ROZHLEDNÍK: Měsíc po velkých ohních
Jak z vás většina ví, tak zhruba před měsícem jsme u nás v Modrých horách měli ohnivé radovánky. V našem okolí úspěšně na padrť shořelo přes 200 domečků, další stovky ohořely a vyhořely velké prostory buše. Nejblíže jen půl kilometru od nás. Prudkému a horkému větru stačilo jen nevhodně fouknout a do půl minuty by bylo bývalo i u nás veselo. Vítr nevhodně nefoukl a veselka se u nás nekonala. Ještě že tak. To bych teď asi neseděl na balkoně a nedatloval toto povídání.
Každé ráno, když se jdeme s Maxem projít do vyhořelého buše, sleduju jeho obnovu. Jedno ráno jsem se ozbrojil i foťákem a zaznamenal, jak to zhruba měsíc po ohni vypadá. O tomto bylo minulé povídání. Diskuze k tomuto a četné otázky mě vyprovokovaly k tomu, abych, i když to moc rád nedělám, se podíval i do ulic, kde mnohé domečky lehly popelem.
Ve středu dopoledne jsme s Mílou sedli do auta a vydali se do sousední osady Winmalee, kde ohnivý živel řádil jako fúrie. Ulicemi, kde shořely nebo jen ohořely domečky, se pohybují četní řemeslníci, kteří pracují na obnově ohořelého nebo úklidu shořelého a výstavbě nového. Četná spáleniště bývalých domečků čekají na úklid. Tyto ruiny svítí v černém vyhořelém buši modrou barvou. Z bezpečnostních důvodů byly postříkány zvláštním lepidlem, které se časem rozloží, ale nyní drží trosky pohromadě a také zamezuje rozfoukání asbestových vláken do okolí. Dříve zde byly hojně používány asbesto-cementové desky, jak na obkládání stěn, tak i na krytinu.
Navíc je na hromadě takto postříkaných trosek na první pohled patrno, jestli na nich někdo něco přerovnával a anebo dokonce raboval. Zde, v Modrých horách se sice nerabuje, ale Sydney se svými 4.5 miliony obyvateli je nedaleko a raubíři si neváhají těch nějakých 50 – 100 km zajet na lup. Místní obyvatelé jsou ale pozorní, a když vidí něco nekalého, tak okamžitě uvědomí naše policisty. Takže rabování se zatím konalo jen v ojedinělých a malých případech, kdy pachatele zajistili.
Místní přátelská komunita byla silně zasažena a lidé si navzájem pomáhali a pomáhají. V době trvání požárů v nejednom případu soused pomáhal chránit chaloupku sousedovi a jeho vlastní domeček vzplanul. Zrovna tak i shořeli domečky některým hasičům, co chránili majetky jiných. Nevíce domečků shořelo učitelům.
Například pan ředitel základní katolické školy Sv. Tomáše Aquinského v době ohrožení ohněm shromáždil svých více jak 500 žáčků z 1 – 6 třídy a odvedl je ulicemi, kde také shořelo několik domků, 2,5 km do bezpečí nákupního střediska. Zde byli pak odříznuti ohněm a museli všichni zůstat až do doby, kdy jim bylo dovoleno bezpečí opustit. V té době stačily panu řediteli a několika učitelům školy lehnout popelem jejich chaloupky.
Je jasné, že nezachránili nic, ale ztráty na životech nebyly žádné. Po dobu požárů, celý další týden bylo asi 12 místních škol zavřeno a žáčci měli volno. Maturanti, bylo to v době maturit, skládali maturity v náhradních školách za ztížených podmínek. Takže nyní tito postižení začínají budovat domovy od píky. Jediné, co jim z minula zbývá, je to, co si nesou sebou v srdci. Připomíná to úděl mnoha emigrantů z doby minulé, co opouštěli rodnou hroudu s kartáčkem na zuby.
Odhadci z pojišťoven jsou už se svými pracemi hotovi a obnova započíná. Nejvíce se pracuje na domcích ohořelých, poškozených ohněm. Trosky načisto shořelých domečků na spáleništích konstatují jasnou modrou barvou v černém, vypáleném buši. Každé spáleniště je ohrazeno červeno-bílou páskou a opatřeno upozorněním co, jak, kdy a proč.
Takže kdo se vydá na spáleniště tak se dopouští přestupku a to na vlastní nebezpečí. Ano domky zde jsou pojištěny i proti požáru, ale v místech, jako v Modrých horách, se k ceně pojistky doplácí dalších 100 AUD za zvýšený risk. Taková roční kombinovaná pojistka domku a vnitřního zařízení není levná, ale je zde zapotřebí. Letos nás stála 2100 AUD a to je dnes 38 600 Kč.
