Předchozí díl najdete zde.
DEN 3.

Dneska v noci bylo teplo. 6 °C už je slušné teplo a je vidět, že se už opravdu blíží teplejší část roku. Vykutám se celá rozlámaná ze spacáku, zatímco Michal pořád úděsně chrápe, a vydám se na rozhlednu o něco dřív, než bylo v plánu. Mám dojem, že v tom okamžiku Michal přestane chrápat a také se chystá vstávat. Východ sluníčka bude určitě krásně vidět, obloha je jako vymetená a po zemi se válí chuchvalce mlhy zaříznuté do údolí, z níž vystupují kopce jako osamělé ostrůvky.

Ještě je vidět měsíc

Mlhy se válejí

Na východ slunce nečekaně dorazí i cyklisti. Nespali ani 4 hodiny a s východem slunce už snídají a chystají se na cestu. Trénují na 1000 mil a jezdí opravdu hodně nalehko. Lehký spacák, alumatka, péřovka, láhev a svačinka. To by mi rozhodně na víkendový výlet nestačilo. Ačkoli Michal toho nemá ve svém malém batůžku o moc víc. Tenký spacák, alumatku, štrycnu chleba a štangli salámu. A ke spokojenosti mu nechybí zhola nic.

Oranžový kotouč se pomalu vyhoupne za obzorem a stoupá nad mlžnou řekou, valící se údolím. Nejvyšší čas začít se chystat na poslední část trasy.

Protože je noha dost unavená a bolí, volíme nejkratší variantu k vlaku. Aby nedošlo k mýlce, nejdeme na nejbližší vlak, ale nejkratší cestou do vytyčeného cíle.

Původní plán má 13 kilometrů, volíme alternativu o délce 7,5 kilometru. Noha je po dvou dnech opravdu unavená a bolavá, ačkoli jsem se snažila ji nepřepínat. Jediná rozumná možnost je ji nedorazit.

Rozumější možnost by byla jít čtyři kilometry na nádraží do Zruče, ale to bych přišla o kapličku u Koutského mlýna, která leží na trase přesně tak, že ani dlouhá, ani krátká varianta ji nevynechá. Jinak by mě to dost mrzelo.

Kapličku k poctě Panny Marie z roku 1919 pravděpodobně postavili váleční veteráni jako poděkování za přežití války. Beru za kliku, ale jako vždy čekám, že bude zamčeno. Vandalům nic neunikne a zamykat se dneska musí všechno. Kde nejde krást, tam jde alespoň vztekle ničit. Jenomže klika povoluje a já se ocitám vevnitř. Pro tuto chvíli jsem ale vybavená. V batohu čeká svíčka i sirky a tichou modlitbou popřeji svojí mamince k narozeninám. Měla by dneska 68 let.

Čestínský potok, na kterém Koutský mlýn leží, nás po proudu dovede až do Kácova, kde náš výlet pro tentokrát končí.

Konec. Další vandr příště. Podívejte se do pěkné fotogalerie! Foto: Mawenzi. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz