se vypisuje takzvaná mezitřída (pro věk 15-24 měsíců). Třída otevřená je pro všechny dospělé psy (od 18 měsíců) bez dalších omezení. Pro třídu pracovní je nutné mít potvrzení o vykonané zkoušce z výkonu, do třídy šampionů může jen jedinec, který již získal titul šampiona jakékoliv země nebo titul národního vítěze.

Každá třída se vypisuje pro psy a feny zvlášť, proto se můžou pro každé plemeno posuzovat dospělí jedinci až v osmi třídách. Známky jsou stejné, jako v třídě mladých (výborný - V, velmi dobrý - VD, dobrý - D, dostatečný, vyloučen, neposouzen), zadává se pořadí na prvních čtyřech místech. Nejlepší jedinec může získat titul CAC - tedy čekatel národního šampiona. I zde jsou tituly nenárokové a záleží na rozhodčím, zda titul udělí ve všech třídách.

Jedinci s titulem CAC z jednotlivých tříd, psi a feny zvlášť, pak soutěží o nejlepšího dospělého psa a fenu. Na národní výstavě dostane titul Národní vítěz, na mezinárodní výstavě titul CACIB (což je čekatel mezinárodního šampiona krásy FCI). Tito vítězové mezi dospělými, pes a fena, spolu s nejlepším mladým jedincem soutěží o titul nejlepšího jedince plemene - BOB (best of breed). To je nejvyšší ocenění, které může pes na výstavě v rámci plemene získat.

Soutěže

V rámci propagace plemen se na výstavě odpoledne odehrávají divácky atraktivní soutěže. Chovatelé se mohou přihlásit do soutěže o nejlepší pár, nejlepší chovatelskou skupinu a podobně. Probíhá obvykle takzvaný junior handling, soutěž mladých vystavovatelů (obvykle do 17 let), kde se neposuzuje kvalita předvedeného psa, ale dovednosti mladého vystavovatele.

Další soutěže jsou ty, kterých se musí zúčastnit vítězové dopoledního posuzování s tituly nejlepší jedinec plemene - BOB. FCI rozdělila plemena do skupin. Vítězové plemen z jedné skupiny soutěží mezi sebou o titul BIG, to znamená nejlepší jedinec skupiny (Best in group). Např. ve skupině VIII. jsou to španělé, retrívři a vodní psi. Zde už je posuzování velmi obtížné, protože se porovnává např. kokršpaněl, labrador a třeba portugalský vodní pes.

Vítězové jednotlivých skupin dále postupují do soutěže o BIS (Best in show) - nejlepšího psa výstavy. To už je posuzování z nejsložitějších, protože se mohou sejít plemena jako jezevčík, doga, čínský chocholatý pes, maďarský ohař, border kolie, labrador, anglický chrt apod. Mezi nimi najít toho nejkrásnějšího je pak už oříšek i pro velmi zkušené rozhodčí. Posouzení a vyhlášení vítěze výstavy je vrchol, kterým celá akce obvykle končí.

Typy výstav

Výstavy se podle rozsahu a významu dělí na několik stupňů. Základní jsou takzvané oblastní nebo krajské výstavy, které zaštiťují místní kynologické spolky. Tam je pes posouzen a nejvyšší titul je vítěz třídy nebo oblastní (krajský) vítěz. Na oblastních výstavách se většinou neposuzují všechna plemena, bývají vypsány obvykle jen pro určité skupiny plemen (lovecká, společenská apod.).

Vyšší jsou výstavy národní a mezinárodní, které již musí zaštítit národní kynologická unie (u nás Českomoravská kynologická unie), která má oprávnění zadávat vyšší tituly CAC a CACIB. Na národních výstavách se již udělují tituly CAC, což je čekatel národního šampiona. Vítěz plemene na národní výstavě je Národní vítěz. Na mezinárodní výstavě se kromě titulu CAC zadává ještě titul CACIB (čekatel mezinárodního šampiona).

Další typy výstav jsou speciální a klubové, které pořádají chovatelské kluby pro jedno plemeno, nebo skupinu plemen. I na těchto výstavách se mohou zadávat tituly CAC a dále Klubový vítěz nebo Vítěz speciální výstavy.

Kdo je to šampion?