Jsou zde ulice, kde shořela celá jedna strana domků a jinde zase shořely domky na obou stranách, ale ne všechny a některé zůstaly uchráněny v okolním shořelém, černém buši. Pohled jako ze sci-fi. Zahrádky u těchto domků padly za oběť ohni. Když hrozí požár tak je nutno domeček připravit, aby lehce nevzplál. To znamená utěsnit veškeré otvory pod střechu, vyčistit okapy od suchého listí a větévek, ucpat jejich odpad a naplnit je vodou. Na střechu, pokud to jde, umístit zavlažovač a spustit umělý déšť, zavlažit střechu a potom hadicí i postříkat stěny utěsněného domku. Při ohni je třeba domeček hlídat jako ostříž. Vzduchem poletují větrem hnané žhavé oharky listů větviček a kůry a tyto když nejsou zavčas uhašeny, zpravidla způsobí požár.
Požáry buše jsou zde úkaz normální a relativně častý. Většinou začínají přírodní příčinou, jako bleskem a potom nějakou nehodou, jako jiskry od zemědělských strojů, elektrického vedení ve větru, havarovaných vozidel nebo i táboráků. Některé jsou založeny úmyslně pyromany, kteří jsou ve většině kupodivu odhaleni a potrestáni. Nejvíce požárů vzniká v období od 1. října do 31. března. Zde je stručná historie požárů buše z poslední doby v našem státu NSW.
1957 V Modrých horách za horkého vichru shořelo 25 domků, obchody, školy, kostely a nemocnice.
1964/65 Velké ohně byly ve Sněžných horách, Jižní Vysočině a v předměstích Sydney Bylo zničeno 250 000ha pastvin a celá vesnice Wingello. Byly ztraceny 3 lidské životy. V březnu shořelo 80 000ha pastvin v okolí městečka Tumut.
1968/69 Velké škody byly napáchány na východní části státu. Shořelo 33 domků a pět užitkových budov. V Modrých horách poháněl oheň horký vichr o rychlosti 100km/hod. 123 domků lehlo popelem a tři životy byly ztraceny.
1969/70 Oheň v Roto spálil 280 000ha farmářské půdy v necelých třech týdnech.
1972/73 V jihovýchodní části státu vyhořelo 200 000ha farmářských pozemků a 16 000ha buše.
1974/75 jedna z nejžhavějších ohňových sezon za posledních 30 let. Vyhořelo 3 755 000 ha pastvin, uhořelo 50 000 kusů dobytka a 10 170 km plotů bylo zničeno. 1 500 000 ha pastvin shořelo v prosinci a 340 000 ha v okolí Balranaldu. V okolí Moolah-Corinya vyhořelo
1 117 000 ha. Tento oheň byl úspěšně zdolán hasiči. Jeho obvod byl delší než 1000km.
1976/77 V prosinci vyhořelo 9 000 ha u Hornsby, severního předměstí Sydney a tři domy byly ztraceny. V Modrých horách vyhořelo 65 000 ha buše.
1977/78 V Modrých horách vyhořelo 54 000 ha buše a shořelo 49 domků. černé, spálené listy z eukalyptů padaly na Sydney až 60 km daleko.
1978/79 Velké ohně byly na Jižní Vysočině, shořelo 50 000 ha pastvin. 5 domků bylo ztraceno a vysoké počty skotu a ovcí uhořelo.
1979/80 Velké sucho se postaralo o rozsáhlé ohně. V okolí města Mudgee shořelo 55 400 ha farmářských pozemků a ztracen jeden život. 9000 ha shořelo v oblasti Warringah, kde shořelo 14 domků. Dále na mnoha místech státu vyhořelo přes 1 000 000 ha.
1982/83 shořelo za 12 milionů AUD borovicových plantáží na jihu státu. Za pouhých dvě a půl hodin shořelo 25 000 ha a v Grose Valley v Modrých horách vyhořelo 35 000 ha buše.
1984/85 byla nejhorší sezona za posledních 10 let. Na Boží Hod vánoční zapálily blesky 100 ohňů a vyhořelo 500 000 ha pastvin. V půli ledna v okolí městečka Cobar lehlo popelem 516 000 ha pastvin. Za tuto sezonu řádilo ve státu 6000 ohňů, shořelo 3,5 milionu ha pastvin, uhořeli 4 lidé a 40 000 kusů dobytka. Škody za 40 milionů AUD.
1987/88 Přes 115 000 ha buše a pastvin shořelo v oblasti Bethungra a Warurillah kde byly ztraceny i tři životy.Velké ohně také byly v jihovýchodní části NP Kosciusko, kde shořelo 65 000 ha buše
1990/91 V listopadu řádily ohně v oblasti Hay a Murrumbidgee, kde shořelo 200 000 ha těch nejkvalitnějších pastvin. Uhořelo 100 000 ovcí a byly zničeny stovky km plotů. Týden na to shořelo dalších 80 000 ha výborných pastvin spolu se 76 000 ovcemi a 200 kusů skotu. 23. prosince hořelo ve státu 100 požárů a stav nouze byl vyhlášen v oblastech Hornsby, Ku-ring-gai, Cessnock, Hawkesbury, Warringah, Wollondilly, Gosford a Wyong. Bylo ztraceno 8 domů.
1991/92 16. října byly v Kenthurstu ztraceny 2 životy. Stav nouze byl vyhlášen v oblastech Baulkham Hills, Gosford City, Wyong Shire and Lake Macquarie. 2500 hasičů bojovalo s 30 ohni. 14 domů bylo ztraceno.
1993/94 Koncem prosince 1993 série ohňů vznikla v prostoru Hunter. Počasí se zhoršilo a ohně se rozšířily od hranice s Queenslandem k Batemans Bay. Více jak 800 ohňů započalo mezi 27. prosincem 1993 a 16. lednem 1994. Shořelo 800 000 ha zemědělské půdy. S těmito ohni bojovalo 20 000 hasičů a hasící techniky z celé Austrálie a Nového Zélandu. Byly ztraceny 4 životy a 206 domů.
1997/98 Velké ohně byly v oblastech Burragorang, Piliga, Hawkesbury, Hunter, Shoalhaven, Central Coast a na jihu Sydney v Menai. Hořelo 250 ohňů. Shořelo 500 000 ha, ohně hasilo 5000 hasičů a přes 60 letadel a helikoptér. 10 domů shořelo v Menai, 20 správních budov bylo těžce poškozeno a 4 hasiči uhořeli. To vše se událo v 16 dnech.
2001/2002 Sezon ohňů začala vyhlášením stavu nouze v sedmi oblastech. Cessnock, Gosford, Gloucester, Kempsey, Wyong, Greater Taree and Singleton, od 29. října do 9. listopadu 2001. Další série stavů nouze započala v 15:00 hodin 3. prosince 2001 v prostoru Modrých hor. Tyto ohně započaly díky velkým suchým bouřkám, kdy nepršelo, ale zato se vydatně blýskalo. Když tyto bouřky dosáhly pobřeží na sever od Sydney, spustily se přívalové deště a krupobití o velikosti tenisáku. Vichr, déšť a krupobití způsobily rozsáhlé škody.
Velké ohně vznikly v Blue Mountains/Lithgow, Hawkesbury, Narromine, Wollondilly/Wingecarribee and Cabonne a trvaly 21 dní až do 24. prosince 2001, kdy se ohně rozhořely nebývalou silou. Bylo vyhlášeno 26 stavů nouze. Od 24. prosince 2001 do 16. ledna 2002 vyhořelo 733 342 ha buše a pastvin. Obvod ohně byl 4 196 km. Pojišťovny zaplatily 3000 pojištěncům 75 000 000 AUD. Náklady na boj s ohni byly 106 000 000 AUD.
Bylo zachráněno zhruba 20 000 domů a nebyl ztracen jediný život. Shořelo 109 domků, 29 průmyslových budov a 437 jiných budov. Shořelo také 222 aut, lodí, karavanů a podobně. Dobytka, ovcí, koz, slepic uhořelo 7043. S ohni bojovalo 1695 hasičských sborů.
Ze vzduchu hasilo 68 lehkých helikoptér, 14 středních a 3 velké. Také 16 letadel. 8 letadel sloužilo jako pozorovatelny a vyhledávače ohňů. Dohromady bylo ve vzduchu 109 kusů všeho, co mohlo létat, včetně transportních letounů. Bojů s ohni se zúčastnilo 40 970 převážně dobrovolných ale výborně vycvičených hasičů. Tito ve své těžké ochranné výstroji a výzbroji bojovali za podmínek značně krutých. Teploty se pohybovaly kolem 45°C, rychlost vichru přesahovala 90 km/hod a relativní vlhkost byla 6%.
Z této krátké historie jste jistě postřehli, že se lidé v Klokánii nenudí. Když k ohňům připočítáme pravidelné záplavy, kdy jednomu zase všecko uplave po proudu, tak zjistíme, že tady musí být jeden furt ve střehu. Jak říká jeden náš kamarád, „život není peříčko”. Aspoň se obyvatelstvo nenudí a nemá čas na ptákoviny, že ano.
Dvě fotoalba k ohňovému povídání jsou tady:
http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Ohne_v_Modrych_horach_-_NSW_-_Australie_rijen_2013
