17.11.2019 | Den boje za svobodu a demokracii


ROZHLEDNÍK: Noc kostelů 29. května 2015 a bazilika ve Frýdku-Místku

12.6.2015

Doby, kdy návštěvník toho či onoho města kdekoli v českých zemích mohl během dne vstoupit do kostela, prohlédnout si jeho výzdobu, obrazy a poznat i něco z místní historie, jsou minulostí. Většina takových pokusů končí u zavřených dveří. Jsou ale výjimky, jako třeba trojlodní gotický kostel sv. Jakuba v Brně, do něhož lze kdykoli přes den vejít a ocitnout se v jediném okamžiku z pouličního ruchu v místě, kde jako by se zastavil čas.

Při návštěvách Brna se vždy snažím zařídit vše tak, abych mohl toto impozantní místo navštívit. Jeho věk čítá osm století a to je už pěkný kus historie. Kdoví, co vše zde bylo ještě v dávnějších dobách. Vždyť i nedávná historie upadne někdy v zapomnění, jak ukazuje příklad objevení katakomb pod sv. Jakubem v roce 2001. V roce 2012 byly pod kostelem zpřístupněny rozsáhlé podzemní prostory sahající až pod náměstí, v nichž je kostnice s pozůstatky 50 000 osob, údajně po pařížských katakombách druhá největší kostnice v Evropě. V době josefínských reforem byla uzavřena a časem se na uložené kosterní pozůstatky ze zrušených hřbitovů, z morových a cholerových epidemií a obětí z obléhání Brna ve třicetileté válce zapomnělo tak důkladně, že jejich nečekaný objev byl senzací.

Kostnice mne ale k návštěvě nijak neláká. Spokojím se s prohlídkou kostela, v němž jsou pozoruhodné obrazy, sochy a erby. Je tam erb, jehož návrh je možná dílem Albrechta Dürera. Za hlavním oltářem je hrobka válečníka Ludvíka Raduita de Souches, který proslul tím, že v roce 1645 čtyři měsíce s pouhými 500 vojáky a 1000 obyvateli Brna bránil a ubránil město proti dvaceti osmi tisícové přesile, vedené vrchním velitelem švédské armády Torstensonem. Pokusy prorazit urputnou obranu stály Švédy 8 000 mužů.

Dlouhý nápis líčí život a činy polního maršála. Nad některými formulacemi oslavujícími tohoto neohroženého bijce Švédů a Turků, jehož se „nepřítel obával jako úderu hromu“ a prchal před ním „sklízejíce ostudu i výsměch“, se můžeme i pousmát. Je to ale historie, dokument vzdálené doby a snad nás proto taková místa přitahují.

Brněnský sv. Jakub je důkazem, že kostely zde nemusí být jen pro bohoslužby, že to mohou být místa, která lze navštěvovat i mimo obřady. Dnes přece existují způsoby, jak takové objekty zabezpečit. Snazší a především pohodlnější je ale tyto architektonické památky a pamětníky dob minulých širší veřejnosti uzavřít. Zájemce o návštěvu kulturní památky tak všude narazí na zamčené dveře. Nevím, jak je to jinde, ale na Ostravsku se to stalo pravidlem.

Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku

Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku

To je i případ baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku, tyčící se na návrší ve frýdecké, tedy slezské části města, v němž Ostravice tvoří historickou hranici mezi Slezskem a Moravou. Dvě věže baziliky jsou při pohledu na Frýdek-Místek z dálnice již z daleka výrazným orientačním bodem. Při dobrém počasí jsou dokonce vidět z některých míst v Ostravě. Od roku 1958 má kostel status kulturní památky, bazilikou se stal v roce 1999. Kdysi, a to si ještě dobře pamatuji, byla tato kulturní památka přes den otevřená. Dnes je – až na bohoslužby – stále zavřená a její interiér si tak nelze prohlédnout.

Léta zde chátrala rovněž památkově chráněná křížová cesta obklopující návrší s bazilikou. Psal jsem o tom v roce 2007 na Neviditelném psu – KULTURA: Neslavný osud jedné památky. Tu se naštěstí podařilo na poslední chvíli před úplnou zkázou v roce 2010 zachránit. Na restaurování notně poničené (ani ne tak časem, jako vandaly) křížové cesty a úpravu okolí baziliky významnou měrou přispěla Evropská unie.

Frýdek patřil k několika významným poutním místům ve Slezsku, a to již v 17. století. Proto se zde započalo 20. září 1740, kdy byl položen základní kámen, se stavbou nového chrámu. Stavbu vedl stavitel Bartoloměj Wittner z Vratislavi. Kámen se na stavbu lámal v místních lomech od roku 1736.