Titul šampion (národní nebo mezinárodní) se nedá získat na jedné výstavě. Zadání titulu šampiona se řídí předpisy FCI a je závazné pro všechny státy v FCI sdružené. Šampionem ČR (nebo jiné země) se může stát pes (fena) který získal potřebný počet titulů CAC od různých rozhodčích a v minimálně dvou výstavních sezónách. Plemena, která jsou zařazena mezi pracovní, musí navíc pro získání titulu šampion složit zkoušku z výkonu (pravidla jsou daná pro každé plemeno).

Mezinárodní šampion (interšampion)se stává pouze pes, který získal potřebný počet titulů CACIB v předepsaném časovém období v minimálně svou státech a od různých rozhodčí. I titul interšampiona je u pracovních plemen podmíněný předpisy o zkoušce z výkonu.

Občas se lze setkat i s méně běžnými tituly. Multišampion je pes, který je národním šampionem minimálně ve třech státech. Grandšampion je národní šampion, který po udělení šampionátu ještě získal v třídě šampionů příslušný počet titulů CAC. Šampion práce není titul, který lze získat na výstavě. Někdy se používá již neexistující titul dualšampion, což byl pes, který byl současně šampionem krásy i práce. Jak vidíte, i u psů se lze honit za tituly

Co je třeba nacvičit

Majitel by měl umět vyplnit správně přihlášku do vhodné třídy. Krátkosrstí psi příliš úpravy před výstavou nepotřebují. Dlouhosrsté psy je nutné před výstavou upravit, pročesat, případně ostříhat nebo otrimovat. Kadeřnická úprava některých plemen je pak téměř umělecké dílo. Sebekrásnější jedinec, který není alespoň základně upravený, nemá na výstavě šanci.

Dále je nutné naučit psa, aby se předvedl. Předvádění zahrnuje posouzení pohybu v klusu, výstavní postoj, pes se musí nechat rozhodčím prohmatat a musí ukázat zuby. Zvíře, které skáče na majitele, zmítá se, když na něj rozhodčí sáhne, nebo si místo postoje sedá nebo lehá, nemá šanci na dobré umístění. V nejhorším případě může být takový jedinec i vyloučen z posuzování. Naopak někteří zkušení vystavovatelé dokážou při předvádění zakrýt nedostatky a zdůraznit přednosti svého psa.

Je to objektivní?

Žádné posouzení krásy není zcela objektivní. Jsou základní kritéria standardu, která tvoří rámec posuzování. Ale pak záleží, zda se rozhodčímu více líbí pes drobnější nebo robustní, zda klade větší důraz na eleganci osrstění nebo pohybu. Jsou rozhodčí zkušenější a méně zkušení, objektivnější a méně objektivní.

Nejhorší nešvar je, když vzniknou chovatelské klany, které do svých sporů zatáhnou rozhodčí a posuzuje se spíše podle známostí, než podle kvality zvířat. Proto je velmi pozitivní, když si chovatelské kluby zvou na speciální výstavy zahraniční rozhodčí, kteří nikoho od nás neznají, a tudíž nejsou ovlivněni žádnými osobními vazbami.

Občas si lidé myslí, že jsou na výstavách "mafie" protože často vítězí stejní vystavovatelé. Většinou nejde o žádné nečestné praktiky (i když ani ty nelze vždy vyloučit). Pes, který absolvuje 20 ale i o dost více výstav ročně je zkušený a vycvičený na speciální dovednost - předvést se na výstavě. Proto je v postoji i pohybu líbivější, než pes, který je na výstavě poprvé a je ze všeho vyjevený.

Zkušení vystavovatelé dovedou své psy dokonale připravit, ostříhat, upravit. Takže tito psí manekýni působí v kruhu naprosto přirozeně a elegantně, navíc si někteří psi obdiv na výstavě docela užívají. Ale někdy je i takový výstavní matador poražen nezkušeným, ale kvalitním výstavním amatérem.

Je dobré, pokud si člověk zachová trochu nadhledu. Výstavy slouží k tomu, aby čistokrevný chov odpovídal nějakému domluvenému standardu. Posouzení a zadání titulů je vždy ovlivněno osobním vkusem a zkušenostmi rozhodčího. Jednou může tentýž pes zvítězit, příště se prostě jinému rozhodčímu tolik nelíbí.

Nebo jen pes nemá svůj den. Ája se buď chtěla předvést a pak obvykle skončila s titulem, nebo ji to naprosto nebavilo a dostala velmi dobrou. Proto je dobré nedělat z neúspěchu tragédii, z úspěchu prestižní záležitost. Vždyť by mělo jít především o psy.