Přiznám se, že nejsem znalcem umění, moje vědomosti zakrněly na informacích ze základní školy. A líbí se mi ty obrazy, na kterých rozpoznám, co malíř namaloval. Ale občas mne zaujme plakát na ulici, upoutávka v médiích. A toto je právě ten případ, kdy jsem si všimla plakátu, zvoucího k návštěvě výstavy více než 90 děl malíře, sochaře a spisovatele Wolfganga Beltracchiho, která se koná od 7. května do 25. září 2026, v reprezentativních prostorách Obecního domu v Praze.

Po zakoupení vstupenky na výstavu si paní pokladní všimla mých „volking“ hůlek a nabídla mi svezení výtahem, místo výstupu po schodišti. Přijel pro mne pan uvaděč a během stoupání do patra mi stihl povědět i něco z historie výtahu – jezdíval s ním i první československý prezident Tomáš Garigue Masaryk, v době, kdy se zde rozhodovalo o vyhlášení samostatného Československa.

Výstava Beltracchiho děl je rozmístěna do dvou sálů a jsou zde vystavena nejen rozměrná plátna, ale i fascinující sochy. Ve svých dílech používá motivy inspirované příběhy z bible a témata, jako jsou pokušení, pravda, vina, trest i vykoupení. Vystavená díla jsou autorovou vlastní vizí, kdy se prolíná historie se současností.

Tvoří vlastním stylem, který nazývá Free Method Painting (Malba svobodnou metodou). V letech 2018–2019 vznikl například rozsáhlý výstavní projekt KAIROS – Der richtige Moment (Správný okamžik), série maleb, zachycujících klíčové historické události evropských dějin.

Digitální projekt The Greats (z r. 2021) je reakcí na prodej obrazu Salvator Mundi (připisovaného Leonardu da Vincimu). Beltracchi vytvořil 4608 digitálních variací tohoto motivu stylem různých umělců (Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Andy Warhol), v duchu impresionismu, surrealismu nebo pop-artu. Od roku 2023 pracoval na cyklu maleb s tematikou Noemovy archy. Díla se vyznačují detailním zobrazením zvířat a dramatickými krajinnými scenériemi.

Wolfgang Beltracchi, rodným jménem Wolfgang Fischer, se narodil 4. února 1951, v Höxteru. Jeho otcem byl chrámový malíř a restaurátor. Studoval na Werkkunstschule (Škole užitého umění) v Cáchách. V mládí vedl nomádský životní styl, cestoval po Evropě a Severní Africe a živil se příležitostným prodejem obrazů.

V roce 1992 se seznámil s Helene Beltracchi, kterou si o rok později vzal a přijal její příjmení. Společně mají dvě děti, z nichž dcera Franziska se rovněž věnuje umělecké činnosti. Od roku 2015 žijí ve Švýcarsku, nejprve v Meggenu u Lucernského jezera, později v Luganu.

V 90. letech minulého století a začátkem stol. 21. vytvořil spolu s manželkou Helene rozsáhlý prodej falzifikátů, které se jim dařilo úspěšně prodávat renomovaným aukčním síním jako jsou Christie´s, Sotheby´s. K odhalení došlo r. 2010, poté, co britská laboratoř na obraze Červený obraz s koňmi (přisuzovaném Heinrichu Campendonkovi) nalezla stopy titanové běloby – pigmentu, který v době údajného vzniku obrazu nebyl komerčně dostupný. Následoval soudní proces a r. 2011 byl Beltracchi odsouzen k šesti letům vězení za organizovaný podvod. Po odpykání části trestu a předčasném propuštění z vězení v roce 2015 působí jako umělec vystavující pod svým jménem.

V roce 2014 měl premiéru dokumentární film Beltracchi – Die Kunst der Fälschung (Beltracchi: Umění padělání), který získal Německou filmovou cenu. Spolu s manželkou Beltracchi vydal několik knih. Jeho přijetí je vzhledem k jeho minulosti nejednoznačné, bývá mu přiznávána technická virtuozita, ale část umělecké obce k jeho tvorbě i nadále přistupuje ambivalentně.

P. S.: Při vytváření Alba k článku a přečíslovávání fotografií podle pořadí – mne docela zarazilo následující – fotografie Krista s Hitlerovým obličejem v křišťálové kouli dostala zcela „náhodně“ č. 88.

Zdroj: Odkaz; Odkaz, Odkaz, Odkaz. Foto: Jitur, mohla na výstavě fotit. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.