Neviditelný pes

ROZHLEDNÍK: Smaltování

4.7.2019

Také vám na e-mail chodí různá „obchodní, hromadná“ sdělení? Mně ano a přiznávám, že některá mažu rovnou bez přečtení. Jiná alespoň letmo prohlédnu. A pak jsou i taková, která mne zaujmou. Právě v posledních měsících jsem na jednom ze „slevišť“ zakoupila několik voucherů. I letos to opět byl zájezd za orchidejemi do Drážďan, dále hodinová thajská masáž nohou i s „oždibováním“ ztvrdlé kůže rybičkami Gara Rufa a třetí v pořadí – kreativní tvoření – zdobení plechového hrnečku smaltováním, dle vlastního námětu. Vouchery jsem zaplatila, rezervovala termín akce pro sebe a kamarádku.

A teď zbývalo už jen v sobotu 23/3 ráno vyrazit z Modřan tramvají číslo 17 směr centrum. Počasí už od rána zvalo k jarní procházce, nebe blankytné, sluneční paprsky hřály. Vystoupily jsme tedy na zastávce Staroměstské náměstí a došly pěšky přes Mánesův most na Klárov, zadem kolem Vojanových sadů, prošly pod Mosteckou věží a dál Mosteckou ulicí až na Malostranské náměstí. Od kostela Sv. Mikuláše jsme popošly ještě kousek Karmelitskou, kudy jezdí tramvaje č. 22, 20 a 12, a byly jsme u cíle naší cesty.

Krátce před desátou nás, nedočkavce, vpustila paní prodavačka do vlastní dílny, do které se prochází přes prodejnu. Byly jsme tu samé ženy a malé holčičky – předaly jsme vouchery slečně, která nás v dílničce uvítala, vyzvedly jsme si zvolený plecháček – bílý, nebo modrý; a pak jsme si odložily, uvázaly zástěry a posadily se k jednotlivým pracovním stolům. Tady už bylo připraveno vše potřebné – „barvy“ v kalíšcích, štětce, špejle, ubrousky, voda, vatové štětičky.

Smalt jinak email je křemičitá tavenina příbuzná sklu, ale i porcelánu, která vytvoří na kovu celistvý hladký a lesklý povrch. Teplota výpalu v peci je přesně na rozhraní skla a porcelánu. I přesto, že je smalt křehký, dokáže beze změny barvy i lesku přečkat stovky let. Dodnes se vyrábí smaltované cedule pro označení ulic a čísel domů.

Smaltování sloužilo původně především jako zdobení šperků, až později se uplatnilo i jako povrchová úprava kovů, které tak chránilo proti rezavění. Používá se i v zubním lékařství při výrobě dentální keramiky.

Technologie smaltování byla používána již ve starověkých zemích dálného východu (Japonsko, Indie, Čína a v Egyptě). Reliéfy z kovů byly touto technikou zdobeny zvláště v období Byzance. Do Evropy se smaltování dostává v 5.7. století n. l.

V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II.

Speciální odnoží ozdobnického smaltéřství je tzv. limožský smalt. Jde o ruční malbu, většinou miniatur, štětcem, za použití vypalovacích keramických barvítek na bílý již vypálený smalt, který se s barvítky opět vypaluje.

V 19. století se smalt používá jako povrchová úprava železných nádob na vodu, pak i pekáče, kbelíky a i celé litinové vany na koupání. Smaltované nádoby odolávaly rzi a bylo možné je keramickými barvami zdobit. K nanášení smaltu se používalo sypání suchého smaltu sítkem nebo později máčení v mokré smaltové kaši, což byl vlastně vířený smaltový pudr ve vodě. Smalt se poté před vypálením musel pečlivě vysušit (tolik Wikipedie).

Slečna nám vysvětlila postup práce – každá z nás si jistě už promyslela nějaký námět, můžeme se tedy pustit do jeho uskutečnění – práce se smaltovým pudrem ve vodě je následovná: měkkým štětcem, spíše tupováním než tahem, naneseme barvu – aby bylo dosaženo celistvosti, hrnečkem mírně zatřepeme – barva se rovnoměrně rozlije – až tak nezáleží do jakého tvaru, neboť zamýšlený ornament budeme, po zasušení fénem, do smaltu vyškrabávat.

Nakonec to bude kočka.

Na hrnečku ponecháváme pouze ornament, ostatní lehce seškrábneme špejlí, odpadem je suchý barevný prášek. Postupně přidáváme další barvy a vytváříme požadovaný obrázek. Pokud se nám například část smaltu odchlípne (nebo nejsme s vyškrábaným tvarem spokojeni), naneseme emulzi znovu, znovu zasušíme a můžeme znovu vyškrábat požadovaný tvar. Zbytky smaltové emulze kolem námi vytvořeného vzoru lze lehce dočistit mokrou vatovou tyčinkou.

Skoro hotovo

A pokud budeme mít hotovo, budeme s výtvorem spokojeni, můžeme hrneček předat k vypálení v peci, která má pro tento účel teplotu kolem 800 °C. Během vypalování se jednotlivé barvy mění, což způsobuje teplota v peci. Vypalování trvá 3–5 minut. Poté jsou hrnečky opět vyjmuty z pece a po vychladnutí si je každý tvůrce může rovnou odnést domů.

Pustily jsme se s kamarádkou do vlastní práce. Ona se rozhodla ozdobit bílý hrneček několika modrými maceškami, já jsem měla v úmyslu udělat pouze taková tečkovaná kvítka s několika lístky. Během práce jsem se ale rozhodla svůj námět upravit – takže nakonec na modrém hrnečku sedí dvě kočičky s kvítky kolem.

Každá jsme asi s novou technikou zpočátku trochu zápasila, ale přece jen, jak práce postupovala, dařilo se lépe dosáhnout požadovaných tvarů. Pro mne bylo velmi příjemné zjištění, že na rozdíl od zdobení keramiky, kdy jednotlivé tvary vzoru vyrýváte do ještě vlhkého povrchu hrnečku nebo talířku, takže pokud určitý tah zkazíte, nezbude vám, než pokažené nějak „dotvořit“, aby odpovídalo vašemu záměru – u smaltování jen seškrábnete a nanesete znovu. Takže můžete kdykoli (tedy před vypálením) výtvor opravit.

Mísa připravená do pece

Mísa před vychladnutím

A po vychladnutí

Během vypalování našich hrnečků jsme si ještě povídaly se slečnou o možnostech kursů zdobení smaltem nejen hrnečků, šálků, talířků, ale i šperků. Myslím, že tuhle nabídku spolu s kamarádkou někdy v budoucnu využiji… Tento způsob trávení jara se mi velmi zalíbil.

Foto: Jitur a do alba se souhlasem i několik fotografií ze stránek dílničky. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.

Jitur Neviditelný pes


zpět na článek