Slezské války stavbu zpomalily. Poutě se však konaly i v průběhu stavby. 7. května 1750 byla velká povodeň a rozvodněná Ostravice strhla dřevěný most, po kterém šli poutníci z Tovačova. Třináct se jich utopilo. Jejich těla byla uložena do hlavní krypty budovaného chrámu. Hrubá stavba byla hotova roku 1752, kostel vysvěcen 13. května 1759 a zcela dokončen až v roce 1777. Ročně sem mířily stovky velkých poutí. Ze Slezska, z celé Moravy a také z Uher. Vrchnost poutě podporovala a účastníky na dobu konání poutě zprošťovala roboty. Za císaře Josefa II. se to obrátilo, lidé byli od poutí odrazováni a jednou dokonce vojsko na břehu Ostravice bránilo poutníkům v přechodu po mostě do Frýdku.

V kryptě byli pohřbívání kněží. Poslední pohřeb je z roku 1779. V roce 1780 byl vchod do krypty uzavřen. Když se později krypta otvírala, zbudoval se nový vstup na opačné straně krypty. V místě starého vchodu je dosud vidět část schodiště, na kterém jsou uloženy původní kříže z chrámových věží.

Vchod do krypty zazděný v roce 1780 a původní kříže z věží poutního chrámu

Vchod do krypty zazděný v roce 1780 a původní kříže z věží poutního chrámu

Po smrti Josefa II. se poutě obnovily a od počátku 19. století jsou o nich přesné záznamy. V době letních poutí sem poutníky svážely vlaky. V jednom roce si v městě stěžovali na malý počet poutníků, které prý odlákala konkurenční Hrabyň. Do Frýdku jich o letních poutích tenkrát přišlo „jen“ 100 000.

Pod kaplí sv. Kříže byla krypta frýdecké rodiny Pražmů, která financovala stavbu poutního chrámu. Časem se tato rodinná hrobka zřítila a v roce 1955 byly rozpadlé pozůstatky vyzvednuty a uloženy v kryptě do vitríny, která je umístěna pod vstupním schodištěm.

Dlouho se v několika starých lavicích v přední části chrámu uchovaly měděné cedulky se jmény těch, kteří si místo v lavici zaplatili. Pamatuji si, že těch tabulek se jmény frýdeckých farníků a letopočty od dvacátých do čtyřicátých let 19. století tam před rokem 2010 bylo ještě dost. O noci kostelů jsem tam našel jen jednu, kterou si roku 1841 místo v kostelní lavici zajistila paní Magdalénka Očkova. Tak jsem ji vyfotografoval. Kdoví, jak dlouho tam taková zvláštnost bude.

Stará lavice s cedulkou farníka z roku 1841

Stará lavice s cedulkou farníka z roku 1841

„Poutě“, to v mém dětství byly především kolotoče a cukrová vata. Jedna taková pouť, jak si vzpomínám, se pořádala v Klimkovicích, druhá v Brušperku. Výpravy tisíce poutníků na místa spojená se zázraky, to je ale něco jiného. Kdoví, jak poutě, o nichž se do malého města zdaleka sjely v očekávání něčeho zázračného desetitisíce lidí, vypadaly. Ve Felliniho filmu Cabiriiny noci je taková pouť vyobrazena a je možné, že na masových poutích ve Frýdku to mohlo vypadat podobně.

Možnost, jak si barokní kulturní památku – baziliku ve Frýdku-Místku v klidu prohlédnout, je využít Noc kostelů. Ty se pořádají jednou ročně, zpravidla některý pátek v květnu. To jsou veřejnosti od 18 do 24 hodin zpřístupněny objekty, které bývaly dříve běžně přes den přístupné po celý rok. S přáteli jsme tentokrát takovou možnost využili a do barokní baziliky ve Frýdku-Místku se vydali. Pro představu, jak to v bazilice a v jejím okolí vypadá, alespoň několik fotografií.

Foto: autor. Do fotogalerie se dostanete kliknutím na kteroukoli fotku v článku.

 



TIP PRO MAMINKY: Jak si usnadnit cestování s miminkem
TIP PRO MAMINKY: Jak si usnadnit cestování s miminkem

Advent a Vánoce se kvapem blíží a vás možná letos čekají návštěvy rodiny s malým miminkem. Změna prostředí však může být pro malého človíčka náročná. Pojďte se podívat, jak mu ji usnadnit.