27.9.2021 | Svátek má Jonáš


ROZHLEDNÍK: 400 let staré tajemství

23.1.2010

Není tak nazván podle jeho autora - ten není znám - ale podle obchodníka s knihami a starožitníka z New Yorku Wilfrida Michaela Voyniche, který roku 1912 oznámil, že získal v Itálii z bibliotéky jezuitů ve Frascati tajemný středověký rukopis. Strašlivě tím zamotal hlavy mnoha badatelům, tak strašlivě, že si je dodnes nemohou rozmotat.

Přestože poměrně objemný svazek obsahuje 209 stránek v sedmnácti arších (a je pravděpodobné, že ještě některé chybí), a to stránek hustě popsaných a pomalovaných obrázky, dodnes nikdo neumí přesně vysvětlit, co vlastně rukopis obsahuje. Jak je to možné? Tak nejdřív nějaká suchá fakta a šílené teorie si dáme až potom.

Text

Text je zašifrovaný nebo zakódovaný (to není totéž, šifra nahrazuje jednotlivá písmena jinými znaky podle určitého pravidla, klíče, kdežto kód nahrazuje slova bez nějakých pravidel a zákonitostí a k vyluštění je třeba "jen" mít kódovou knihu), psaný neznámým jazykem a statistické metody zpracování textu potvrdily, že se skutečně jedná o jazyk a nikoliv o náhodné seskupení písmen.

Odborníci se celkem shodují na tom, že dokud se nepodaří zjistit, jaký jazyk je použit pro tajemný text, tajemství se nikdy zlomit nepodaří, už proto, že podle neobvyklého množství krátkých slov je klidně možné usuzovat, že se jedná o jazyk umělý a pak by řešení bylo v podstatě nemožné. Proti teorii o umělém jazyku zase svědčí fakt, že text zjevně naplňuje Zipfův zákon (to je zákon, který říká, že pokud seřadíme slova textu do pořadí podle klesající četnosti výskytu tak, že nejčastější slovo má pořadí 1, druhé nejčastější pořadí 2, a tak dál, pak součin pořadí a četnosti výskytu pro každé slovo je konstanta závislá na délce textu.)

Je také pravda, že pokud člověk úmyslně píše nesmysly, tak má tendence konkrétní shluky písmen opakovat častěji než jiné, ale text je psán s nápadnou bravurou, jakoby člověkem, který byl zvyklý často a hodně psát, nicméně psaní přesto jeho profesí asi nebylo - manuskript totiž neobsahuje obvyklé "kudrlinky" středověkých písařů, jako jsou například výpravné iniciály, apod. Pokud jsou v textu chyby, ze zřejmých důvodů je nelze najít (Pisatel jich přesto několik udělal, chyby děláme všichni. Také je po sobě opravil.).

Obrázky

Co se týče obrázků, tak nejjednodušší je rozdělit je do těchto kategorií:

Rostlinopis: kresby rostlin, poměrně podrobné, malované člověkem, který to příliš neuměl, ale velmi se snažil a výsledkem jsou v podstatě jakési náčrtky. Problém je v tom, že bezpečně k poznání je tam těch rostlin jen několik, asi čtyři. Drtivá většina se dá identifikovat velmi obtížně či spíše vůbec ne. Zcela neznámé rostliny, krátce řečeno. Text, který doprovází obrázky, je pečlivě obtéká, místy jsou obrázky doplněny o "legendu". Některé ilustrace připomínají bylinkářské recepty, jsou to jen části rostlin doplněné o krátké odstavce textu.

Anatomie: název této kategorie je sice zavádějící, ale nenapadá mně přiléhavější. Jde o podivné kresby čehosi, co připomíná náčrtky vnitřních tělesných orgánů, ovšem v podstatě není poznat, o jaké orgány se jedná. To okamžitě vyvolá myšlenku, že o žádné tělesné orgány nejde a je to něco úplně jiného. Ale co...? Tyto kresby jsou vyvedeny stejným, sice pečlivým, leč neumělým stylem jako kresby rostlin, a navíc jsou "oživeny" postavičkami nahých žen, z nichž některé mají korunku či věnec. Text opět tyto obrázky pečlivě obtéká.

Astronomie/astrologie: do této sekce patří astrologická schémata, zodiaky, nákresy souhvězdí... ovšem pozor, kromě souhvězdí známých, leckdy i souhvězdí zcela neznámých. Popisy těchto diagramů jsou vesměs rovněž v onom tajemném jazyce, některé jsou napsány i latinkou anglicky.

Fantazie: s charakteristikou této kategorie kreseb si příliš nevím rady, jedná se o cosi, co připomíná náčrtky podivných krajin, možná map, divných kosmologických schémat.

Nejspíš byste rádi věděli, jak dokument vypadá. Inu...tůdle. Mám obrázků spoustu, ale nepořídil jsem je já, jejich použití by tudíž nebylo vhodné, nicméně spousta ukázek je k vidění například zde. Klikejte na Sub-albums vpravo.

