V tuzemsku šeky zahubil totáč. Sice se časem objevily jako nesmělý a hodně okleštěný prostředek k čerpání půjček, ale to bylo tak všecko. A po roce 89 už byly příliš rozšířené platební karty na to, aby se šeky dokázaly vrátit.

Přesto se v té době jinde ve světě běžně používaly (v kontinentální Evropě zejména systém eurošek do roku 2002 a v anglofonních zemích různé typy šeků dodnes). I vám se může stát, že na šek narazíte.

Třeba když budete chtít zaplatit nebo poslat peníze někomu v zahraničí, kdo nemá účet v bance nebo číslo jeho účtu neznáte. Vždycky je třeba se zeptat, jestli v dané zemi jsou šeky použitelné - třeba v Holandsku, podobně jako u nás, byste s nimi moc neuspěli. Ale ve spoustě jiných zemí jsou docela běžné.

Druhá možnost - dostanete šekem zaplaceno. To se vám může stát i u nás (třeba proplacená pojistka z cesty do USA). Držíte v ruce kus papíru, někdy vypadá docela hezky, ale kudy k těm penězům?

Tak tedy: zajděte do své banky. Vezměte sebou pro jistotu průkaz totožnosti a počítejte s tím, že budete šek podepisovat. Nechte si poradit, kde konkrétně se máte podepsat a jak - je to docela věda a dá se při tom udělat netušené množství nejrůznějších chyb. Pokud jste si zrovna příhodně zlomili ruku, není vyloučeno, že se k penězům do sundání sádry nedostanete.

Co se bude dít dál, záleží hodně na vaší bance. On totiž důvod, proč už se dnes šeky moc nepoužívají (resp. banky dělají, co mohou, aby je uživatelům zošklivily) je ten, že práce s nimi je pro ně velmi složitá a nákladná.

Ten, kdo vystavuje šek, dává jeho prostřednictvím příkaz, aby banka z jeho účtu vzala nějakou částku (napsanou na šeku) a předala ji osobě uvedené na šeku. Takže když dostanete šek, dostali jste příslib, že vám má být z účtu pana XY zaplaceno.

A záleží na vaší bance, jestli vám ty peníze dá hned a vezme na sebe riziko (že na účtu pana XY nejsou žádné peníze, že pan XY řekne, že takový šek nikdy v životě nevystavil apod.) a i určité náklady (viz dále), nebo vás nechá čekat, šek pěkně zabalí do obálky a pošle bance pana XY.

V bance pana XY šek prozkoumají (no, dneska už u toho úředník v klotových rukávech neposedí a neprohlédne ho proti světlu, pokrok nezastavíš a i sem pronikly informační technologie) a pak eventuálně vaší bance ty peníze pošlou. A ta vám je až potom vydá.

Pokud nikde účet nemáte, budete to mít těžší. Nezbude, než se poptat, kde vám budou ochotni tuhle službu poskytnout. Asi to neudělají ani moc rychle ani moc lacino...

Pokud žijete trvale nebo alespoň dlouhodobě v zemi, kde se šeky používají, znáte nejspíš i různé další finty a lahůdky, které s nimi souvisejí. Jako třeba to, že vy jste dostali šekem zaplaceno např. 10 000. Vy ale někomu taky dlužíte 10 000. A místo hotovosti na něj ten šek můžete převést a výše uvedenou šarádu může absolvovat nový majitel šeku.

Nebo jste vystavili šek a vzápětí jste ho ztratili - můžete zakázat jeho proplacení. Nebo celá věda o tom, co na šeku být napsáno musí a co naopak nesmí. Taky můžete používat šeky cestovní - to je zase úplně jiná kapitola. A požádat svou banku, aby vám vystavila bankovní šek, třeba když chcete platit horentní částky v rámci velkého kontraktu...

Jo, šeky. To je věda:))