ROZHLEDNÍK: Podolská vodárna
Podolská vodárna foto: Jitur, Neviditelný pes
Cestu do práce občas trochu měním, aby to nebyl stereotyp. A tak jedu buď tramvají č. 17 na Nádraží Modřany, s přestupem na autobusovou linku č. 139. Druhá možnost je pokračovat tramvají až na Výtoň a poté přestoupit na linku č. 7 a dál do Vršovic. A právě, pokud jedu tudy, mám možnost obdivovat zvenčí budovu Podolské vodárny. Už dlouho jsem přemýšlela nad napsáním článku právě o ní. Příležitost, kterou by bylo škoda nevyužít, se mi naskytla v březnu, kdy Pražské vodovody a kanalizace slavily Světový den vody, dnem otevřených dveří, a to v Muzeu vodárenství, jež sídlí v Podolské vodárně. Akce se konala dne 17/3/2024. Bylo rozhodnuto.
Na prohlídku jsem si zvolila dobu krátce po nedělním poledni, a lidí zde bylo přijatelně. Do budovy vodárny jsme se dostali po dost strmém točitém schodišti, které bylo opatřeno semaforem pro chůzi vzhůru, nebo dolů. Ve dvou úrovních tu jsou vystaveny různé soudobé, ale i velmi staré exponáty, patřící k vodárenství. U některých si mohli vyzkoušet malí návštěvníci i jejich funkčnost. Na mne osobně udělala asi největší dojem impozantnost celé budovy. Stát uvnitř, dívat se na ten ohromný prostor do filtrační haly, které se také říká Engelova katedrála (Antonín Engel; *1879 +1958; byl český architekt, urbanista a teoretik architektury).
Ve venkovním prostoru pak byla rozmístěna technika, stánky s „chemickou show“, zkušebnou vody, informační panely, „vodní bar“ s nabídkou vody ochucené pomeranči, citrony, okurkou... Víc vám jistě prozradí album na Rajčeti 😊.
Zajímavou prohlídku vodárenství jsem pak zakončila pozdním obědem v nedaleké indické restauraci a následnou procházkou podél Vltavy.
A ještě něco málo z historie:
Podolská vodárna v Praze 4 je velké vodárenské zařízení nacházející se v hlavním městě Praze v městské části Podolí při pravém břehu řeky Vltavy naproti Veslařskému ostrovu mezi Vyšehradem a plaveckým stadionem v Podolí. Jedná se o technicky zajímavou a historicky i architektonicky cennou stavbu, která je památkově chráněna.
V Podolí původně fungovaly dvě vodárny – Stará Vinohradská a Stará Pražská. Nová vodárna byla spuštěna v r. 1929. Vinohradská vodárna zůstala a sloužila jako záložní zdroj vody, zbořena byla až v půli 50. let minulého století. V základní budově nové vodárny se vltavská voda filtruje, další budovy jsou jímací objekt na Veslařském ostrově, strojovna s čerpadly, administrativní budova. Výkon nové vodárny činil 35-40 000 kubických metrů vody za den. Postupem doby, jak stoupala potřeba vody, se kapacita vodárny zvyšovala.
V roce 1992 byla zahájena generální rekonstrukce Podolské vodárny. Kromě vlastních oprav vodárenských budov zde došlo za nepřerušeného provozu k další modernizaci stávajícího technologického zařízení. V sousedství staré filtrace byly v budově upraveny prostory pro expozici Muzea pražského vodárenství, které se sem přestěhovalo v roce 1997 z původních prostor na Národní třídě.
Od povodní v roce 2002 Podolská vodárna sloužila jen jako záložní vodní zdroj pro případ výpadku úpraven Želivka nebo Káraný. Další rekonstrukce byla dokončena v červnu 2021 a 18. června 2021 byla úpravna uvedena do provozu. Ze záložního zdroje se tedy opět stal plnohodnotný zdroj upravené vody do vodovodní sítě.
Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu. Jižní budově uprostřed dominuje 45 metrů vysoká vodárenská věž. Pískovcové sochy, umístěné na jižním průčelí věže představují alegorii řeky Vltavy (výška sochy 3,6 m) a deseti jejích významných pravých a levých přítoků v řadě pod ní.
Autory soch jsou (zleva):
- Vydra – Josef Fojtík
- Otava – Ladislav Novák
- Blanice (přítok Otavy) – Zdeněk Vodička
- Malše – Zdeněk Vodička
- Berounka – Josef Fojtík
- Vltava (uprostřed) – Ladislav Novák
- Sázava – Zdeněk Vodička
- Blanice (přítok Sázavy) – Josef Fojtík
- Želivka – Josef Fojtík
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podolsk%C3%A1_vod%C3%A1rna
Autorka článku: Jitur (kvůli závadě na publikačním systému uvádíme zde). Foto: Jitur. Obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

