Mívám však při tom smíšené pocity, když si uvědomím současnou politicko - sociálně - ekonomickou situaci v srdci Evropy. Sledování "výkonů" současných českých politiků a tak zvaných "kapitánů" průmyslu, jednomu na optimismu nepřidá a tak je ta hrdost poněkud zmírněna. Při tom mě také začíná být jasné, proč praotec Čech zamířil z bažin okolo Dněpru a Dněstru na západ. Chtěl zřejmě být co nejdále od svých povedených příbuzných.

Zadařilo se mu jeho rod dovést do země mlékem, medem a strdím oplývající. Zemský ráj to na pohled. Jsme sice nejzápadnější Slované, ale přesto to nebylo dost daleko na západ, jak nám naše historie ukázala. Navíc jsme se jako národ, asi díky slovanské krvi, v historii zrovna dvakrát nevyznamenali. Ještě, že se za těch více jak tisíc let, slovanská krev Čechova rodu jaksepatří zředila a pomíchala, díky strategické poloze země v srdci Evropy.

Není bez zajímavosti, že už od dob Jana Amose Komenského výkvět národa odcházel do ciziny. Doma nebylo lidem světového formátu nikdy přáno. Museli se prosadit jinde ve světě. Jen doma to, ke škodě národa, nešlo. A tak všude ve světě potkáváme ty, kteří se svým umem zasluhují o to, že jsme hrdi, na náš národ a původ.

Tak i zde, v Austrálii, jsou lidé českého původu, co se eminentně zasloužili o rozkvět tohoto kontinentu. Nemusí to být zrovna čeští sládci co v minulém století naučili Australany vařit slušné pivo a nebo osobnost pana Leviho, slovenského žida narozeného ve Filákovu, který je ověnčen tituly za prospěšnou práci pro zdejší společnost a navíc druhého nejbohatšího občana Austrálie. Tentokrát jde o tvůrčí osobnost na poli uměleckém, která vychovala řadu zdejších význačných umělců.

Od roku 1968 žije paní Zora Šemberová v Adelaidě, kde soukromě a také na Flindersově univerzitě vychovala generace baletních umělců, včetně Gale Edwards, Scott Hicks, Michael Pearce a Cheryl Stock. Mimo těchto a řady jiných, byl ještě v Československu, jejím studentem i Jiří Kylián, choreograf světového formátu, působící v Nederlands Dans Theater. Paní Zora vytvořila mnoho tanců, včetně vlastního sóla v prvním provedení baletu Romeo a Julie na hudbu Sergeje Prokofjeva. Světová premiéra byla 30.prosince roku 1938 v brněnském Janáčkově divadle. Divadle, které bylo jako první v Evropě vybaveno elektrickým osvětlením již v roku 1882. Choreografie celého baletu byla dílem ve světě proslaveného a vysoce oceňovaného baletního mistra Ivo Váni Psoty, který vytvořil protějšek paní Zoře v roli Romea.

V roce 2000 zde paní Zora uváděla na trh knihu od Jarmily Krošlové, "Pohyb, theorie a praxe", kterou pomáhala přeložit do Angličtiny. Svým vystoupením přímo zhypnotizovala přítomné. Když na pódiu odstoupila od mikrofonu a bez pomoci amplifikace, slovy, gesty a mimikou názorně publiku ukázala o čem je v knize řeč, kterak kultivovaným pohybem lze "rozezpívat" celé tělo a takto absolutně zaujmout celou audienci. Paní Zora získala obecenstvo fascinujícím vystoupením umělkyně o čtyřicett let mladší než bylo jejích obdivuhodných 87 let.

Madam Zora, jak jí tu říkají, tak názorně a s virtuozitou jí vlastní předvedla to, co se po celý svůj, neobyčejně plodný život, snažila naučit svoje žáky. Tuším, že její úsilí bylo úspěšné. Výsledky práce jejích žáků jsou její nejlepší vizitkou. Vloni jsem ji navštívil a stále i ve svých 94 letech sršela obdivuhodnou energií, i když jí zrak už moc dobře neslouží. A také se dala slyšet, že jí pan Prokofjev psal roli Julie "na tělo" a trval na tom že světová premiéra musí být provedena s její účastí v Brně.

Osobnosti kalibru paní Zory mají zásluhu na tom, že se zde mnozí s hrdostí hlásíme ke své národnosti.