Hornické slavnosti jsou úzce spjaté s tradiční těžbou stříbra. Ta na Příbramsku sahá až do 14. století. V současnosti představují symbol regionální hrdosti. Během tzv. hornických parád (průvodů) procházejí stovky krojovaných horníků a hutníků v tradičních uniformách městem. Nedílnou součástí slavností je slavnostní mše na Svaté Hoře, koncerty a výstavy. Návštěvníci si mohou prohlédnout i běžně nepřístupné prostory expozic dolů.

První stopy hornické činnosti zde sahají až do doby železné, kdy zde olovo, stříbro, železo a zlato těžili Keltové. Soustavná těžba začala ve stol. 14., což je doloženo listinou z r. 1311 o předání huti biskupu Janu IV. Dolování dosáhlo prvního vrcholu v 16. stol. R. 1579 povýšil císař Rudolf II. Příbram na královské horní město. Skutečný rozvoj těžby nastal v 19. století. Březové hory se staly jedním z nejvýznamnějších rudných revírů v Rakousko-Uhersku.

Na dole Marie došlo v r. 1865 k největšímu důlnímu neštěstí v tehdejší Evropě – zahynulo 319 horníků. V témže roce byla založena Báňská akademie.

Světový rekord padl v r. 1875, kdy na dole Vojtěch dosáhli havíři hloubky 1000 m pomocí jediného těžního lana.

Po 2. světové válce se zde začal těžit uran. S jeho těžbou souvisí i temné období, kdy v 50. letech 20. století zde byl zřízen pracovní tábor Vojna s politickými vězni. Dnes je tu památník a expozice Hornického muzea. Těžba uranu byla ukončena r. 1991.

Muzeum nabízí prohlídky důlních areálů Anna, Vojtěch, Drkolnov a Ševčínský důl; jízdu podzemní štolou i ukázky těžební techniky. V rámci Hornických slavností u dolu Anna vyrostla středověká hornická osada s ukázkami tradičních řemesel, rýžováním zlata nebo výrobou provazů a kožených předmětů.

Výlet na tuhle akci jsem plánovala už od začátku roku, kdy mi její konání připomněl bratranec. Původně jsme se měli setkat s dalšími příbuznými u nich doma, v Trhových Dušníkách a pobýt tam o víkendu. Bohužel z rodinných důvodů se setkání v tomto termínu nemohlo konat.

I přesto jsem se rozhodla zajet 13. června do Příbrami. Jenže v sobotu ráno u nás v Modřanech silně pršelo. Do deště se mi vůbec nechtělo. Až kolem deváté déšť ustal a vysvitlo sluníčko. Tak jsem si řekla, že ještě stále není pozdě a vyrazila na tramvaj směr Smíchov. Dál příměstským autobusem a v Příbrami jsem vystoupila na Jiráskových sadech, popošla na horní konec ulice Pražská (vpravo na obrázku), v cukrárně si dala dort a kávu a chvíli poseděla.

Průvod měl vycházet od Svaté Hory okolo 11. dopoledne, po skončení slavnostní mše. Vyšla jsem tedy ještě o něco výš vzhůru ulicí a tam už počkala, až dorazí první účastníci průvodu a jala se fotit a fotit. Registrováno bylo na 1200 členů hornických a hutnických spolků z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Rakouska, Maďarska, Slovinska…

Později jsem se přesunula o něco níž k soše Sv. Václava a pokračovala v pořizování fotografií. Po ukončení průvodu jsem pomalu sešla Pražskou ulicí na náměstí T. G. Masaryka, kde probíhal sobotní program. Na chvíli jsem se posadila u fontány, zaposlouchala se do hudby hornických kapel, a dala si opečenou klobásu s chlebem. (Krátké video s kapelami a průvodem: Odkaz) Poté jsem šla procházkou Plzeňskou ulicí, cestou si v bistru dala kachní ramen, domácí okurkovou limonádu, a pak už pokračovala na autobusové nádraží, kde jsem nastoupila do autobusu a jela zpět do Prahy.

Zdroj: AI; hornickesetkani.cz; Odkaz;

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nabo přímo zde na Rajčeti.