Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Téda Mawe, probudit se ve sepacáku pokrytém námrazou to je opravdu hrdinský výkon. Chladná, zachmuřená příroda která vás provázela i celý den, možná patřila i k tvému smutnému vzpomínání na tatínka. Mám vyzkoušeno, že právě vzpomínky, ač bolestné pomáhají a jsou trvalým, cenným "dědictvím", které po sobě milovaná a milující bytost zanechala. Tak si ty tatínkovy hýčkej a vzpomínej stejně jako jistě vzpomínáš na maminku.

U zmínky o dojídání cukroví jsem se zasmála. Také schválně část perníčků nezdobím, protože jak dlouho vydrží, dojídáme ještě dost dlouho po Vánocích.

Fotky jako vždy - nádhera. Hlavně ta třetí - slunce skrz stromy je opravdu krásná.A s takovými krosnami na zádech jste ja himálájští šerpové.

dekuji, no vzpominam kdyz to jde, nedavno jsem si nechala vytisknout na A3 i fotku ze svatby, jen my s muzem a oboji nasi rodicove, abych je tu mela v loznici porad :)

my dojidame posledni cukrovi vetsinou na silvestra, s chuti to dojidam, protoze ja nepecu a tak je to pro me vzacnost :)

Nádherné fotky! Článek si pročtu později!

dekuju za pochvalu :)

Smutek v duši a krása kolem.... Můj tatínek umřel 27.prosince - několik let jsem pak na tu dobu plánovala nějaký pobyt mimo Prahu, abych nemusela být doma.

Máš krásné fotky, tentokrát mě potěšilo nejvíc zimní slunce.

Zimni slunce bylo nadherne. Nedivim se, ze clvek nema chut slavit doma s ostatjini kdyz je ten cas opreden smutnymi vzpominkami

Hezké vyznání tatínkovi! A vzlykej a vzlykej až do únavy. Bolí to, ale pomůže. Ehm, trochu.

Pocukrované předzimní fotky jsou skvělé. Tvou potřebu jít a jít a vidět a poznat ti přávidím.

Nekdy mi staci jen jit a jit:) nejvic pomuze vzdycky az cas...

Hezké fotky ze zimního putování, i když zmrzlík jako já by to v zimě rozhodně nezvládl!

To chce tak nekam ke kamnum:)

Je to tklivé čtení, ale umím si představit, že když se smutek zformuje do slov, psaných nebo vyslovených, uleví se. Vzala jsi vlastně tatínka na vandr s sebou. A putování zimní krajinou, to je tedy opravdu jiný zážitek než rozkvetlými loukami. Díky, Maw.

Mas pravdu ze smutek formovany do slov ma dalsi ulevovaci rozmer. A tatinek je navzdy soucast mych vandrovzpominek

hezké Mawí pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

zimní putování má své kouzlo - ale spát v sněhu a ledu už mě dávno neláká. Moc hezké (i když smutné ) povídání a pochopitelně i krásná fotodokumentace

Ja si musim uzivat doby, kdy me to jeste laka a mam.kamarafy ochotne se pridat:)