O tom malém, nenápadném, chátrajícím domečku, chci napsat už dlouhou dobu. Zaslouží si to. Občas kolem jezdívám cestou z práce přes pražskou Michli, ale nějak mi nevycházel čas vystoupit a pořídit vlastní fotografie. Původně mne na tento dům upozornila bývalá kolegyňka.

Foto: wikipedie

Jde o domeček č. p. 178/30, postavený kolem r. 1878, kde se krejčímu Matěji Kubelíkovi a jeho manželce Barboře narodil a poté zde prožil své dětství Jan Evangelista Kubelík (5. července 1880 – 5. prosince 1940, český houslista a hudební skladatel) v dnešní Plynární ulici. Rodina dům prodala v r. 1919. Kolem r. 1923 se dům stal součástí areálu továrny na mýdla Hellada, a přestože byl prohlášen r. 2017 za kulturní památku, i nadále chátral.

Městská část Praha 4 domek odkoupila od restituentů v 90. letech minulého století a plánovala zde zbudovat Kubelíkův památník, plány se však nikdy neuskutečnily. V r. 2014 domek koupil prapravnuk houslisty, René Kubelík, který se narodil v Československu a nyní žije v německé Kostnici. Jako jediný z dědiců svůj podíl neprodal a po celou dobu tak zůstal spoluvlastníkem. Po spojení původních částí domu by jej chtěl zachránit a vytvořit zde důstojnou vzpomínku na svého prapradědečka.

V roce 2023 nedaleko odtud vznikl developerský projekt nazvaný Bohdalecké kvarteto, kde jednotlivé vchody získaly domovní znamení housle, violu, violoncello a kontrabas.

Něco málo ze života Jana Kubelíka:

-otec ho začal učit na housle už v pěti letech. Jako devítiletý poprvé koncertoval v Besedě v pražských Nuslích;

-na konzervatoř byl přijat ve dvanácti letech;

-během šesti let se z něj stal dokonalý umělec. Během absolventského koncertu r. 1898, vyvolala úžas posluchačů jeho intepretace Paganiniho houslového koncertu D dur;

-po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“;

-jako dvaadvacetiletý byl považován za schopnějšího houslistu, než jeho současníci; jeho přednostmi byly - brilantní technika, vzdušnost a lehkost výrazu, jakou dosahoval vahou silně napjatého smyčce;

-hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715;

-r. 1901 odjel do USA, zde odehrál 78 koncertů za klavírního doprovodu světoznámého operetního skladatele českého původu Rudolfa Frimla; Ameriku navštívil desetkrát;

-vánoční koncert v San Franciscu vyslechlo 100 tisíc posluchačů;

-za honoráře koupil r. 1904 zámek Býchory u Kolína a od r. 1916 zde žil s manželkou, hraběnkou Marianne Czáky-Széllovou, se kterou měli 8 dětí;

-další nové sídlo si Kubelík zařídil na zámku Orlové na Slovensku; koupil také vilu Opatiji, blízko Jaderského moře, kam se rád vracel z koncertních cest. Zakoupení další rezidence, vodního hradu Rotenturm v Burgenlandu v roce 1930, ho stálo veškerý majetek;

-úspěchy slavil i v Argentině, Uruguayi, Chile a Brazílii. Hrál několikrát i v Austrálii, na Novém Zélandu absolvoval 40 koncertů, koncertoval v Turecku, Palestině, Indii, Číně, Japonsku, na Filipínách, Cejlonu (Srí Lance), hrál ve všech státech severní Afriky atd.;

-později, r. 1928, jako první český umělec vůbec, koncertoval i v sovětském Rusku;

-domů se natrvalo vrátil v roce 1938;

-poslední veřejný koncert odehrál 11. května 1940 v sále sokolovny v Neveklově;

-dílo: 6 houslových koncertů z let 1916 – 1924; Symfonie a moll; mnoho drobných skladeb - Tanec oktáv , Burleska, Nokturno, Pierrette, Tenerezza, Stará píseň aj., v nichž uplatnil kuriózní prvky. K mnoha dílům vytvořil vlastní kadence. Jeho úpravy Fibichova Poemu, Dvořákovy Humoresky – zpopulárněly;

-zemřel na rakovinu 5. prosince 1940 v Praze a pohřben je na Vyšehradském Slavíně.

Celý život neúnavně propagoval českou hudbu, pomáhal českým umělcům, nejen svou mezinárodní autoritou, ale i finančními podporami. Svým postojem i vynikajícím mistrovstvím se stal Kubelík vzorem dalším generacím českých hudebních umělců.

V Británii ho přijala královna Viktorie, v Rumunsku dostal nejvyšší řád od královny Alžběty zu Wied, v Římě byl hostem královské rodiny a papež Lev XIII. mu propůjčil Řád svatého Řehoře Velikého. Londýnská Filharmonická společnost jej jmenovala čestným členem, rodiště Paganiniho Janov mu udělilo zlatou medaili. Dále mu byla udělena Zlatá medaile za zásluhy württemberského krále Viléma II., Srbský Řád svatého Sávy III. třídy krále Alexandra I., Francouzský Řád čestné legie V. stupně, či Řecký Řád Spasitele III. třídy. Podobných vyznamenání přijal mnoho. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 22. listopadu 1932.

Jan si přál syna – houslistu. Než se však dočkal, předcházelo tomu narození 6ti dcer. Rafael Jeroným Kubelík - na konzervatoři vynikal ve všech studijních oborech, byl velký dříč, nakonec nastoupil dráhu dirigenta. Jako syna slavného otce a mecenáše České filharmonie si ho filharmonie vybrala za dirigenta a vychovala si ho. Houslistickou tradici Jana Kubelíka v rodině nesla prvorozená dvojčata Anna – Anita Kubelíková a Marie – Mary Kubelíková. Dcera Johana byla akademická malířka.

Ke konci života bydlel Jan Kubelík u svého syna Rafaela v Korunní třídě na Vinohradech.

Obrázky si můžete prohlédnout zde na Rajčeti.

Zdroje: Odkaz Odkaz