Historie

Kde se vzal, tu se vzal... historie objevení rukopisu je velmi spletitá a v mnoha místech sporná, a protože by to značně překračovalo rámec krátkého článku, pokusím se ji nastínit jen v hrubých rysech. První zpráva o existenci rukopisu je z Prahy, z doby okolo roku 1600. Údajně jej přivezl do Prahy anglický vědec doktor John Dee (nesmírně zajímavý člověk, ale o něm teď mluvit nechci) a rukopis prodal císaři Rudolfovi II. To jsou ovšem jen spekulace, první jakž takž doložený majitel je vědec (zřejmě chemik a botanik) Jakub Horčický z Tepence. Jeho celé jméno i s přídomkem je na rukopisu dobře čitelné, je k tomu ovšem nutné UV světlo (nápis byl kýmsi smazán). Mohl být autorem rukopisu?

Je to možné, důkazy pro to ale nejsou, jen několik naprosto nedostatečných indicií, například jeho jméno na rukopisu bylo napsáno tvarem "Jacobi" (Tedy jako že rukopis patří jemu. Genitiv.) Rukopis v každém případě vlastnil v době od roku 1608 výše (tehdy obdržel šlechtický titul a přídomek "z Tepence"). Od něho se přes jednoho nebo více vlastníků rukopis dostal k Janu Markusovi Marcimu, což byl rektor Karlovy univerzity - ten věřil, že autorem rukopisu je Angličan Roger Bacon. Zaslal jej do Papežské univerzity učenému jezuitovi, odborníkovi na koptštinu Athanasiu Kircherovi. Od jezuitského řádu ji v roce 1912 vykoupil již zmíněný W. M. Voynich. Dnes se nalézá v univerzitní knihovně v Yale, tam se dostal po Voynichově smrti přes několik dalších vlastníků (Voynichovu manželku, její kamarádku A. Nillovou a antikváře H. Krause).

O co asi jde?

Tak o co se tedy vlastně jedná? Slíbil jsem nějaké teorie. Jsou jich tři velké hromady, teorie šílené i seriózní, pádný důkaz pro kteroukoliv z nich veškerý žádný.

Herbář pro botaniky a bylinkáře? Jistě, ale to vysvětluje jen část rukopisu a proč by probůh někdo obyčejný atlas rostlin šifroval?? Možná proto, že většina vyobrazených rostlin se opravdu ničemu známému na Zemi nepodobá. Co je to za rostliny? Produkt chorého mozku šíleného botanika? Takový by si jistě dal práci i s umělým jazykem.

Alchymistická příručka? Hm... budiž, ty jejich autoři jistě často šifrovali, už z pudu sebezáchovy. Ale kromě použití tajného jazyka se to alchymistickému dílu moc nepodobá.

Reportáž z cizí planety? Ano, i taková vysvětlení se objevila, pochopitelně. Ale neumím to komentovat jinak, než pokrčením ramen a zašklebením se.

Reportáž z astrálního světa? To už je složitější, tahle vysvětlení souvisí s osobami doktora Johna Dee a Edwarda Kelleyho, kteří snad byli vlastníky rukopisu, ovšem jen podle dohadů, nic takového doloženo není. Doktor Dee se totiž údajně zabýval komunikací s takzvanými astrálními světy, přesněji s anděly - bytostmi z těchto světů. Dokonce se mu prý podařilo naučit se a formulovat enochiánštinu - jazyk, kterým tito andělé spolu mluví. Dochovala se i enochiánská abeceda, či spíše Deeho pokus dát enochiánštině písemnou podobu. Blíže např. zde.

No a do rukopisu zachytil Dee podobu rostlin a jiných výjevů z astrálního světa, a máme vysvětlení, nač se s tím párat. To by ovšem předpokládalo, že Dee je autorem manuskriptu a pro to není už vůbec žádný důkaz. Stejně tak není jediný důkaz pro známou spekulaci že doktor Dee vytvořil "tajemný dokument" a prodal jej důvěřivému císaři za 600 dukátů, což jsou peníze, které Dee skutečně od Rudolfa II. dostal. Ale není nikde psáno za co a navíc Rudolfa by manuskript asi nezajímal, on byl spíš přes umění, výrobu zlata a elixír života.

Nemá velký smysl pokračovat ve výčtu, je toho mnoho a seriózní teorie jsou ve výrazné menšině, evidentně je těžší nějaké takové formulovat, vymýšlení ptákovin jde snáz. I když kdo může říci, co už je hloupost a co ještě ne? Nevíme prostě, co to na tom starém pergamenu k čertu je.

Nakonec je možné, že je to jenom nesmírně pracná, ale o to povedenější taškařice neznámého srandisty. Texty i obrázky neznamenají vůbec nic, je to prostě jen obludný vtip. Kruci, ten by se mu tedy povedl...



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!