Ostatně už sám náš název Němec - němý vyjadřuje dobře, co jsme si po staletí o Němcích mysleli - že jsou asi němí, že je to jen huhňání a nikoli jazyk, natolik nám byl zřejmě jazyk Goetha a Schillera vzdálen...
Často jsem ale přesto dodnes v údivu, jak podobně zní u nás doma a u Němců doma některý výraz a jak odlišně se naopak může projevit národní mentalita nebo národní zkušenost v případě jiném.
Takže pozor, krátká lekce malebných zákoutí němčiny od člověka, který se nikdy neučil německy začíná! :)
Trochu se však bojím, abych u vás, kteří jistě německy umíte dobře "nenosil dříví do lesa", protože v Německu se nenosí do lesa dříví, ale "nosí se sovy do Athén" (Eule nach Athen tragen) a zde je již je patrný výrazný rozdíl v intelektuální úrovni :) - nositi dříví do lesa, kde je ho dosti, je sice stejně zbytečné jako nosit moudré sovy do Athén, kde jsou (nebo bývali?) přece všichni moudří, ale rozhodně to lépe vypadá pokud se nosí sovy a ne dříví. (Zde si ale neodpustím ironickou poznámku, že dle znalců ptactva jsou sovy jedněmi z těch méně chytrých ptáků.)
Ale když už chcete mermomocí říci někomu "jsi sám strůjce svého štěstí", třeba proto, že píše o jazyku, kterému nerozumí ani za mák,:) tak nezapomeňte, že v Německu štěstí není něco nehmotného, ale je to matérie nad jiné festovní a proto na štěstí je každý z nás "svého štěstí kovář" (seines Glückes Schmied). Na štěstí se prostě musí s palicí a s ohněm a ne s nějakým imaginární hybatelem - strůjcem!
A když by vám ten člověk náhodou, tak jako v Saturninovi teta Kateřina odpověděl na kováře a štěstí zase jiným příslovím, třeba "nech na hlavě", tak musíte v Německu místo klobouku na hlavě použít opět daleko masivnější kalibr. Kloubouk si každý sundá z hlavy snadno, ale Němec, když vám chce říci něco v tom smyslu - zklidni se, ono se ještě uvidí, tak to vyjádří slovy "nech kostel ve vsi" (lass die Kirche im Dorf). To aby vás zřejmě nenapadlo jako správné Čechy stěhovat kostel po vzoru transportovaného chrámu v Mostě. :)
Ale když jsme již v těch vsích, říkáme asi všichni často a někteří z nás ještě častěji "to je pro mne španělská vesnice", ve smyslu to teda vůbec neznám, s tím nemám vůbec žádnou zkušenost... Náš přítel Němec nechodí se svými zmatky a rozpaky tak daleko, až někam na pyrenejský nebo jiný poloostrov. Když chce vyjádřit svoji absolutní nechápavost k nějakému problému, je to pro něj vesnice nikoli španělská nebo italská, ale velmi zajímavě vesnice Česká! (das ist für mich ein böhmisches Dorf!)
Nevím, jestli to také není současně zkušenost vyjadřovaná Čechy slovy "to je ale bordel", protože tento druhý povzdech v němčině není příliš frekventovaný a tak mám někdy pocit, zda je zvolání o české vesnici někdy v tomto jazyce (částečně) nenahrazuje. (Upřímně řečeno po zkušenostech s Českou politikou posledních měsíců se Němcům a jejich zřejmě dávné historické zkušenosti od sousedů již bohužel tolik nedivím!) Je ale zajímavé, že nikde v Německu neříkají např. polská vesnice, ale všude od Hamburku po Mnichov je to vždy výhradně jen vesnice česká! :)
Velmi jsem se však naopak divil, když jsem se snažil o něčem říci německy "je to to samé jen v bledě modrém" a bláhově jsem se domníval, že Němec to řekne stejně. Nechápavé obličeje mi byly odpovědí, že nikoli. Pro Němce je nejdůležitější nikoli světlá bledě modrá modř oblohy, ale svěží zeleň, takže se německy stejný obrat řekne "je to totéž v zeleném" (das gleiche in Grün).
Škarohlídi tvrdí že by to mohlo mít něco společného s barvou vojenských uniforem, ale já se domnívám, že to svědčí spíše o trvalém německém příklonu k alternativním tzv. zeleným zdrojům energie:) Vojenské uniformy Německa byly navíc tradičně šedivé a říkat "to je totéž v šedivém" jsem žádného Němce ještě neslyšel. :)
Když už jsme u uniforem, tak lovci a nejen lovci, si jistě pamatují přísloví "střelená husa se ozve" přísloví které v současné době opět prožíváme především a opět s našimi politiky, zvláště s těmi, co mají velké mozky. :)
Německy ekvivalent přísloví jde ale mnohem blíž jádru věci a doufám, že neurazím čtenáře Zvířetníku, když pouziji německý příměr, který je daleko surovější, který však vede i k pochopení bolesti eventuelně postiženého politika, neboť ten pokud je natrefený tak v němčině má vyhrazeny termín "střelený pes štěká" (der getroffene Hund bellt).
Zjistil jsem, že němčina nemá termín používány námi Čechy jistě od nepaměti, protože když se nám něco nedaří, může za to "zákon schválnosti", nikoli my sami a to od nejmenších maličkostí, až po celonárodní ostudy jako např. požár Národního divadla.
Němcům jsem to velmi obtížně vysvětloval, co že to je zákon ten zákon schválnosti, ale pak se jim rozsvítilo, ťukli se do čela a řekli "myslíš Murphyho zákony" (Murphy´s Gesezt)? Je to zřejmě proto, že tento fenomén schválnost, naschvál způsobený řízením osudu jim byl zprostředkován dosud pouze literárně přes překlad tohoto pokladu anglické literatury.
Pocit ten jim však stále zůstává naštěstí většinou utajen a tak jsou nadále více kováři svého štěstí a nikoli tak jako odhadem 50 - 100 % Čechů oběti onoho "zákona schválnosti" :)
Je velmi zajímavé, jak i takový nevinný dotaz "kolik je hodin" může vypovědět leccos o národní povaze, neboť Němec se nikdy neptá kolik je hodin, ale ptá se vždy " kolik je pozdě" (wie spät ist es?) Neboť pro Němce pokud se ptá po čase, je vždy poněkud pozdě na vše, co ještě musí stihnout. :)
Když jdu ráno do práce a jedu ve výtahu s uklízečkou nebo s nějakým pracovníkem řemesel a ti mi řeknou, když vystupují nikoli "nazdar", nebo "ahoj" (Tschuss), ale řeknou mi "tak radostnou práci" (frohes Schaffen) a to je něco, co vás jistě rozehřeje, neboť pak víme, že jsme v kolébce Lutherova protestantismu, který práci chápe jako radost v každodenním taktu, práci, kterou byla tak úspěšně přetvořena naše západní civilizace v novověkých dějinách.
A pokud se zrovna na radostnou práci netváříte a rádi byste se věnovali třeba ještě spánku, či dokonce nechcete soutěžit třeba v oblíbené německé hře "kdo vydrží v práci nejdéle", tak vám mile poklepou na rameno a řeknou "drž uši vzpřímené" (halt die Ohren steif) - ne že by vaše uši byly něco jako kokršpanělí "plácačky", ale přejí vám, abyste to vše přečkali a na konci pak měli uši čisté, upravené a hlavně rovné.
A s tímto přáním se s vámi dnes loučím i já :)